Genetici vyléčili hluchotu

Poprvé se podařilo vrátit sluch dětem, které se v důsledku poškození genu narodily hluché. Genetici přitom vyřešili zásadní technický problém, který je příslibem pro léčbu dalších

Máma.“Tímhle slůvkem vyslala roční holčička do světa převratnou novinu: lékaři spolu s genetiky poprvé vyléčili dědičnou ztrátu sluchu. Zároveň tím otevřeli cestu k léčbě dalších, zatím nevyléčitelných dědičných onemocnění. Dívka je jedním ze šesti neslyšících dětí, které se podrobily zákroku na klinice šanghajské University Fu-tan. Jak vyplývá ze studie čínsko-amerického týmu zveřejněné předním lékařským časopisem The Lancet, k významnému zlepšení došlo do půl roku u pěti pacientů.

Ztrátou sluchu trpí na světě asi 1,5 miliardy lidí, z toho 30 milionů dětí neslyší v důsledku dědičné poruchy. Asi 200 000 lidí se narodilo s poškozením genu OTOF a chybí jim bílkovina otoferlin, která je klíčová pro přenos vzruchů z buněk vnitřního ucha do nervů vedoucích signál ke sluchovým centrům v mozku.

Tým vedený Zheng-Yi Chenem z lékařské fakulty Harvardovy univerzity v Bostonu vybral na základě genetických testů z více než čtyř stovek neslyšících šestici malých dobrovolníků. Čtyři starší už měli voperovaný tzv. kochleární implantát. Toto zařízení zachytává zvuky citlivým mikrofonem, převádí je na elektrické impulzy a prostřednictvím elektrody zavedené do vnitřního ucha pak dráždí nervy. „Přemostí“tak „mezeru“vzniklou absencí otoferlinu a dítě do určité míry slyší.

Pro potřeby léčby vnesli genoví inženýři „zdravý“gen OTOF do neškodných virů schopných nakazit buňky vnitřního ucha. Museli se vypořádat se zásadním technickým problémem. Gen OTOF je poměrně velký – tvoří ho asi 6000 písmen genetického kódu – a do virů běžně používaných k léčbě dědičných chorob se nevejde.

Genetici proto rozdělili gen na dvě části a lékaři pak pro léčbu použili směsku dvou virů, z nichž každý nesl polovinu genu OTOF. Vpíchli viry dětem do vnitřního ucha a spolehli se na jejich schopnost nakazit buňky. Přitom se do dědičné informace dostal i rozpůlený gen OTOF.

Už dříve si Chen a spol. v experimentech na laboratorních myších ověřili, že buňky dokážou vyrobit kompletní otoferlin, i když každý virus vnese svou polovici genu OTOF na jiné místo dědičné informace. Fakt, že bílkovinu zdárně produkovaly i buňky ve vnitřním uchu pacientů, je obrovským příslibem pro léčbu dalších dědičných chorob vyvolaných defekty velkých genů.

Návrat sluchu

Studie Chenova týmu hodnotí stav dětí s půlročním odstupem. U jednoho z pacientů léčba z nejasných důvodů nezabrala. Vědci se domnívají, že imunitní systém dítěte zaútočil na léčebné viry a valnou část jich zlikvidoval. Při testech malých dobrovolníků, kterým lékaři vypnuli kochleární implantát, se prokázala obnova sluchu na úroveň odpovídající dvěma třetinám sluchu zdravých vrstevníků. U dvou nejmenších dětí, které implantát nemají, nelze důkladnější hodnocení provést.

Rodiče už u nich ale zaznamenali neklamné známky úspěšné léčby. Děti reagují na zavolání a začínají mluvit. Roční dívka dokáže pojmenovat členy rodiny a říct jim, že je má ráda.

„Rodiče těchto dětí jsou teď hodně optimisticky naladění. Jsou to pro ně silné emoce. Když zjistili, že jejich dítě slyší, tak to obrečeli,“říká Yilai Shu z Univerzity Fu-tan. U dětí se podle ní neprojevily výraznější nežádoucí vedlejší účinky léčby.

Ve světě probíhá hned několik podobných studií. Farmaceutický koncern Eli Lilly nedávno oznámil, že ve spolupráci se společností Akouos vnesli ve Filadelfii gen OTOF do vnitřního ucha jedenáctiletému neslyšícímu chlapci z Maroka.

„Jeho sluch se dramaticky zlepšil z absolutní hluchoty, kdy neslyšel vůbec nic, na stav odpovídající mírné až střední ztrátě sluchu,“přibližuje výsledek léčby vedoucí filadelfského týmu John Germiller.

Nedořešené otázky

Hoch sice slyší, ale nemluví a komunikuje znakovou řečí. Nedostal v raném věku kochleární implantát a jeho mozek už se nedokáže na obnovu sluchu adaptovat. Lepší vyhlídky tak mají roční děti, kterým píchli do vnitřního ucha geneticky upravené viry s genem OTOF v rámci testů prováděných americkou společností Regeneron Pharmaceuticals nebo čínskou firmou Otovio Therapeutics.

Referáty o těchto případech zazněly na nedávném kongresu americké Asociace pro výzkum v otorinolaryngologii v kalifornském Anaheimu. Kolem léčby zůstává stále řada nedořešených otázek.

Není například jasné, zda se bude stav malých pacientů ještě zlepšovat ani jak dlouho zlepšení vydrží. Buňky, do kterých vědci vnesli ozdravný gen, už se v uchu nemnoží a neobměňují se. Měly by tedy vydržet po zbytek života. Nad obnoveným sluchem se ale vznáší hrozba aktivace imunitního systému pacientů. Ten doposud bílkovinu otoferlin neznal. Pokud její objevení vyhodnotí jako vpád vetřelce, může proti ní spustit produkci protilátek a vyřadit ji z činnosti.

Zaznívají i kritické hlasy. Neslyšící bioetička Teresa Blankmeyer Burkeová z washingtonské Gallaudet University se ptá, zda je zapotřebí genové léčby u postižení, které nezpůsobuje lidem vážnou zdravotní újmu ani je neohrožuje na životě. Podle ní by se k tomu měli vyjádřit sami neslyšící. Výhrady k léčbě zaznívají především z komunity Deaf (Neslyšící s velkým N), jejíž členové neberou ztrátu sluchu jako postižení, ale jako kulturní rys. Ti dávají přednost znakové řeči a z této pozice také odmítají kochleární implantáty i genovou léčbu.

Rodiče zaznamenali známky úspěšné léčby. Děti reagují na zavolání a začínají mluvit. Roční dívka zvládne pojmenovat členy rodiny a říct, že je má ráda.