Silný muž z Baku zůstává u vesla
Ilham Alijev, který surovinově bohaté zemi pod Kavkazem vládne železnou rukou už od roku 2003, si pojistil moc na dalších sedm let. Podle předběžných výsledků mu ve včerejších prezidentských volbách dalo hlas 92,1 procent Ázerbájdžánců, uvedly agentury Reuters a Interfax.
O Alijevově vítězství nikdo nepochyboval. Předvolební odhady mu předpovídaly zisk kolem 85 procent a podle agentury AP panovala v ulicích ázerbájdžánské metropole Baku v průběhu hlasování téměř slavnostní atmosféra. „Budu samozřejmě hlasovat pro našeho vítězného vůdce Ilhana Alijeva,“řekla AP před volební místností žena, která se představila jako Sevda Mirzojevová.
Slova o „vítězném vůdci“odkazují na Alijevův triumf, kterým je nedávné vojenské ovládnutí sporného území Náhorního Karabachu. Oblast donedávna obývanou zejména etnickými Armény kontrolovala od počátku 90. let minulého století Arménie, ázerbájdžánská armáda však v roce 2020 velkou část území dobyla a Alijev dílo dokonal bleskovým přepadem v září 2023.
Tím se celý Náhorní Karabach dostal pod kontrolu Baku (z hlediska mezinárodního práva šlo vždy o ázerbájdžánské území), což v zemi vyvolalo nacionalistické nadšení. Podle kritiků je dobytí Karabachu také důvodem, proč Alijev včerejší volby dekretem uspíšil – původně se mělo hlasovat až v prosinci 2025. Jenže současná nacionalisticky vypjatá situace se „vítěznému vůdci“hodí teď, o čemž vypovídá i místo, kde Alijev včera volil: v Chankendy, správním středisku Náhorního Karabachu.
Lidskoprávní situace v zemi je špatná...
Ovšem optikou západního pojetí právního státu a lidských práv je posunutí data konání voleb jen jedním z mnoha problémů. Ilham Alijev stojí v čele Ázerbájdžánu již přes 20 let – aby to bylo technicky možné, v roce 2009 nechal upravil ústavu tak, aby prezident mohl zastávat mandát po libovolný počet období. K posílení své moci nechal Alijev posléze prodloužit prezidentský mandát na sedm let, a v roce 2017 dokonce jmenoval svoji manželku Mehriban do nově vzniklé pozice viceprezidentky.
Všechny prezidentské volby od roku 2003 Alijev ovládl s oficiálním ziskem nad 75 procent hlasů, nezávislí pozorovatelé ovšem vesměs označovali hlasování za zfalšované a zmanipulované. Trosky opozičních stran volby i letos s odkazem na neprůhlednost hlasování bojkotovaly a Alijevovi „protikandidáti“byli evidentně jen do počtu – někteří z nich se ostatně namísto vedení předvolební kampaně o stávajícím prezidentovi vyjadřovali pochvalně až servilně.
Lidskoprávní organizace jsou k situaci v Ázerbájdžánu dlouhodobě příkře kritické. Podle Human Rights Watch je Alijevův režim mj. otevřeně nepřátelský k opozici a kritické aktivisty pod
Autokrat Ilham Alijev smyšlenými obviněními nechává zavírat do vězení. Amnesty International upozorňuje na věznění režimu nepohodlných novinářů a sílící státní kontrolu nad médii.
... ovšem ázerbájdžánský plyn a ropa Evropě nesmrdí
Navzdory dlouhodobě neutěšené situaci v oblasti lidských práv je ovšem Ázerbájdžán terčem jen minimální kritiky ze strany Západu. Důvod je zřejmý: kavkazská země těží velké objemy ropy a zemního plynu, které Evropa potřebuje. O to víc nyní, když historicky vysoké dodáv- ky z Ruska kvůli agresi Moskvy na Ukrajině v podstatě vyschly. V roce 2022 podepsala Evropská unie s Alijevem dohodu o zdvojnásobení importu ázerbájdžánského plynu do EU na 20 miliard krychlových metrů do roku 2027. Její součástí jsou i evropské investice do ázerbájdžánské infrastruktury, které by mohly dosáhnout až dvou miliard eur (téměř 50 miliard korun).
Spolupráci s Baku v energetickém sektoru si pochvaluje i Česko.
V roce 2022 byl Ázerbájdžán druhým největším dodavatelem ropy do Česka a na zvýšení importu plynu se pracuje.
Lidskoprávní organizace evropskou politiku vůči Baku kritizují s tím, že vyměnit dodávky strategických surovin za mlčení vůči evidentnímu porušování lidských práv je pokrytecké. Jediné výraznější vymezení vůči Alijevovi
zatím znamenalo usnesení Evropského parlamentu ze září 2023, které vyzývá členské státy k tomu, aby dohody s Ázerbájdžánem byly podmíněny propuštěním politických vězňů a aby unijní představitelé byli při jednáních s Baku povinni nastolovat lidskoprávní agendu. Zda to jednotlivé státy přijmou za své, je ovšem nejisté.