Zázrak v amazonské džungli
Den Amazonie není falešnou oslavou ekvádorské přírody. Ekvádorci dali v hlasování přednost svému zelenému ráji před ekonomikou
Zcela jistě všem u nás a zřejmě i v celé Evropě uniklo, že 12. února je Den Amazonie. Tedy aby bylo jasno, té ekvádorské, konkrétně šesti ekvádorských provincií: Sucumbíos, Orellana, Napo, Pastaza, Morona Santiago a Zamora Chinchipe. Den Amazonie oslavovaný od roku 1980. Tehdy ekvádorský prezident Jaime Roldós vyhlásil tento svátek na počest španělského dobyvatele Francisca Orellany, který s dvacítkou Španělů a 4000 indiány uskutečnil expedici s cílem najít tajemný kraj skořice a zlatého pokladu El Dorada. Objevil však Amazonku, nejvodnatější řeku světa, do které jeho výprava vplula řekou Napo 12. února 1542.
Ekvádorci si tímto dnem připomínají bohatství zeleného ráje amazonské džungle na východě země. Neslýchané bohatství nejen flóry a fauny, ale i kulturní variabilitu devíti indiánských kmenů, jako jsou Achuar, Andoa, Huaraoni, Kichua, Kofán, Secoya, Shuar, Sioni, Záparo. Velkou desku s historickou informací o objevení Amazonky můžete vidět na náměstí Nezávislosti v historickém centru Quita, protože se s tím Ekvádorci velmi pyšní.
Fauna a flóra jako nikde jinde
Zájem přitahuje ekvádorská Amazonie zejména pro svá velká ložiska nafty. Vstupem prospektorů a zahraničních těžebních firem na konci 60. let 20. století začala i děsivá devastace přírody, kontaminace řek a likvidace kulturního dědictví zdejších indiánů. Navíc z obrovských zisků firem jako Texaco, Gulf či Chevron sám Ekvádor moc neměl. Nelze v této souvislosti zapomenout, že stále probíhá nekonečné a mnohaleté soudní řízení s firmou Chevron o stamiliony dolarů za zničené životní prostředí pralesa, kde těžil desítky let, i když celý proces probíhá s mnoha nejasnostmi a podrazy na obou stranách. Je proto logické, že vláda Rafaela Correy (2007–17) vstoupila do jejich her a těžbu začala zajišťovat z 90 procent státní firma Petroecuador.
Největší změnou však byl záměr vlády vyhlásit nulovou těžbu v bloku ITT v oblasti Yasuni s cílem tuto zónu udržet v původní přírodní formaci. Tak,
jak ostatně v roce 1989 deklarovalo UNESCO vyhlášením Parku Yasuni jako světovou biosférickou rezervaci. Ornitolog dr. Peter English z Texaské univerzity zde zdokumentoval na 596 druhů ptactva a jeho kolega Shawn McCracken nalezl na 150 druhů obojživelníků, což je na tuto plochu nejvíc na světě. Na pouhých 100 km2 parku roste více než 2000 druhů stromů, lián a keřů, 4000 druhů rostlin, žije 120 druhů hadů, 117 druhů netopýrů či 382 druhů ryb a na jednom km2 dokonce 100 000 druhů hmyzu! Vyskytuje se zde i na 43 endemických druhů obratlovců či 720 endemických rostlin. Jinými slovy, na jednom km2 zde žije tolik druhů fauny a flóry jako nikde na světě.
Ekvádor však pro svůj velmi zadlužený rozpočet (největší miliardový věřitel je Čína) nutně potřebuje příjem z ropy. A tak se Rafael Correa v roce 2007 a ještě v 2010 obrátil na svět neslýchaným vystoupením v OSN se smělým výměnným obchodem. Za netěžení ropy v Yasuní požadoval finanční kompenzaci ve výši hodnoty nafty ponechané pod zemí. Tedy, aby ti bohatí, chtějící skutečně zachránit přírodní ráj Yasuní, území s největší živočišnou a rostlinou variabilitou na světě, věnovali Ekvádoru za nevytěžení tamějších zásob ropy 3600 milionů dolarů. Během šesti let se však vybralo jen 0,34 procenta žádané částky (mezi dárci byly státy Belgie, Chile, Francie, Itálie, Turecko, Španělsko, Indonésie či Al Gore, Bo Dereková nebo Leonardo DiCaprio).
„Nežádali jsme o charitu, ale o spoluzodpovědnost v boji proti změně klimatu a ochraně přírody Yasuní. Svět
rád mluví farizejsky o ochraně přírody, ale nic nedělá, zklamal nás,“řekl Correa. Rozzlobeně nařkl svět z pokrytectví a 15. srpna 2013 rozhodl o zahájení těžby. Yasuní v podzemí skrývá 1,7 bilionu barelů ropy a to je pořádné lákadlo pro stát, a sousto pro těžební firmy. Nás moc nezajímá, zda svět přijde o stovky druhů rostlin a zvířat či o stovku indiánů, hlavně když nevyschne hadice v naší benzince.
Záchrana indiánů
Přesto nelze říct, že Petroecuador se chová jinak než zahraniční firmy v minulosti. Při mých pobytech v ekvádorské Amazonii jsem sledoval pokračující nelítostné kácení pralesa i kontaminaci řek. Říkal jsem si, že budoucnost ukáže, zda Den Amazonie není jen svátek bez hlubšího významu a zda si Ekvádorci uvědomí důležitost dědictví pralesa, kterým i my opovrhujeme, protože jej nechápeme a je daleko. Můžeme jen doufat, že k tomuto poznání dojdou Ekvádorci a někdy i my dřív, než padne na zem poslední strom, poslední list. Pro nás je to zelené peklo, pro indiány zelený ráj. Ale přišel zázrak!
Ekvádorská vláda se odhodlala a vyhlásila na 20. srpna 2023 referendum, zda ropu v Yasuní těžit a získat tak velké finanční příjmy do rozvoje země, anebo netěžit a zachovat přírodu i dva malé indiánské kmeny Tagaeri a Taromenani čítající jen několik desítek členů žijících v totální izolaci. Tedy zachovat takovou Yasuní bez naftových vrtných věží, jakou jsem krátce viděl v roce 1972 při své plavbě po řece Napo za indiány Kofány.
Upřednostnit Matku přírodu
Došlo k přelomovému a zcela nevídanému výsledku, kdy obyčejní lidé, ne politici, rozhodli ve prospěch přírody před ekonomikou. Troufám si tvrdit, že u nás (ale nejen u nás!) by byla na prvním místě ekonomika, peníze, dividendy, ekonomický růst, bohatství každého, především světových korporátů a řetězců, před kterými naše vláda (ale i jiné) stojí v až devótním předklonu, kdy peníze jsou vždy až na prvním místě. A kvůli několika desítkám pomalovaných naháčů někde pobíhajících v džungli, které stejně nikdo nevidí, omezit náš ekonomický růst? Jsem přesvědčen, že 99,99 procenta lidí u nás i jinde na světě by nad nimi mávla rukou a zatratila je pro mrzký peníz. No řekněte, ti nám mají bránit v našem pokroku? Chacha! A po nás třeba potopa, hlavně, že se máme dobře. A tak by i hlasovala naše vláda včetně EU, kdy o přírodě a životním prostředí jen hodiny a hodiny farizejsky plkají a žvaní, i když tomu nerozumí.
Tak zvaná ekologie či Green Deal je zase jen jejich pouhé politikum, kdy de facto jde jen o jinou formu byznysu, pro jiné party, aby se také „nažraly“. A do lidí se tluče, že třeba elektrická auta jsou „čistá“, i když na samu výrobu elektřiny se uvolňuje CO2. Ale ať udělají něco skutečně pro záchranu přírody jako v Ekvádoru! Dovedete si představit, že by naše vláda vypsala referendum třeba o zastavení těžby lithia v Krušných horách? Já tedy ne.
Dát přednost Matce přírodě, tedy dát přednost přírodním zákonům, které jsou zde na Zemi ty jediné správné, a ne zákonům, které si píší po staletí politici, aby s nimi vládli světu, to chce odvahu. Hluboce se skláním před Ekvádorci a odhazuji své sombrero – upletené z ekvádorských palmových vláken jipijapa – v dál.
Nás moc nezajímá, zda svět přijde o stovky druhů rostlin a zvířat či o stovku indiánů, hlavně když nevyschne hadice v naší benzince