Pokutovat aroganci
Vynutí-li si vaše hloupost záchranu, zaplaťte ji
Lidé nadávají, že v nevolených orgánech EU schází osobní odpovědnost. Či na to, že schází osobní odpovědnost ve správě webů. Sílí tlak na boj proti dezinformacím (tlak na cenzuru, říká se), mažou se příspěvky a udílejí „bany“, nedohledáte však, kdo o tom rozhodl.
Zřejmě nějaký algoritmus. Ale jak se vypořádávají s osobní odpovědností sami občané? To je jiná otázka.
Ze Sněžky sklouzli dva Poláci a zahynuli. Pár dnů po nich sklouzla Češka, přežila a odešla po svých. Ale pětičlennou partu, s níž šla po zamrzlé Jubilejní cestě, musela z náledí zachraňovat horská služba. Happy end? Aby to byl skutečně happy end, musí tu záchrannou akci někdo zaplatit. Říká se, že pro záchranu lidských životů není žádná cena dost velká. Ale co když jde o zachraňování těch, kteří nejsou v přímém ohrožení života a do potíží se dostali jen vlastní frajeřinou či blbostí? Právě to byl případ lidí na Jubilejní cestě. Neměli na ní co dělat, neboť je přes zimu uzavřená. Má pak zásah záchranářů platit pojišťovna? Nemají naopak hazardéři zaplatit pokutu?
Lidská neodpovědnost i arogance jsou bez hranic. Třeba na Sinaji je přísný zákaz sbírání korálů, vyvedený v angličtině, ruštině, arabštině i hebrejštině. A pak vidíte ruského turistu, jak vylézá z moře a na celé okolí mává korálem. To se nebál egyptských úřadů? Podobně to funguje na Šumavě. Vít Chlada, šéf strážců ochrany přírody v národním parku, to líčí v rozhovoru pro iDNES. Jak zjišťují lidi, kteří chodí do zakázaných míst? I tak, že sledují sociální sítě – fotky pořízené právě tam. Najdou se lidé, kteří jdou na uzavřenou Chalupskou slať jen proto, aby se na ní vyfotili a snímek pověsili na web.
Tady slábne osobní odpovědnost i pud sebezáchovy, zato posiluje arogance. Jedni vyrazí na uzavřenou, namrzlou horskou cestu a pak se diví, že si musí volat záchranu. Jiní se fotí na zapovězeném místě, snímek pověsí na web a pak se diví, že mohou mít potíž. Proč takové lidi nepokutovat? Ne za možné ohrožení přírody, ale za aroganci.