Místo demonstrování žádejte řešení problémů
Vněmeckých městech probíhají masové demonstrace proti krajní pravici. Komentátor a vydavatel serveru Eurointelligence.com Wolfgang Münchau je přesvědčen, že jde o prázdné gesto typu „virtue signalling“, tedy jak u nás v LN hezky překládáme „mávání ctnostmi“.
Protesty se, jak známo, týkají toho, že se členové strany Alternativa pro Německo (AfD) zúčastnili schůzky, kde se mudrovalo o vyhošťování cizinců. Münchau si o účastnících schůzky sice nemyslí nic dobrého, ale pochybuje, že jsou demonstrace užitečné. Politické bitvy se vyhrávají u volebních uren. A nemá žádný smysl demonstrovat proti volebním urnám.
Důvody pro vzestup krajní, nové či tvrdší pravice v Evropě jsou všude stejné: migrace, deindustrializace, naštvání na zelenou politiku a rezistence proti pokrokové a uvědomělé agendě metropolitních elit. V Německu má nyní AfD podporu 21 procent. Nová strana Sahry Wagenknechtové, političky z „tvrdé levice“, má podporu sedmi procent. Dohromady volí z pohledu německého mainstreamu „radikální“názor třetina voličů. V evropských volbách bude mít nová pravice zisky skoro všude, kam se podíváte. Asi nepůjde o vítězství v klasickém slova smyslu. Ale podle analýzy think tanku European Council on Foreign Relations budou dvě uskupení nové a krajní pravice dohromady stejně silné jako zelení a socialisté dohromady. Dopad na evropskou politiku bude obrovský a éra levicově pokrokářské dominance prostě končí.
V Evropském parlamentu je tvrdá či nová pravice reprezentována dvěma frakcemi. Tou první jsou Evropští konzervativci a reformisté, bývalé frakce britských toryů. Dnes je nejvíce prominentním reprezentantem této frakce Giorgia Meloniová, italská premiérka a šéfka strany Bratři Itálie. Patří sem také polské Právo a spravedlnost (a ODS z Česka – pozn. aut.). Druhá frakce je Identita a demokracie, kam patří AfD, Národní sdružení Marine Le Penové, strana Za svobodu Geerta Wilderse a Liga Mattea Salviniho.
Evropský parlament (EP) nevytváří formální koalice, jež formují vlády. Místo toho má pohyblivé koalice. Možná
bude mít EP relativně malý vliv na to, kdo se stane příštím předsedou Evropské komise. Většinou se sází na to, že to bude opět Ursula von der Leyenová, jež má podporu Giorgie Meloniové i EPP, tedy Evropské lidové strany.
Ale posun doprava bude mít rozhodně velký dopad na evropskou politickou agendu. Green Deal – prestižní projekt současné EK – skončí. Jednou z nejvíce kontroverzních částí Green Dealu (z pohledu západní Evropy) je zákon o obnově přírody schválený těsnou většinou EP loni v červenci, jejž nařizuje dát stranou a vrátit přírodě 20 procent půdy a moře. Jde o jednu z příčin protestů farmářů. Ti mají pocit, že jim lidé z městských aglomerací diktují, jak má vypadat krajina. Podobně jako v případě brexitu i nový politický konflikt v EU proti sobě staví města a venkov. Po volbách do EP by už podobný zákon neprošel a je pravděpodobné, že tento bude zrušen. V EP bude jasně vládnout strukturální antizelená většina.
Politický střed se na novou pravici zlobí a demonstruje. Bylo by ale lepší něco dělat a zaměřit se na politiku, která lidi rozčiluje.
Münchau přichází se seznamem úkolů. Za prvé je třeba ukončit politiku rozpočtových úspor a šetření. V době chabého růstu jsou procyklické dluhové brzdy a škrty kontraproduktivní. A mimochodem to vždycky odnesou investice.
Dále je prý třeba přistoupit k deindustrializaci jako dospělý člověk. Vlády v Německu či ve Francii se tváří, jako že k ní nedochází. Návrat průmyslu je slib, který nelze dodržet, a když nebude dodržen, jenom to podlomí důvěru. Je spíše třeba mít pozitivní postindustriální strategie. Částečná a rozumná deindustrializace není jen hrozba, ale i příležitost.
Třetí věc je realismus ohledně Ukrajiny. Pokud USA s podporou Ukrajiny přestanou, zůstane všechno na Evropě. Bude pak třeba mít i jiné exitní strategie, než je totální vítězství Ukrajiny. A nakonec je tu migrace. Je třeba ji řešit konečně seriózně. Síla krajní a nové pravice v Evropě je pouze měřítkem chyb a politické neschopnosti politického středu a klasických stran. Nejde o to, že zlí lidé lžou hloupým lidem. Jde o chyby a podporu neudržitelné politiky.
Tolik Münchau. Dodejme ještě, že pokud by se klasické pravicové strany neposunuly do středu a doleva, nevznikl by ani prostor pro novou, tvrdou či krajní pravici. Kritika migrace, zeleného dogmatismu a přehnaného pokrokářství přece není a nikdy nebyla nic krajního. A na ODS sice autor zapomněl, ale zajímavé je, že se podle něj vyskytuje v krajně pravicové frakci. To je tedy vážně úsměvné.