Perly skryté v prachu knih

Až dlouho poté, co knihy vyjdou, začíná jejich druhý život v antikvariátech. Nemáte taky doma poklad? Za knihu v antikvariátech už nedáte jen pár korun. Protože přibývá lidí, kteří si ji nechtějí jen přečíst, ale vlastnit jedno konkrétní vydání, ceny dram

Nutkavá potřeba vlastnit knižní originál je stejně stará jako samotná existence knih. A platilo to dávno před vynálezem knihtisku. Sběratelská posedlost se zdaleka netýkala jen soukromníků. Když coby součást Múseia vznikala knihovna v egyptské Alexandrii, možná vůbec nejslavnější knihovna v historii, platilo to i o ní.

Založili ji ve 3. století před Kristem ptolemaiovští králové s neskromným cílem – aby v sobě shromáždila veškeré vědění tehdejšího světa. Její tvůrci proto vyzvali ostatní panovníky ve Středomoří, aby do Alexandrie poslali jednu kopii každé knihy, která se u nich nachází. A protože okolí na výzvu nereagovalo příliš příznivě, pomáhali si alexandrijští knihovníci – spíš sběratelé než opatrovatelé – po svém.

Ptolemaiovi úředníci prohledávali každou loď, která do Alexandrie dorazila, a jednoduše zabavili každou knihu, již našli. Prohlásili, že udělají její opis a zas ji vrátí, ovšem k tomu dost často nedošlo, a pokud ano, k majiteli se dostala zpět už jen kopie. Ale to šlo pořád ještě o knihy spotřební: co ta opravdu cenná díla, jako byly originální spisy Aristotela, Platona, Sofokla či Euripida? Sehnat se dá cokoli, to platilo tehdy, stejně jako dnes. Alexandrijští knihovníci si je od různých helénistických vládců vypůjčili se svou oblíbenou výmluvou, že si je opíšou a zase vrátí. Za to důvěřivým Řekům složili ohromné zálohy ve zlatě; byly prý tak obrovské, že by nikoho příčetného ani nenapadlo nechat tolik zlata propadnout jen za několik starých lejster. Jenže sběratelé příčetní nejsou. Ani ti alexandrijští nebyli. Vzácná díla vůbec neplánovali vracet. Nějaké zlato? Toho je všude dost, jen ať si ho ti pošetilci nechají. Zato originál Aristotelovy Logiky nebo Poetiky je jen jeden...

Poklad v knihovně

Zdá se to nepochopitelné? Ale kdepak. Vždyť co se vyrovná pocitu slyšet šustění stránek (nebo v minulosti svitků, pergamenu, papyru či čehokoli dalšího) knihy, po které jste dávno prahli? Totéž si ovšem uvědomují už i obchodníci, ti současní ještě víc než ti v minulosti. Dávno pryč jsou doby, kdy cesta do antikvariátu znamenala koupi knihy za pár korun. Takových knih je samozřejmě pořád ještě dost, za minulého režimu i ještě těsně po revoluci knihy vycházely v desetitisícových nákladech, a tak jsou k dostání všude, ale úzkoprofilovým zbožím se momentálně stávají i knihy, do nichž by to ještě před časem nikdo neřekl.

Třeba jeden z autorů tohoto textu už roky marně shání Prince Evžena Savojského, monumentální monografii slavného barokního válečníka a mecenáše z pera historika Víta Vlnase, vydanou roku 2001. Ano, je to výtečná kniha. Ano, má bezmála 900 stran. Ale to není jediný důvod k tomu, aby ji antikvariáty nabízely za cenu, která nejde pod pět tisíc korun. Potíž totiž je, že se na antikvariátním trhu objevuje málokdy, a to její hodnotu posouvá do ohromných výšin.

A takových titulů je celá řada. Za knihu, jež by ještě před pár lety stála dvě tři stovky, si nyní obchodníci účtují tisíce. Přibývá lidí, kteří nechtějí mít doma jen jednu konkrétní knihu, ale jednu konkrétní knihu v jednom konkrétním (obvykle prvním) vydání. Přestože má stránky zažloutlé a třeba i páchnou. Přestože je třeba její překlad mnohem méně srozumitelný než nějaký jiný, novější. Ti méně posedlí z nás o tom vědí: když jejich oblíbený titul vyjde v moderním překladu a stránky voní novotou, koupí si ho, protože jim záleží na obsahu, nikoli formě, a její starší vydání umístí na trh. A sběratelé se mohou přetrhnout, aby jim vylepšili rodinný rozpočet.

Kdoví, třeba takový poklad máte doma taky?

Drahocenné chyby

V roce 2022 u nás vyšlo 15 342 tištěných knih, což představuje více než 42 titulů každý den. Za loňský rok čísla ještě nemáme pohromadě, lze ale snadno předpokládat, že zřejmě budou ještě vyšší, takže se asi postupně opět blížíme k počtům z předcovidové doby.

Tyto svazky se rok co rok přidávají ke všem těm statisícům publikací, které už vyšly v předešlých desetiletích a staletích. Sehnat je brzy bude možné také v knihovnách (tam pokud možno pro každého jednotlivce jen na přechodnou dobu), některé z nich jistě i v knižních výprodejích

KRESBA LELA GEISLEROVÁ nebo právě v antikvariátech. A jak už jsme si ukázali, někteří z nás jsou schopni za ně časem dát horentní sumy, často mnohonásobně vyšší, než jakou cenu měly v době svého vydání. O jaké tituly tedy jde a které faktory o tom rozhodují?

Kupříkladu v zahraničí jsou mezi vyhledávanými knižními kuriozitami dost často výtisky s originálními chybami, které z nich činí sběratelské rarity. Jak uvádí Jakub Sedláček, šéfredaktor nakladatelství Paseka, v knize Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce, velký zájem mezi sběrateli vzbudilo jedno vydání románu Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda, které mělo chybu rovnou na obálce: titulní hrdina Jay Gatsby je v anotaci uveden s malým j.

Velmi populární je i takzvaná Bible hříšníků, vydaná v Londýně roku 1631. To je celkem běžné vydání Bible, která se na první pohled nijak neliší od svých raně barokních sester. Už tak by taková téměř 400 let stará kniha byla velmi cenná; ovšem tato rarita je ještě cennější. Při sazbě totiž královským tiskařům Robertu Barkerovi a Martinu Lucasovi u Desatera omylem vypadla jedna slabika pro zápor, takže věřící si vedle devíti standardních přikázání mohli přečíst i jedno, které hlásalo: „Sesmilníš!“

Proti tiskařům prý byl veden soud, kvůli němuž přišli o licenci, a kniha byla houfně pálena, takže do dnešních doby se zachovalo ani ne dvacet výtisků. Dnes má ale jejich výtvor milionovou hodnotu.

Velmi populární je i tzv. Bible hříšníků, vydaná v Londýně roku 1631. Při sazbě Desatera omylem vypadl jeden zápor, takže věřící četli rezolutní přikázání: „Sesmilníš!“