Co na to Kohl a Gorbačov?
Hranice řekněme křesťanskodemokratického Německa a alternativního Německa téměř přesně kopíruje státní hranici mezi někdejšími SRN a NDR
Duše doyena české diplomacie Františka Černého minulý pátek dokončila putování v materiálním světě. Bývalý velvyslanec v Německu (1998–2001) zemřel v požehnaném věku 92 let. Škoda že už se ho nemůžeme zeptat, co si myslí o naprosto unikátní politické mapě dnešního Německa, již nedávno zveřejnil výzkumný ústav Wahlkreisprognose (www.wahlkreisprognose.de/trends-im-bund). Barvy na mapě odrážejí politické preference občanů podle volebních obvodů. Čím tmavší barva, tím větší podporu má v dané části země ta či ona strana. Černá barva patří středopravé křesťanskodemokratické CDU, zelená Zeleným, červená sociálním demokratům a modrá pravicové antimigrační Alternativě pro Německo (AfD). Když se na tuto mapu podíváte, neubráníte se myšlence, že jste ji už někdy v minulosti určitě viděli. Možná že někoho napadne i to, zda se nejedná o trapnou chybu expertů výzkumného ústavu, kteří omylem zveřejnili mapu z období studené války, tedy z časů, kdy ještě existovala západní Spolková republika Německo (SRN) a východní Německá demokratická republika (NDR).
Bohužel nejde o chybu. Čerstvá politická mapa Německa více než 33 let po sjednocení silně připomíná situaci před rokem 1990. Podobnost je až strašidelná. Rozdíl spočívá pouze v tom, že dnes nejde o ideologické rozdělení země na východní komunisty a západní demokraty, ale – řečeno pokrokovou hantýrkou – na zabedněné nácky a osvícené liberály. Mapa odráží zcela bizarní politický vývoj posledních zhruba deseti let, který ukazuje na nevídané rozdělení politických preferencích občanů. Kromě velkých měst v západní části Německa téměř ve všech okresech dominuje CDU (černá barva a odstíny šedé), ve východní části – pokud nebudeme počítat politicky komplikované hlavní město Berlín – hraje prim AfD (různé odstíny modré). Toto rozdělení je tak markantní, že hranice řekněme křesťanskodemokratického Německa a alternativního Německa téměř přesně kopíruje státní hranici mezi někdejšími antagonistickými SRN a NDR. Bude zajímavé sledovat, jak dopadnou letošní volby do europarlamentu či klíčové zemské volby na východě (v Sasku, Durynsku a Braniborsku).
Když už je Německo ideologicky opět rozdělené, navzdory tomu, že stát od roku 1990 do východní části napumpoval podle konzervativních odhadů zhruba dva tisíce miliard eur, nebylo by marné se pídit i po důvodech současného stavu. Jak se něco takového za tak krátkou dobu mohlo stát? Zastaví se tento trend, nebo se obě části země budou od sebe ideologicky vzdalovat ještě více? Sociologové na tomto úkolu jistě tvrdě pracují, ale o diagnóze neutěšeného stavu německého pacienta leccos prozradí i nejvíce oblíbené komentáře čtenářů ke zmíněné mapě.
Hlas lidu vidí důvody například v tom, že východní Němci jsou imunní vůči vymývání mozků ze strany agresivních západních progresivistů (vítání migrantů, prosazování práv LGBTQ+ lidí či zelená politika), protože v mnohem brutálnější formě ho zažívali více než 40 let v době existence NDR, tudíž jakéhokoliv bolševika, i toho liberálního, zavětří okamžitě. Někdo by rád viděl i mapu, kolik nelegálních migrantů žije v západní a kolik ve východní části Německa. Objevuje se i názor, že pokud na východě dá hodně lidí hlas AfD, západ začne tlačit na vznik nové NDR. V komentářích zazněla i lítost nad tím, že Helmut Kohl a Michail Gorbačov už nemohou být svědky současného politického vývoje v zemi, o jehož sjednocení se zasloužili…