Ke zdraví duše vede mnoho cest

Ad LN 3. 2.: Truchlení je jako zpětné zrcátko

Marek Orko Vácha si zřejmě vystřihl ze švýcarského psychologa Carla Gustava Junga tvrzení, že když z piedestalu uvnitř naší duše odstraníte Boha, „přiletí běs a zaplní ho“.

Tento prachjednoduchý model zřejmě nic neřekne miliardám lidí jiho- a východoasijských tradic. Ti se těší autonomnímu duchovnu i etice, nevázané na jeden výslovně zformulovaný světonázorový konglomerát, takže s jeho případným pádem jejich etika nepadá. Sama pravidla morálky hlásaná na Západě dodržují tamní lidé často lépe než lidé Západu, jak o tom výmluvně svědčí též kriminální statistiky. Nejen svobodné konfuciánské země, ale i relativně chudá jižní Indie vykazují mnohem nižší počet zločinů než svými příjmy jim odpovídající „křesťanské“země Ameriky, dokonce i Evropy.

Ono tvrzení by nepodepsalo ani mnoho křesťanských myslitelů. A dále, sama křesťanská tradice vygenerovala zcela jiné světonázorové představy, i když ty byly z největší části, spolu s jejich nositeli, takzvanými gnostiky, historicky vyhlazeny. Český čtenář sice nemá přístup k názornějším spisům americké religionistky Elaine Pagelsové, ale aspoň pro představu se může začíst do překladů Rukopisů z Nag Hammádí, které vyšly ve Vyšehradu.

I Karl Jaspers se již v roce 1947 energicky postavil proti primitivnímu dualistickému modelu, v jehož rámci kromě tradované víry, založené na zjevení, existuje už jen nihilismus. Filozof však připouští, že předestírání těchto dvou „ukvapených alternativ“může dobře sloužit „jako bojový prostředek ke strašení duší“.

Ano, pátere Vácho, ale etice, kterou sám vyučujete, jungovské seberealizaci, ba ani odkazu křesťanství v jeho historické úplnosti moc nepomůžete, budete-li je spojovat s jednou mocensko-ideologickou formulí a základnou.