„Dal jsem se zase do kupy“
Pamětník Krčmář: V roce 2013 jsem byl v Novém Městě zobák, letos chci atmosféru mistrovství víc nasát
Je jediným ze současné české reprezentace, kdo startoval už na předešlém novoměstském mistrovství světa v roce 2013. A také jediným, kdo má doma medaili jak z olympiády, tak ze světového šampionátu. V přípravě na ten letošní však 33letého biatlonistu Michala Krčmáře zbrzdila nejedna komplikace. Cytomegalovirus ho v přípravném období takřka na dva měsíce vyhnal z tréninků. Úvodní pohárová kola přesto zvládl se ctí a v Lenzerheide se probil i na 8. místo. V lednu ale začalo oslabené tělo opět haprovat. Proto odcestoval ze Světového poháru předčasně domů a neabsolvoval ani týmové soustředění v Itálii.
Dnes se v 17.20 postaví společně s Mikyskou, Davidovou a Jislovou na start smíšené štafety.
LN Nejdůležitější otázka zní: Jak jste na tom zdravotně?
Všechna vyšetření byla v pořádku. V Ruhpoldingu jsme se správně rozhodli pro vynechání poháru v Anterselvě, necítil jsem se tam vůbec dobře. Nechtěl jsem riskovat, co se mnou provede vysoká nadmořská výška.
LN Sám jste tehdy požádal, že byste raději odjel domů?
Ne, nechal jsem to na trenérech. Shodli jsme se, že příprava doma v nižší výšce v Jablonci bude pro mě lepší a bezpečnější, včetně odpočinku. Na rovinu říkám, že jsem si odpočinul a nasbíral psychické síly.
A co ty fyzické? Plánujete v Novém Městě všechny starty?
LN
O tom jsme se ještě nebavili. Zatím řeším jen smíšenou štafetu a sprint, dál jsme s trenéry nekoukali. Věřím, že větší část programu objedu, ale slíbit to nemohu.
LN Jedna věc je objet a druhá uspět. S jakými ambicemi tedy do šampionátu vstupujete?
To nedokážu vyčíslit. Občas absolvujete závod s dobrým pocitem a jste patnáctý, jindy se špatným
a skončíte pátý. Ale mám to nastavené tak, že každé umístění do 10. místa bude před domácím publikem super! Mojí největší ambicí bylo, abych se sem těšil a dal se do kupy. Což se povedlo.
LN Považujete domácí mistrovství světa za vrchol kariéry?
Za jeden z vrcholů, nastejno s olympiádami. Při mistrovství světa 2013 jsem tu jako bažant teprve nasával atmosféru a ani si neuvědomoval, o jak velkou událost jde. Teď už to vnímám mnohem víc. Chci atmosféru nasát co nejvíc.
LN Na co z mistrovství v roce 2013 nejvíc vzpomínáte?
To je jednoduché, jel jsem tehdy jen jeden závod, takže pro mě byl nejsilnějším momentem dojezd mužské štafety (v němž uhájil 6. místo). Byl jsem nominovaný jako zobák kvůli indispozici Zdeňka Vítka, nepočítal jsem s tím, ale závod jsem ustál.
Před jedenácti lety začal šampionát českou medailí ze smíšené štafety, v níž startovali Vítková, Soukalová, Soukup a Moravec. Také nyní se s ní začíná.
LN
A na nás tu všude vyskakuje, jak byl český tým tehdy bronzový. Ale to byla trochu jiná doba, před spoustou let. Nyní je deset zemí schopno dát dohromady po dvou
velmi dobrých mužích a ženách a takových osm štafet se může ve středu pole rvát o medaili.
LN Stejně jako v roce 2013 má být vyprodáno, 27 tisíc diváků.
Mám těsně před startem takový rituál, že tribuny sjedu pohledem a seznámím se tak s prostředím a lidmi. Aby mě nic nepřekvapilo.
LN Dokáže vás pak křik tisíců českých fanoušků vyhecovat?
Když burácí tribuny a jsem v závodním módu, je to přidaná hodnota, která vás na trati žene. Jiná věc je tlak, který v domácím prostředím před závody přichází. S tím se musíme vyrovnávat.
LN První oficiální trénink vám v pondělí vítr zrušil. Jaký náhradní program jste vymysleli?
Ráno jsem si byl zaběhat, což bych ale udělal za každých okolností. A odpoledne jsem si zacvičil. Stejně nemělo jít o žádný těžký trénink, ty jsem absolvoval předtím v Jablonci. Teď už jde jen o dolaďování a zapracování.
LN Nyní pro změnu hrozí velké teplo a obleva. Jak se vám v takových podmínkách závodí?
Všichni máme raději chladnější podmínky. Ale beru to tak, jak to je. Děláme venkovní zimní sport, musíme umět závodit v minus 18 i v plus deseti.