Tvoříme nová slova
Odvozování a další způsoby obohacování slovní zásoby
Téma obohacování slovní zásoby a tvorby slov je rovněž důležité v rámci příprav k přijímacím zkouškám z českého jazyka.
Platí, že českou slovní zásobu obohacují následující procesy: odvozování, skládání, zkracování, spojování v sousloví, přenášení významu a přejímání z cizích jazyků. První tři jsou současně prostředkem tvorby nových slov.
Vůbec nejproduktivnějším způsobem tvorby nových slov je odvozování. Jde o slovotvorný proces, jímž od základového slova vznikají slova odvozená (kuchař – kuchařka; vliv – vlivný). To jsou slova utvořená prostřednictvím předpon a přípon. Předpony jsou odvozovacím prostředkem, který se klade před základové slovo (po-moc), přípony jsou odvozovacím prostředkem kladeným naopak za základové slovo
(po-moc-n-ík). Předpony a přípony mají současně schopnost měnit význam a slovní druh základového slova – od podstatného jména pomoc tak můžeme vytvořit přídavné jméno pomoc-n-ý. Jak jste si mohli všimnout v případě tohoto slova, za příponou může následovat ještě poslední část slova, jíž je koncovka. Ta je ale zpravidla prostředkem ohýbání, nikoli odvozování (pomocník, bez pomocník-a).
Dálei uveďme, že výše zmíněná slova pomoc, pomocník, pomocný jsou slovy navzájem příbuznými. Jde o slova, která spolu souvisí z hlediska věcného významu. Klíčovou částí slova je totiž vedle již zmíněných předpon, přípon a koncovek především kořen slova. Ten je nejmenší a dále nedělitelnou částí slova, která nese význam a je společná slovům příbuzným. Například u slov vodník, vodárna, vodička jde o kořen
vod. Nezapomínejme proto, že například slovo vodit (ve významu
vést někoho) sice obsahuje kořen vod, ale není příbuzné s uvedenými vodník, vodárna, vodička, protože jejich kořeny mají různé věcné významy – „vod“jakožto tekutina, voda a „vod“jakožto směřování, vedení.
Stejně tak mějme na paměti, že kořen může mít několik podob jako v případě slov – pes (kořen je samo slovo pes), pejsek (kořen pejs), psí (kořen ps).
Dalším způsobem tvorby nových slov, který čeština užívá, je skládání. Vznikají jím slova složená, tedy slova, která obsahují dva či více kořenů – novověk, krajinomalba, kolotoč. Slova složená rozdělujeme na složeniny vlastní, u nichž jednotlivé části slova nelze rozložit na samostatná slova, aniž by se změnila jejich podoba (krasobruslení – krásné bruslení), a na složeniny nevlastní, které jsou prostým spojením slov bez jakékoli změny tvaru( zeměkoule – země koule).
Procesem zkracování dochází ke vzniku prostých zkratek, iniciálových zkratek a zkratkových slov. Běžné zkratky jsou zpravidla psány malými písmeny a jsou zakončeny tečkou ( a tak dále – atd., ale Mgr. – magistr). Iniciálové zkratky vznikají z prvních písmen slov a zapisují se velkými písmeny, tzv. iniciálami (Česká televize – ČT). V případě, že je vyslovuje, čteme, dochází k tomu, že je hláskujeme /ČÉ TÉ/. Do třetice si uveďme termín zkratková slova. Ta vznikají z prvních slabik či písmen slovních spojení a chovají se jako nová plnohodnotná slova, takže se mohou ohýbat, skloňovat (Sázková kancelář – Sazka, bez Sazky).
Dalším způsobem obohacování slovní zásoby je přejímání slov z cizích jazyků. Čeština má významně se projevující tendenci přizpůsobovat přejatá slova vlastním jazykovým pravidlům, a to jak po stránce zvukové, tak po stránce tvaroslovné či pravopisné. Přejatá slova tedy podléhají tzv. zdomácnění, přejímají české skloňování, a dokonce se můžeme setkat i s dubletními tvary slov, jakými jsou například varianty meeting (přejatá podoba) a mítink (zdomácnělá podoba), manager a manažer. V historii byla do češtiny slova přejímána v řadě případů z němčiny (knedlík, flaška), z latiny a řečtiny (studovat, demokracie), ale také jazyků, jakými jsou francouzština (bonbon) či maďarština (guláš). Od devadesátých let 20. století dochází k přejímání v první řadě z jazyka anglického (leadership, follower). Slova pocházející z angličtiny označují především jevy z oblasti IT (a světa technologií obecně), médií, kultury, sportu.
Spojováním v sousloví nevznikají nová slova, ale vznikají tak nová pojmenování jevů představovaná významově uceleným spojením slov – souslovím. V sousloví totiž daná slova získávají nový význam oproti tomu, který mají jako samostatné jednotky (mateřská dovolená – pojmenování pro období péče o dítě, rychlovarná konvice – pojmenování pro typ přístroje na ohřev vody).
Na závěr si uveďme přenesení významu, jímž opět nevznikají nová slova, ale jímž slova získávají další významy. K přenesení významu dochází dvěma způsoby, a to metaforou, tedy pojmenováním na základě vnější podobnosti (oko, hřeben), či metonymií, tedy pojmenováním na základě vnitřních souvislostí (rychlík – rychlý člověk, kašpárek – bavič). Přenesením významu tak vznikají slova mnohoznačná, tedy slova mající více významů, které spolu navzájem souvisí.