Hlavně správný postoj
O názoru Laurie Andersonové na Izrael si můžeme myslet leccos. Kdyby měla nastoupit třeba do diplomacie či státní služby, byla by to překážka. Ale v čem to vadí na umělecké škole? Mohla by sama diskriminovat studenty?
Máte-li rádi Laurie Andersonovou, patříte k pamětníkům. Hudebnice, kunsthistorička, tvář nekonformní Ameriky minulého půlstoletí, manželka Lou Reeda, tvůrce kapely Velvet Underground. Kdo tu za Husáka i po něm přičichl k nekonformitě, Andersonové si nemohl nevšimnout.
Ale teď se událo cosi jiného. Umělecká univerzita Folkwang v německém Essenu vyhlašuje profesuru Piny Bauchové pro různé osobnosti. Na letošek ji přiznala Andersonové. Jenže ouha. V lednu se objevila zpráva, že Andersonová v roce 2021 podepsala Dopis proti apartheidu, který vyzývá k sankcím proti Izraeli a jeho kulturnímu bojkotu. A tady nastal zádrhel.
Začal spor, je-li signování dopisu slučitelné s profesurou. A byť nevznikl přímý tlak (šéf školy to nepokládá za důvod k vyloučení), Andersonová z profesury sama vycouvala. Její hlavní argument: „Proč se tato otázka vůbec klade?“
Na tom fakt něco je. O jejím názoru na Izrael si můžeme myslet leccos. Kdyby měla nastoupit třeba do diplomacie či státní služby, byla by to překážka. Ale v čem to vadí na umělecké škole? Mohla by sama diskriminovat studenty?
Vyhřezává tu cosi, čemu se říká „zkouška správného postoje“. A co si my pojíme s rokem 1977 a Antichartou. S potřebou kádrovat lidi za to, že něco málo odsoudili či se od něčeho málo distancovali.
I v lednu 1977 šlo o to, aby umělci vyjádřili svůj politický postoj (proti „ztroskotancům a samozvancům“), ne o to, co sami dělali. A toto rozpoložení, u nás spojované s tlakem totality, jako by pod společenským tlakem ožívalo i tam, kde se přísahá na liberální demokracii.
Loni Praha žila sporem o vystoupení ruské operní pěvkyně s rakouským občanstvím Anny Netrebko. Odpor byl tak velký, že koncert se nekonal. Spáchala Netrebko nějaký zločin? Ne, jen odmítla demonstrativně vyjádřit protiputinovský odpor. Sama k věci na Instagram napsala: „Je to pokrytecké. Tito lidé, přesvědčení, že to, že jsou na ‚správné straně‘, jim dovoluje a omlouvá cokoliv, jsou prostě lidské sr---y“. (V originále
just human s---s.)
V podobné roli se ocitl i Roger Waters, zakladatel legendárních Pink Floyd. Ani on prý nezaujal důsledný protiputinovský postoj: odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu, ale zároveň řekl, že byla vyprovokovaná. Mají se mu rušit koncerty?
Duch kádrování ožívá. Když roku 1990 přijel do Prahy Lou Reed, americký levičák, divil se, že Plastici, kteří k nám jeho hudbu přinesli, fandí pravičáku Reaganovi. Svou diplomacií to vyřešil Václav Havel. Dnes se místo toho kádrují postoje.