Co zdraví, pánové?

Kdybychom o Zemanovi věděli to, co o Karlu III.

Buckinghamský palác oznámil, že král Karel III. má rakovinu. Napohled banální zpráva. Leckdo si řekne: no co, rakovina stále někoho postihuje, i mladší. Nebo: no co, kdyby to neoznámili úředně, stejně bychom se to dozvěděli. Je to pravda, ale ne úplná pravda. Oficiální oznámení, jež sice vynechává detaily diagnózy, ale to hlavní sdělí na rovinu, je něco, co posiluje soudržnost společnosti i důvěru v ní.

Británie je dědičná monarchie a má i pro nejhorší případ jasno. I kdyby Karel III. na výkon královské moci rezignoval, ba i kdyby zemřel, již předem je dáno, kdo ho nahradí. Pak působí až komicky novinové titulky typu Média spekulují o nástupnictví. Ano, spekuluje se o tom, jaké pravomoci si Karel III. podrží, ale nespekuluje se o nástupnictví jako takovém. Když v září 2022 zemřela královna Alžběta II., bylo dáno, že ji nahradí Karel. Kdyby se cokoliv stalo s králem Karlem, už teď je dáno, že ho nahradí princ William. U nás to ukázal listopad. Už před skonem Karla Schwarzenberga bylo jasné, že příští hlavou rodu bude Jan Nepomuk.

U nás představují dědičné úřady jen okrajovou stránku věci. Spíše pamatujeme situace, kdy jistotu o zdravotním stavu vyžadují republiky. Třeba když americký ministr obrany Lloyd Austin šel před měsícem do nemocnice a nevěděl o tom Bílý dům. Může se takto chovat jaderná supervelmoc, kde armádě formálně velí prezident a hned po něm následuje šéf Pentagonu? Když v říjnu 2021 ležel v nemocnici prezident Miloš Zeman, oficiální prohlášení o jeho zdraví po ruce nebyla, a tak se spekulovalo. Vedly se – ze zpětného pohledu dosti nechutné – úvahy o aktivaci ústavního článku 66 (přenesení pravomocí na jiné ústavní činitele).

To vše ukazuje, jak mohou být prohlášení o zdravotním stavu důležitá ve světě, který se stále víc stává gerontokracií. Ti, kdo o něm rozhodují (Biden, Trump, Austin, Putin, Si…), už mají za sebou sedmdesátku. To opravdu není problém dědičné monarchie, ale světa jako celku.