Pojistit si bezpečnost

Kdo chce mír, má se připravovat na válku. Věděl to i Churchill

Platíme nyní vysokou cenu za to, že jsme si včas nepřiplatili a nezajistili bezpečnost impéria. Neochota pojistit si bezpečnost byla v minulosti hlavní příčinou pádu impérií. – To si napsal do deníku generál sir Alan Brooke, náčelník britského imperiálního generálního štábu v únoru 1942. Člověk, jehož ruce držely pevně volant na cestě k britskému vítězství ve druhé světové válce.

Na tento citát si vzpomněl skotský historik Niall Ferguson v novém sloupku pro Daily Mail.

Británie už nemá impérium. Ale i normální státy si musí pojišťovat bezpečnost, aby se vyhnuly podobnému neštěstí, kterému musela čelit Velká Británie na začátku roku 1942. Tehdy se Singapur vzdal Japonsku a britské državy po celém světě a i samotné britské ostrovy byly ohroženy mocnostmi Osy.

Čelíme dnes něčemu podobnému? Nad řečmi o třetí světové válce leckdo mávne rukou, zvlášť když je ve hře Donald Trump. Podle Trumpa přivedl současný americký prezident Joe Biden svět právě na „pokraj třetí světové války“.

Samozřejmě, že jde o vyhrocenou rétoriku. Potíž je ale v tom, že podobně mluví více lidí.

Předválečný svět

Britský ministr obrany Grant Shapps prohlásil, že Rusko, Čína, Severní Korea a Írán jsou autoritářské státy, které představují smrtelné nebezpečí pro západní svět. Dodal, že nežijeme „v poválečném světě“, ale v „předválečném světě“.

O několik dní později prohlásil předseda vojenského výboru NATO Rob Bauer, že Aliance se musí transformovat „do bojové připravenosti“.

V rozhovoru pro deník Tagesspiegel řekl německý ministr obrany Boris Pistorius, že Vladimir Putin zaútočí na nějakou zemi NATO za pět až osm let.

Ředitel CIA William Burns vloni řekl dvakrát, že čínský prezident Si Ťin-pching nařídil útok na Tchaj-wan v roce 2027.

Relativně klidné mírové období, které začalo kolapsem SSSR, skončilo.

Ano – byly tu v 90. letech války v Jugoslávii a po 11. září působila americká koalice v Iráku a mise NATO v Afghánistánu. Byly to ale menší záležitosti, než je dnešní válka zuřící na východě Ukrajiny. Za dva roky války zemřelo nebo bylo vážně zraněno 315 000 Rusů. Ztráty Ukrajinců nejsou zveřejňovány, ale asi nejsou menší.

Jedna stará maxima je římská: si vis pacem, para bellum. Když chcete mír, připravte se na válku. Podle Churchilla byla druhá světová válka „zbytečná válka“, protože šla odvrátit, kdyby se varování brala vážně dříve a Británie se začala dříve vyzbrojovat.

Vlády ve 20. letech a ještě na začátku 30. let si z nějakého důvodu myslely, že příští válka vypukne nejdříve za deset let, a proto se odkládaly investice do nových generací zbraní, především do stíhaček a bombardérů, které byly tolik třeba mezi léty 1939–1945.

Neville Chamberlain – britský premiér od roku 1937 do roku 1940 – začal přezbrojovat a appeasement s Německem prosazoval proto, aby Británie získala čas. Přehlédl, že Hitler (a taktéž Mussolini a Hirohito) také využil tento čas k ještě vyšší zbrojní produkci a přezbrojení. Britské vyzbrojení nezastrašilo Hitlera od sázky na válku v září 1939. Také nestačilo na to, aby zabránilo pádu Francie. Stačilo ale na to, aby Británie vyhrála bitvu o Británii.

Politici na obou stranách Atlantiku se nyní probouzejí do tvrdé reality geopolitiky, která připomíná 30. léta více, než bychom si přáli. Podobně jako po první světové válce, tak i po první studené válce si politici vybrali mírovou dividendu a oholili zbrojní výdaje na kost.

Po roce 1918, stejně jako po roce 1991, se zdálo, že bývalí soupeři si osvojí demokracii. A stejně jako se v 30. letech vynořila Osa, nutí nás i současná autoritářská osa navýšit rizikové prémie.

Vezměme si třeba britský vojenský rozpočet jako procento HDP. V 50. letech činil 7,9 procenta. V 60. letech 5,7 procenta a v 70. a 80. letech 4,8 procenta. V 90. letech to bylo 3,1; v roce 2015 dvě procenta a nyní se plánuje zvýšení na 2,5 procenta. Británie alespoň plní minimální závazek, 19 ze 30 členů NATO ho neplní.

Podle Churchilla byla druhá světová válka „zbytečná válka“, protože šla odvrátit, kdyby se varování brala vážně dříve

Shluk regionálních konfliktů

Když Joe Biden porazil Donalda Trumpa, říkalo se v Evropě, že se vrátila dospělost.

Bidenovi se ale vůbec nedaří odstrašování. Odešel bez boje z Afghánistánu. Nepodařilo se mu odradit Putina od invaze na Ukrajinu a nabídl prezidentu Zelenskému letenku do bezpečí v domnění, že Kyjev brzy padne. Od té doby Amerika navýšila dodávky zbrojního materiálu. Ale ne dost. Ne tolik, aby Ukrajina vyhrála, jen tolik, aby neprohrála. Bidenovi se nepodařilo odradit Írán od toho, aby jeho spojenci napadli Izrael. Nyní přišla odveta vůči proíránským skupinám v Sýrii a Iráku, ale se samotným Íránem Biden nic nedělá.

Čínské ekonomické problémy zatím odrazují Peking od blokády Tchaj-wanu. Číňané ale mohou zatím obtěžovat Filipíny. Nezapomínejme také na severokorejského „rakeťáčka“. Situace na Korejském poloostrově je nejnebezpečnější od 50. let.

Obávat se třetí světové války zkrátka není nerozumné. Světové války jsou nakonec jen shlukem regionálních konfliktů.

Německé ambice v Evropě byly jen volně spojeny s italskými ve středozemí a s japonskými v Asii.