Délka světelné dráhy bolidu: 75 kilometrů

Astronomové rozplétají příběh planetky, která v noci 21. ledna narazila do zemské atmosféry. Nezpůsobila škodu. Na to byla moc malá. Zato spektakulárně shořela. Její hustota zpočátku vycházela příliš nízká na to, aby svítila tak pěkně, jak svítila. Včera se rozpor podařilo s jistotou definitivně vysvětlit. Těleso vstoupilo do atmosféry přesně v jednu hodinu 32 minut a 38 sekund středoevropského času. Jeho počáteční rychlost odhadují vědci na 15,2 kilometru za sekundu.

Ve výšce 96,5 kilometru začalo svítit. V okamžiku své největší jasnosti by strčilo do kapsy i Měsíc v úplňku. Zhaslo ve výšce 22,9 kilometru.

ČÍSLO TÝDNE

Podle prvotních odhadů mělo průměr do jednoho metru a hmotnost okolo sto kilogramů. Jeho hustota proto vycházela okolo 200 kilogramů na krychlový metr. Není to mnoho. Podobně řídká je většina komet. Jenže kometa by po nárazu do atmosféry nevydržela svítit až do výšky okolo dvaceti kilometrů nad zemí.

Astronomové proto došli k závěru, že planetka musela být z materiálu dobře odrážejícího světlo. Tipovali minerál enstatit. Teorii však bylo třeba potvrdit průzkumem úlomků asteroidu. Jejich hledání nebyl problém.

Planetku objevil maďarský astronom Krisztián Sárneczky. Na základě jeho pozorování bylo jasné, že asteroid během několika hodin od svého objevu narazí do atmosféry nedaleko Berlína. Obloha byla jasná. Zánik asteroidu proto mohly sledovat observatoře Evropské bolidové sítě koordinované z Ondřejova.

Ve spolupráci s meteorology, kteří spočítali rychlost větru vysoko v atmosféře, se pak povedlo určit místo dopadu úlomků. První z nich našli lovci meteoritů už 25. ledna. Další brzy následovaly. Jejich analýza potvrdila, že těleso opravdu tvořil převážně enstatit.

Možnost zkombinovat data o planetce, když se ještě pohybovala v kosmickém prostoru, s jejím chováním v atmosféře a rozborem úlomků je vzácná. Dosud se astronomům naskytla jen třikrát. Dvakrát z toho byla data o průletu atmosférou jen kusá.