Lékaři podpořili „přirozenou rodinu“

Na dvě stovky lékařů, psychologů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví podepsalo v těchto dnech prohlášení, v němž požadují ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy.

Manželství bylo vždy chápáno jako svazek muže a ženy napříč kulturami a náboženstvími, a to pro jeho přirozenou dispozici vytvořit vlastní rodinu. Tento fakt je důležitý nejen pro samotné „založení“rodiny, ale také pro přirozený vývoj jedince, který do takové rodiny „přichází“. Právě role matky a otce je zásadní nejen na počátku – vždy se musí setkat pohlavní buňka muže a ženy, aby dali vznik novému životu, ale jsou pro dítě primárními osobami při nalézání vlastní identity a pro zdravý růst jeho osobnosti. Rodiče (matka a otec) pak mají nelehký úkol objevit v dítěti jeho jedinečnost, přijmout ji a pomáhat mu ji rozvinout a využít v jeho vlastním životě. Dítě pak do života přijímá rozdílnost muže a ženy v jejich přirozenosti, což mu pomáhá v dalším životě případně založit vlastní rodinu, ale nejen v tom.

Dnes jsme v situaci, kdy tyto skutečnosti, které jsme vždy brali jako samozřejmé a pojem manželství a rodina jsme jasně chápali, musíme definovat (což je někdy nelehké, třeba v případě rodiny) a nalézat důvody, proč je nejlepší, aby dítě bylo vychováváno svojí matkou a svým otcem.

Jde především o naše děti

Nejlépe nám to ukážou případy, kdy tomu tak není. Dítě, které nezná své biologické rodiče a vyrůstá například v náhradní rodině (což je pro něj nejlepší možná varianta pro případ, že jeho biologičtí rodiče ho nemohou společně vychovávat), i tak v určitém věku většinou tento svůj „původ“hledá a snaží se tím určit svou vlastní identitu. Osobní identita je podstatným znakem osobnosti a k jejímu formování dochází ještě před dosažením dospělosti. Pokud je toto formování jakýmkoliv způsobem narušeno, je velmi pravděpodobné, že tento člověk bude mít sklon k úzkostem, depresím a jiným psychickým onemocněním.

Psychické poruchy, které často přetrvávají i v dospělosti, jsou základem řady onemocnění, a to nejen psychosomatických, která jsou v daném případě nesnadno léčitelná, protože příčina je mnohdy neodstranitelná.

Ano, i současné manželství a rodina jsou v krizi a je třeba si to přiznat a hledat příčiny a posléze i způsoby, jak tuto krizi řešit. Tomu bychom se měli věnovat nejen jako společnost, a pokud je něco, co rodinu zásadně ohrožuje, pak přijmout i potřebnou legislativu na její ochranu. Vždyť jde především o naše děti, které později povedou naši společnost, tedy o nás všechny. Myšlenka, že se nás některé zákony netýkají a jejich dopady nepocítíme, je bohužel mylná. Pokud by se změnila právní norma ohledně manželství, pak je závazná pro nás všechny a vyjádření, která nebudou v jejím souladu, jsou právně postižitelná. Příklady známe ze zahraničí, kde byla právní norma ohledně manželství změněna.

Často slýcháme „my máme právo na dítě“. Každé právo má ale své hranice a nemůžeme bez ohledu na práva a potřeby druhých prosazovat ty své. Proto nemůžeme dopustit, aby dítě bylo vyráběno na zakázku (a stalo se tak předmětem bez lidské důstojnosti) jen pro potřebu dospělých mít vlastní dítě. Nemůžeme rovněž podporovat, aby bylo vychováváno bez možnosti znát své biologické rodiče nebo v prostředí, které mu nenahrazuje přirozenou rodinu s mámou a tátou.

Rušíme kojenecké ústavy, jako jeden z cílů transformace ústavní výchovy, která nesplňuje požadavek na výchovu dítěte v přirozeném prostředí rodičů – otce a matky, a zároveň chceme přijmout legislativu, která dopředu počítá se vznikem prostředí, které není od počátku přirozené pro narození dítěte.

Musíme jako společnost respektovat a chránit práva nejmenších a nejslabších, a pokud je to nutné, legislativně je podpořit. Proto naší výzvou, kterou jsme vytvořili (www.dopis77.cz), podporujeme ústavní přijetí manželství jako svazku muže a ženy. Jedině tak dáme legislativní jistotu dětem, že mají právo na mámu a tátu. Potom také můžeme začít přemýšlet, jak pomoci současným manželstvím a rodinám, které prožívají těžkosti.

Nemůžeme dopustit, aby dítě bylo vyráběno na zakázku (a stalo se tak předmětem bez lidské důstojnosti) jen pro potřebu dospělých mít vlastní dítě