Rozum a cit hudební akademie

Ještě se krátkou poznámkou vraťme k nedělnímu udílení cen Grammy. Tak trochu mimo mediální humbuk kolem rozdělení hlavních kategorií mezi nejzářivější popové hvězdy dneška zůstala zpráva, že vítězství v kategorii nejlepšího folkového alba si odnesla osmdesátiletá veteránka, jedna z nejdůležitějších hudebních tvůrkyň dvacátého století Joni Mitchellová. Sama ostatně také na ceremoniálu zazpívala, což je samo o sobě v posledních letech zcela výjimečná událost.

K albu Joni Mitchell at Newport vedla spletitá cesta. V roce 2015 byla písničkářka stižena aneuryzmatem mozku, musela se znovu učit hýbat, mluvit, natožpak zpívat. S jejím koncertováním už nepočítali ani ti největší optimisté. A přece: v červenci 2022 se nečekaně objevila jako host bloku své přítelkyně, zpěvačky Brandi Carlisleové a společně s dalšími, vesměs o generaci až dvě mladšími zpěváky a instrumentalisty z okruhu jejích následovníků a hlavně obdivovatelů odehrála koncert, který po sociálních sítích obletěl celý svět. Je vcelku logické, že se i nahrával a byl vydán na hudebních nosičích.

Teď tedy newportský „živák“obsahující nejznámější písně Joni Mitchellové získal cenu Grammy. Pro zpěvačku je to jedenácté ocenění, první dostala už v roce 1969 za své druhé album Clouds. A v roce 2002 získala čestnou Grammy za celoživotní přínos. Člověku se vkrádá na mysl otázka, zda je skutečně album Joni Mitchell at Newport tak skvělé, aby prestižní cenu dostalo. Ale ta otázka je položena špatně. Musíme se ptát: je tak mimořádné? A na to nelze odpovědět jinak než kladně. Protože v téměř osmdesáti vstát doslova z mrtvých, postavit se před publikum, a ještě plánovat další vystoupení, jako to Mitchellová nyní udělala na říjen do legendární Hollywood Bowl, to je něco, co si jakékoli ocenění popového světa plně zaslouží. Je vidět, že udělující hudební akademii kromě rozumu (a jisté vypočítavosti) nechybí ani kus citu.