S artrózou pomáhají i roboti
Operace kloubních náhrad jsou v současnosti běžnou záležitostí. Před padesáti lety byly však
Onaprostou
rtopedi dnes provádějí tisíce operací totálních endoprotéz kolene a kyčle ročně. A jejich počet v poslední době stále stoupá. „Nedá se však jednoznačně říci, že pacientů oproti minulosti přibývá,“konstatuje doktor Šimon Kybal, vedoucí lékař ortopedie kliniky Canadian Medical v Praze. „Už proto, že dnes řešíme problémy, které se dřív neřešily a s nimiž lidé mnohdy ani k lékaři nešli.“
Možná i proto, že podle jeho slov snášeli bolest lépe než současní pacienti. A ve vyšším věku nemívali tak velkou potřebu provozovat sporty, s nimiž je spojená vyšší úrazovost. S operacemi kyčelních náhrad se u nás zvolna začínalo před pětapadesáti lety. A na jejich zdokonalení odborníci neustále pracují.
Od rarity k běžné praxi
První totální endoprotézu kyčelního kloubu implantoval u nás pacientovi profesor Oldřich Čech z I. ortopedické kliniky v Praze v únoru 1969. „Ještě v osmdesátých letech, kdy u nás běžel v televizi seriál Nemocnice na kraji města, byl ale podobný zákrok velkou raritou,“říká doktor Kybal. „A to nejen na televizní obrazovce, ale i v běžné praxi.“V nadcházejících letech se však tyto zákroky postupně staly běžnou součástí ortopedické operativy.
Podle nejnovějších údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR lékaři v roce 2022 provedli 28 459 operací totálních endoprotéz kolene a kyčle. O padesát procent víc než v roce předchozím.
Operace se navíc stále zdokonalují stejně jako materiál, z něhož se vyrábějí kloubní náhrady. A v souvislosti s tím se i prodlužuje jejich životnost. Když před devatenácti lety doktor Kybal v praxi začínal, mohl slíbit svým pacientům, že jim kloubní náhrada vydrží maximálně deset let. Dnes jim může slíbit dvojnásobek.
Nový přístup k operaci
Stále se také objevují novinky, které dokážou výrazně ulehčit život pacientům s náhradními klouby. „Donedávna se u nás operace endoprotéz kyčelního kloubu prováděly pouze klasickým bočním přístupem,“říká doktor Petr Mašát, primář ortopedického oddělení Nemocnice Vršovice v Praze. „Před devíti lety jsme jako jedni z prvních v České republice začali dělat tyto zákroky z předního přístupu.“
Od té doby zde touto metodou odoperovali více než dva tisíce pacientů a dosavadní zkušenosti jsou velmi pozitivní. Podle slov primáře Mašáta je tento zákrok pro nemocného člověka mnohem šetrnější zejména proto, že šetří svaly a tkáně, které se při operaci daleko méně poškodí. Délka léčby i rehabilitace je proto kratší a také bolestivost bývá menší než při klasickém zákroku.
Ve své kartotéce už dnes má pacienty, kterým jeden kloub nahrazoval bočním a druhý předním přístupem. Všichni do jednoho se podle jeho slov shodují na tom, že první operace byla dobrá, ale druhá mnohem lepší. Ve vyspělých zahraničních státech už proto nový přístup při těchto operacích preferují, u nás je však vršovická nemocnice stále jedním z mála pracovišť, kde ho nabízejí.
Co umí robotický pomocník?
Dobré zkušenosti ve vršovické nemocnici mají také s roboticky asistovanými operacemi kolenních endoprotéz, s nimiž začali od nového roku. „Robotovi poskytneme vstupní data, na jejichž základě si během zákroku vytvoří svůj model kolena,“popisuje postup primář ortopedického oddělení doktor Mašát. „A na základě toho můžeme jednotlivé komponenty umístit tak, aby to bylo pro daného pacienta co nejfunkčnější a nejpřesnější.“
Rozsah pohybu je díky tomu podle jeho slov lepší, endoprotéza se pozvolněji opotřebovává a její životnost bývá o něco delší. Následná rehabilitace má být zásluhou robotické operace o něco kratší.
„Robot ovšem neumí improvizovat, nedokáže volit mezi větším a menším zlem,“dodává střízlivě doktor Kybal. „Když se dostane do úzkých, měl by mít vedle sebe zkušeného operatéra, který zákrok dokončí.“
Upozorňuje i na to, že roboti jsou dnes finančně dost náročnou záležitostí. A proto se podle jeho názoru v dohledné době nemusíme určitě obávat toho, že by robotická operativa nahradila práci šikovného operatéra.
Naděje do budoucna
Novou naději by pacientům s artrózou mohla přinést evropská studie Novocart, která začala před pěti lety. Jejím úkolem je ověřit možnosti transplantace kloubní chrupavky. „V nezátěžové části kloubu nejprve odebereme chrupavčitou tkáň, jejíž buňky v laboratoři pomnožíme,“vysvětluje postup při tomto zákroku doktor Kybal, který se na této studii podílí. „A pomocí nosiče ji pak přeneseme na defektní část chrupavky.“
V optimálním případě by se zde měla uchytit a nahradit poškozenou tkáň. Dosavadní výsledky vypadají nadějně, ale na konečné závěry je ještě brzy. Pokud by se potvrdily, posunou opět léčbu artrózy o velký kus dopředu. Ideální ovšem je, když se o své klouby staráme natolik dobře, že podobné zákroky možná ani potřebovat nebudeme.