„Chci duhový dres, jinou motivaci nemám“
Mathieu van der Poel vděčí blátivé disciplíně za proslulost, kterou ho obestřela, ještě než začal vítězit na silnici. Přesto už není téměř nic, čím by ho k sobě poutala.
Světový šampionát v Táboře byl o víkendu kulisou pro další exhibici Nizozemce van der Poela. Aspoň nevyhrál s takovým náskokem jako jeho krajanka Fem van Empelová, která o den dříve ponížila soupeřky minutou a dvaceti sekundami náskoku. Jemu stačilo něco málo přes půl minuty.
Nemusel nikomu dokazovat, jak silný je. Už při příjezdu na cyklokrosařský šampionát všichni v kategorii mužů věděli, že dorazili bojovat pouze o druhé místo.
Jak dlouho ještě bude cyklokros svou dominancí trápit? Podle všeho ne tolik, jak by si možná mnozí fanoušci přáli.
Už několik měsíců van der Poel přiznává, že cyklokros je pro něj stále větší přítěží. Ukrajuje kvůli němu velkou část přípravy na silniční sezonu a nemůže si dopřát tolik odpočinku.
Jeho největší soupeř, podobně všestranný Wout van Aert, právě kvůli tréninku na jarní klasiky v Táboře scházel. A kdyby nebyl van der Poel tak soutěživý, možná by chyběl taky.
Jenže Nizozemcova touha osamostatnit se v historických tabulkách zatím převládá nad racionálním plánováním sezony.
„Dokázat, že jsem nejlepší na světě, mě ani tak netrápí,“líčil téměř znuděně v neděli odpoledne novinářům se šestou zlatou medailí na krku.
„O čem ale lidé nepřestávají mluvit, je sedm titulů Erika De Vlaemincka, i když už dávno nejezdí. Myslím, že právě historické rekordy jsou tím jediným, co se ve výsledku počítá.“
Jeho přímočarost může někomu znít arogantně, kdo jiný než on si ji ale může dovolit? V cyklokrosu jako neolympijské disciplíně už nemá kam dál stoupat. Naopak na silnici na něj stále čeká pár nepokořených výzev. A kdyby je všechny zvládl, otevírají se před ním možnosti na horských kolech.
Ačkoliv si loni na jaře stěžoval, že kvůli cyklokrosu není na silnici
tak silný, jak by si představoval, v následujících měsících zažil sezonu snů. Vyhrál Paříž–Roubaix a Milán – San Remo, v srpnu si dojel pro duhový dres na silničním šampionátu. V jeho maximalistických očích ale mohlo být i lépe – místo druhé příčky v závodu Kolem Flander obhajobu vítězství a nevýrazné vystoupení na
Tour de France by klidně vyměnil za další etapový triumf.
I proto odsouvá cyklokros čím dál víc do pozadí. „Pokud dojdu k tomu, že můžu na silnici dosáhnout ještě lepších výsledků bez cyklokrosu, opustím ho. Ale to není rozhodnutí, které bych mohl udělat sám,“přiznal.
Jeho tým Alpecin-Deceuninck těží z jeho výkonů v terénu značnou popularitu a vhod mu přijde také tučné startovné, kterým pořadatelé nizozemskou hvězdu na závody lákají. O nic z toho by Alpecin nechtěl přijít.
Sám van der Poel má ale jasno: „V cyklokrosu mi jde jen o duhový dres. Žádnou jinou motivaci už nemám.“Pouze dvě další zlata mu zbývají do stanovení nového rekordu. Nejpozději potom dá cyklokrosu definitivní sbohem.