Která slova ohýbáme?
Deset slovních druhů a jejich rozdělení
Dnešní díl věnujeme dělení slov mezi slovní druhy. Termín slovní druhy označuje skupiny, do nichž řadíme jednotlivá slova naší slovní zásoby na základě významu a funkce.
Čeština rozlišuje deset slovních druhů, prvních pět označujeme jako ohebné. Jde o slova, která mají schopnost měnit svůj tvar, svou koncovku. Jsou jimi jména, zájmena a číslovky, jejichž ohýbání nazýváme skloňování, a slovesa, jejichž ohýbání je označeno jako časování. Zbývajících pět druhů nazýváme jako neohebné,
tedy slova, která nemění svůj tvar, nemění koncovku.
Pro zjištění a prokázání ohebnosti vycházíme jednak z věcného významu slova, ale i z jeho tvaroslovného charakteru, neboť se můžeme setkat i s ohebnými slovy, jejichž koncovky se nemění (kiwi, filé, jejich).
Prvním slovním druhem jsou podstatná jména. Ta představují pojmenování osob, zvířat, vlastností a dějů (dědeček, slon, obětavost, cestování). Dělí se na podstatná jména konkrétní, jež pojmenovávají jevy, které lze vidět, nahmatat (telefon, kabát), a abstraktní, pojmenovávající jevy, jichž se nemůžeme dotknout, nelze je vidět (klid, láska). Další dělení je na základě jedinečnosti jevu, který podstatná jména pojmenovávají, a to na obecná,
označující všeobecné jevy (kniha, dům), a vlastní, která pojmenovávají jedinečné jevy (sbírka Kytice, Londýn). Určujeme u nich mluvnické kategorie pádu, čísla a rodu. Dále u nich pracujeme s tzv. vzory, které určují jejich tvar a pravopis.
Druhým slovním druhem jsou přídavná jména. Pojmenovávají vlastnosti osob, zvířat, věcí, dějů (kočičí, upřímný), ale i vlastnické vtahy (Jirkův, tetiččin). Určujeme u nich stejné mluvnické kategorie jako u podstatných jmen, s nimiž jsou ve shodě – přídavné jméno přejímá mluvnické kategorie řídícího podstatného jména.
Většinu přídavných jmen provází specifický jev zvaný stupňování, kterým je zvyšování míry vlastnosti od 1. do 3. stupně (jasný – jasnější – nejjasnější). Některá přídavná jména ale mění celý svůj tvar: dobrý – lepší – nejlepší; špatný – horší – nejhorší. Takovéto stupňování nazýváme jako nepravidelné.
Zájmena, další ze slovních druhů, zastupují podstatná či přídavná jména. Ukazují na ně (ten, tato), určují vlastnictví (můj, jeho), připojují věty (který, jenž), kladou otázky (který, čí), popírají existenci (nikdo, nic) nebo zevšeobecňují (nějaký, něco). Klasicky u zájmen pracujeme s kategoriemi pádu a čísla (Rozuměl mi. – 3. pád, číslo jednotné – tvar zájmena já). Pozor si musíme dát u kategorie rodu, neboť rozlišujeme zájmena bezrodá, u nichž nelze určit rod bez porozumění okolnímu textu (já, ty, my, vy), a rodová, která rod přímo vyjadřují
(ona, který, nějaká).
Číslovky vyjadřují počet, a to prosté množství (základní číslovky– osm, několik), pořadí (řadové číslovky – sedmý, několikátý),
opakování (násobné číslovky –
třináctkrát, několikrát) či sadu (druhové číslovky – desatery, několikery). V případě, že číslovky můžeme převést do podoby číselného zápisu, nazýváme je jako určité – osm či 8. V případě, že tak učinit nemůžeme, nazýváme číslovky jako neurčité (tolik). Zapisujeme-li číslovky slovy, tak každému řádu musí odpovídat jedno slovo. Číslovku 146 tedy zapisujeme v podobě sto čtyřicet šest. Pokud však zapisujeme číslovku jako slovo složené, píšeme dohromady – 65, pětašedesát.
Poslední ohebný slovní druh
slovesa označují děj nebo činnost (kreslit, sportovat). Setkat se s nimi můžeme ve tvaru neurčitém (infinitivu) a určitém (finitivu). Infinitiv (neurčitek) je slovesný tvar, u něhož nelze určit základní mluvnické kategorie a jenž je zakončen infinitivní koncovkou -t (v zastaralé podobě -ti,-n) – znát, sjet. Finitiv (určitek) je naopak tvar, který mluvnické kategorie vyjadřuje. Jsou jimi osoba, číslo, způsob a čas.
Celkově šestým a mezi neohebnými slovními druhy prvním slovním druhem jsou příslovce. Vyjadřují okolnost děje, a to místo, čas, způsob či míru. Stejně jako přídavná jména je lze stupňovat
(laskavě – laskavěji – nejlaskavěji). I u nich platí výjimka nepravidelného stupňování, kdy při stupňování některá z příslovcí mění celý svůj tvar (dobře – lépe – nejlépe).
Dalším neohebným slovním druhem jsou předložky. Ty vyjadřují ve spojení se jmény okolnosti 30 lekcí a cvičení k přijímacím zkouškám Utekl vám začátek seriálu? Předplatné si můžete objednat na tel. 225555533 nebo na internetové stránce www.lidovenoviny.cz/prijimacky. V ceně předplatného je i přístup do digitálního archivu Lidových novin, o žádný díl tak nepřijdete.
děje. Dělí se na vlastní – slova, která jsou pouze tímto slovním druhem (pod, u), a na nevlastní,
tedy slova, která mohou být dle kontextu i jiným slovním druhem (Jedeme kolem. – příslovce; Jedeme kolem školy. – předložka).
Spojky spojují několikanásobné větné členy (Na oslavu jede Michal i Petr.) či věty, které tak vytvářejí souvětí (V sobotu jdeme s rodiči do divadla a v neděli jedeme k babičce.).
Devátým slovním druhem jsou
částice, které vyjadřují postoje mluvčího (Jste překvapení, že?).
Posledním slovním druhem jsou
citoslovce, která zaznamenávají zvuky (cink, bú) či emoce (jéé).