Energokoncepce: jak z Marsu
Zdá se být absurdní, že ministerstvo průmyslu přichází s aktualizací Státní energetické koncepce ČR v globálně supervolebním roce, kdy panuje tolik nejistot.
Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo aktualizaci energetické koncepce České republiky, údajně vůbec poprvé od roku 2015. V koncepci, jež je nyní v meziresortním připomínkovém řízení, se mimochodem praví, že česká energetika má do budoucna stát na jaderných a obnovitelných zdrojích. A že plyn může být přechodným zdrojem, uhlí se má utlumit do roku 2033 a podobně.
Fakt, že koncepce nebyla aktualizována od roku 2015, není ale sám o sobě žádným argumentem pro to tlačit koncepci právě ve chvíli, kdy panují ty největší zmatky a nejistoty. Momentálně nemáme takřka žádné konstanty; ve hře jsou jen proměnné – a to proměnné s velkým P. Týká se to jádra, plynu, Green Dealu, uhlí i geopolitiky.
Ale ještě k oněm osmi letům bez aktualizace. Po roce 2015 směřoval k bankrotu (a nakonec zbankrotoval) americký dodavatel jaderných reaktorů a paliva Westinghouse, v případě francouzské EDF se ve věci výstavby nových zdrojů vše zpožďovalo a prodražovalo (příklad z Anglie či Finska) a zejména nebylo vůbec jasné, zda EU uzná jádro jako čistý zdroj.
Posléze proběhla pandemie nemoci covid-19, v tuzemsku zkrachoval dodavatel energií Bohemia Energy, pak ruský vpád na Ukrajinu, jenž přeoral energetickou mapu Evropy, energetická krize a inflace, výměna vlád v Česku a kdoví co všechno ještě. Tudíž pokud by snad někdo něco „násilně“aktualizoval, musel by to každou chvíli aktualizovat znovu.
Možná se bude stavět víc reaktorů, nebo třeba žádný
Je absurdní, že ministerstvo průmyslu přichází s aktualizací jen několik dní poté, co se kabinet Petra Fialy (ODS) rozhodl vyzvat účastníky jaderného tendru na výstavbu jednoho nového reaktoru v Dukovanech, aby podali závaznou nabídku na výstavbu čtyř reaktorů – dvou v Dukovanech a dvou v Temelíně. Cena se může pohybovat od dvou tisíc miliard korun po tři tisíce miliard korun. Dosud není jasné, jak by se to financovalo. A zatím ještě ani není notifikace od Evropské komise – byť jen na ten jeden reaktor.
Lze si představit mnoho různých variant. Možná nebudeme stavět žádný reaktor, možná jeden, možná dva a možná čtyři reaktory. Rozdíl je takový, že v jedné z variant se Česko časem promění v energetickou velmoc, jež bude moci zásobovat proudem skoro třetinu Německa, zatímco v případě jiné varianty se republika může naopak stát zemí dlouhodobě závislou na dovozech elektřiny. Jak někdo může seriózně aktualizovat koncepci v takové nejistotě, když nic z toho vůbec neví?
Další otázka se týká uhlí. Sousední Německo odejde od uhlí v roce 2038, Česko – dle aktualizované koncepce – chce s uhlím skoncovat už o pět let dříve, tedy v roce 2033. Proč? To nyní málokdo chápe.
Avšak je jiný aktuální problém. Kvůli vysokým cenám emisních povolenek se může stát, že vyrábět elektřinu z uhlí přestane být v Česku rentabilní už za rok či dva. V takovém případě by z tuzemského systému rychle vypadlo až 40 procent zdrojů.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) sice nedávno prohlásil, že se nenechá „vydírat uhlobarony“, dosud ale nevíme – a není to ani v oné koncepci –, jak chce situaci řešit. Zařídí snad v EU obratem přísné cenové stropy pro povolenky? Bude nějak dotovat soukromé výrobce elektřiny? Nebo se s nimi dohodne, že elektrárny převedou na stát? Či Česko odejde z energetického trhu EU a z burzy v Lipsku? Otázky bez jasných odpovědí.
Další nejistota se skrývá v tom, že už po červnových volbách do Evropského parlamentu (a následně ve volbách národních) lze čekat výrazné změny, či dokonce odvrat od Green Dealu (Zelená dohoda pro Evropu o přechodu EU k obnovitelným zdrojům energií – pozn. red.) a utopických zelených politik. A to nejen v Česku, jež tomu nikdy nefandilo, ale zejména v západní Evropě. Dosud není známo, jak přesně to dopadne, ale už nyní je zřejmé, že změna politické nálady a postojů se projeví v červnu velmi silně. Tudíž by bylo vcelku rozumné si s aktualizací energetické koncepce počkat přinejmenším na výsledek voleb do Evropského parlamentu.
Trump? Biden? Proč na tom záleží
Další nejistotu představují listopadové prezidentské volby v USA. Vyhraje-li Donald Trump, bude podporovat těžbu a vývoz fosilních paliv. Lze čekat, že amerického zemního plynu bude na trhu dostatek a za rozumnou cenu. Na druhou stranu platí, že Trump není nakloněn dotacím pro výrobu jaderné energie, což může zpomalit technologický vývoj nových generací reaktorů.
Pokud vyhraje Joe Biden, budou pokračovat restrikce pro vývoz plynu především z ekologických důvodů.
Pokud chce Fialova vláda podporovat plyn jako přechodný zdroj, měla by v energetické koncepci nastínit, jak bude probíhat výstavba nových plynových elektráren, jak se urychlí všechna povolovací řízení a kdo a kde bude plynové elektrárny stavět.
Skončí-li válka na Ukrajině, tak je třeba počítat s tím, že se opět začne přepisovat energetická mapa Evropy. Jak přesně, to nevíme. I proto, že nevíme, jakým výsledkem válka skončí.
A nakonec si připočtěme, že stát zamýšlí ovládnout celý energetický kolos ČEZ či případně ho rozdělit na dva, což je sakra důležitá, ne-li základní součást nějaké energetické koncepce. Ve sněmovně se ale „válí“jako horký brambor zákon o přeměnách obchodních společností, který to má umožnit. Stát si však dosud neumí a nechce ujasnit, jak nakládat s menšinovými akcionáři ČEZ. Jestli podle ústavy, nebo jestli jim zkusí upřít jejich práva.