„Referendum o euru bych nedělal“
Uspořádat lidové hlasování o euru by nemělo být prvním ani druhým řešením, říká ekonom Petr Zahradník, poradce a „jednodenní“zmocněnec pro přechod na euro ministra pro evropské záležitosti.
Ano, ale rozhodně nejsem pro to, aby se příliš tlačilo na pilu. Nýbrž aby došlo ke spolehlivému a dlouhodobému naplňování maastrichtských kritérií a tomu, že naše ekonomická výkonnost a vyspělost bude blízko minimálně průměru eurozóny.
LN Co znamená ekonomická vyspělost?
Značný ohled je brán na takzvanou reálnou ekonomickou připravenost, i když to není nominální podmínka vstupu. Připravenost je definována výší hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly, kdy průměr EU či eurozóny je 100. Česko je nyní na úrovni 91 procent. Pro ilustraci – Chorvatsko, které do eurozóny vstoupilo loni, je na úrovni kolem 62 procent.
Ekonomickou vyspělost lze testovat také takzvaným evropským semestrem. Procesem, jehož cílem je koordinovat a monitorovat ekonomiky členských zemí ve 14 ukazatelích makroekonomické udržitelnosti. Tyto ukazatele vypovídají o tom, zda v ekonomice existují případné strukturální poruchy a podobně. Česko se v tomto v poslední době zhoršilo, ale v delším horizontu v minulosti jsme v tom byli velmi dobří, na předních příčkách v EU.
Člen Bankovní rady ČNB Tomáš Holub před pár dny pro LN řekl, že přínosy i náklady jednotné měny jsou v zásadě nulové. Co tomu říkáte?
LN
Úplně nulové nejsou, ale to by bylo na daleko delší vysvětlení. Eurozóna by v současnosti nečítala 20 členských států a netvořila zhruba 90 procent HDP EU, kdyby se to zemím, které mají opravdu velmi různou míru ekonomické vyspělosti, nevyplatilo.
LN Kdy podle vás nastane vhodný okamžik, aby se u nás zavelelo – jdeme do eura?
Klidně hned. Protože v zemích, které jsou daleko vzdálenější od průměru eurozóny než my, euro žádný problém, žádnou překážku
jejich vývoji samo o sobě nečiní. Myslím, že už jsme na euro připraveni dost. Zvláště po 20 letech členství v EU. Mám pocit, že autoři konvergenčních zpráv ve svých závěrech hledají důvody, proč tam nevstoupit . Důvody, které byly relevantní před deseti patnácti lety, už pominuly. Ale jsou nalézány nové a nové důvody, které ovlivňují i náladu a nastavení mysli policy makerů, kteří se pak k tomu rozhodnutí neodhodlají. Nezpochybnitelné je, že podpora eura je velmi nízká, podporuje jej maximálně třetina populace, či spíš méně. Objektivní překážky ale neexistují.
Mluvíme o vstupu do ERM II, anebo o stanovení termínu vzdání se koruny?
LN
Z mého pohledu je optimální stanovit souběžně se vstupem do ERM II i termín vstupu do eurozóny. V nějaké realistické době, třeba po necelých třech letech. Ale pokud bychom setrvali v předpokoji déle, nebyl by to problém.
Řada lidí by možná ráda viděla náš vstup do eurozóny až v momentě, kdy by euro bylo za 20 či ještě méně korun. Naše mzdy i úspory v eurech by pak byly vyšší…
LN
Výhodnost takové situace by záležela na produktivitě a schopnosti naší ekonomiky udržet si při takovém kurzu konkurenceschopnost. Pokud budou čeští exportéři při kurzu 20 korun za euro schopni generovat stejné příjmy jako nyní, tak tím lépe.
LN Vyplatí se tedy čekat na lepší kurz?
Bál bych se, abychom se dočkali. Pro tento a příští rok hovoří odhady spíše o oslabování koruny. A aby nenastala situace, že se přiblížíme třeba k té dvacítce a někdo neřekne, budeme se snažit o 15. To by pak bylo nekonečné oddalování.
Měli by politici o vstupu do eurozóny rozhodnout na základě referenda?
LN
Proces konverze z národní na společnou měnu je extrémně technicky či provozně náročný. Chtěl bych vědět, jak se všechny tyto věci zkoncentrují do jediné referendové otázky. Která by byla srozumitelná, nebyla vnitřně podjatá, která by byla stravitelná pro nejširší voličský okruh. To je podle mne téměř nezvládnutelný úkol. Čímž neříkám, že to nelze. Spíš bych se ale – i v atmosféře výrazů, které používají někteří odpůrci, a to mám na mysli velmi kompetentní odpůrce – klonil k tomu, aby se referendum nedělalo.
Nestačila by otázka „chcete euro“? S nabídkou odpovědi ano a ne? Podobně jako tomu bylo u hlasování o vstupu do EU? Referendu předcházela masivní propagační kampaň.
LN
To si představit dokážu. Kampaň, kde by prostor dostali podporovatelé i odpůrci. Ale v době toho hlasování o našem členství v EU bylo podpůrné podhoubí daleko silnější než ve vztahu k euru. Takže představit si to dovedu, ale rozhodně by to pro mě nebylo ani první a možná ani druhé řešení. Ale krajní řešení. Spíš si dovedu představit nějaké nezávazné plebiscity, které monitorují náladu. Nikoliv referendum s rozhodovací pravomocí.