Českou medaili nečekám
Když mělo biatlonové mistrovství světa v Novém Městě v roce 2013 premiéru, bylo to velké poprvé i pro Po 11 letech se sem na světový šampionát vrátil, tentokrát jako televizní expert.
Už nemusí řešit nástřel nebo správné mazání, Debatuje s kolegy z televize a popíjí kofolu. „Chutná mi. Jsem kluk z východního Německa a tam jsme mívali dost podobnou limonádu,“prohodí. Byl mistrem světa, má olympijské medaile, teď je však šestatřicetiletý Lesser především táta.
LN Nechybí vám závodění?
Ani v nejmenším. Chybí mi být součástí týmu, cestování s ním, hledání perfektního výkonu. Ale zakyselení a všechen ten stres? Vůbec. Někdy mi chybí střelba, držení zbraně v ruce. To si občas dopřeju doma. Trošku si zalyžuju, zastřílím, abych si připomněl ten pocit. Ale už bych závodil leda na kole.
LN Propadl jste cyklistice?
Když je čas a jsem ve formě. Jezdím na silničce. Jednou jsem jel závod na horských kolech, ale byla to hrůza. Dvakrát jsem se zúčastnil silničních závodů v mém okolí, to tak špatné nebylo. Na seznamu přání mám Cape Epic, ale to je hodně z říše snů. Přes zimu nemám vůbec čas trénovat.
LN Na mistrovství světa v roce 2013 asi nevzpomínáte rád, že?
Asi narážíte na dvě trestná kola při mužské štafetě. To byl propadák. Já jsem tu byl na svém úplně prvním světovém šampionátu a trenéři mě nasadili na poslední úsek. Začínal jsem ho na stříbrné pozici, ale běžel jsem proti Noru Svendsenovi. Myslím, že všem bylo jasné, že o tu medaili přijdeme. Ale to ten můj debakl neomlouvá. O den později jsem v závodě s hromadným startem bojoval o bronz a dojel pátý.
LN Takže přece jen máte hezké vzpomínky.
Úplně vše pro mě bylo nové, speciální. Dostával jsem otázky: Jaká jsou vaše očekávání? Získáte medaili? A já reagoval: Počkat, počkat, klídek, já jsem tu poprvé.
LN Letos musíte mít coby televizní expert přehled o všech. Jaká
Erika Lessera.
máte očekávání od českého týmu?
Pozoruji, že není úplně v nejlepší formě. Davidová má podivné problémy se střelbou, není mi jasné proč. Ani Krčmář na tom není nejlépe. A třeba Štvrtecký je sice stále mladý, ale už dva roky se nikam neposouvá. Myslím, že medaili od Čechů nečeká vůbec nikdo. Můžou jen překvapit. V takové situaci nelze prohrát. Protože když budou třicátí, nikoho to nepřekvapí. Ale když dorazí desátí, osmí, nebo dokonce šestí, aby byli na květinovém ceremoniálu, budou to všichni považovat za vítězství.
LN Měl byste pro ně nějakou radu?
Musí se zaměřit na své síly a ne slabosti. Silné stránky jsou to jediné, na čem záleží. Nemá cenu se zaobírat slabostmi.
LN Vy jste poslední stíhačku kariéry odstřílel v Oslu 2022 čistě a vyhrál. Jak jste to dokázal?
Jednoduše. Neměl jsem v hlavě žádné negativní myšlenky.
Olympiáda v Pekingu se mi absolutně nepovedla, ale nějakým způsobem se mi podařilo být na poslední tři víkendy sezony ve skvělé formě. Říkal jsem si: Jsou to tvé poslední závody, když budeš poslední, nic se neděje, tak si to jen užij. Střílení mi šlo snadno. Dokázal jsem jezdit s těmi nejlepšími a nikdy mě nenapadlo: Kruci, jsou na mě moc rychlí!
LN Ale proč v tom případě končit?
Za prvé: dcera. Za druhé: záda.
Ale celkově už jsem cítil, že moje výkonnost klesá. Měl jsem víc nepovedených než povedených závodů. A v létě jsem neměl skoro žádnou motivaci trénovat. Pak jsem dostal nabídku na pozici střeleckého kouče u armádního klubu biatlonistů v Oberhofu. Rozhodl jsem se, že rok 2022 bude můj poslední. Věděl jsem, že záda se už nezlepší a dcera nepřestane růst. Chtěl jsem být u toho, jak se učí mluvit, trávit s ní čas. V létě ji učit jezdit na kole, v zimě na běžkách. Prostě jsem chtěl být tátou.
LN Teď už máte druhou dceru. Čím se kromě tatínkování zaměstnáváte?
Pracuji především jako trenér pro německý svaz. Mám na starosti všechny biatlonisty od juniorů po Justuse Strelowa a Philippa Horna. A v zimě pracuji v televizi, na Světových pohárech.
LN Co si z toho všeho užíváte nejvíc?
Užívám? Hm, to je těžké. Z legrace bych řekl, že práci pro televizi. Protože bydlím na hotelu, mám zaplacenou snídani, oběd a večeři. Nejsou tu žádné dcery, kterým bych musel měnit plínky. Žádné manželské hádky. Ale ve skutečnosti si opravdu užívám, když můžu být v klidu doma a sledovat holky, jak dělají každý den pokrok. A být střeleckým trenérem je opravdu hodně zajímavé. Fascinuje mě sledovat, jak střílí mladí závodníci a jak třeba Justus. Je to úplně jiné! Pořád přemýšlím nad tím, jak bych mohl ty kluky posunout, aby byli tak dobří jako on.