Perly skryté v prachu knih
Nebo další příklad uváděný Sedláčkem v Neviditelném řemeslu: „Prvních pět set výtisků úvodního dílu ze série knih J. K. Rowlingové Harry Potter a Kámen mudrců z roku 1997 má překlep ve slově ,philospher’s‘ na zadní straně obálky a na straně 53 dvakrát v seznamu čarodějnických rekvizit uvedenou hůlku.“
Jak málo stačí! V londýnské aukční síni Bonhams se exemplář – ovšem ještě navíc vyšperkovaný podpisem samotné autorky – v červnu 2022 prodal v přepočtu za více než šest milionů korun. A zatímco Bibli hříšníků budete ve své domácí knihovně hledat asi jen těžko, takovouto raritu byste doma klidně mít mohli, pokud jste už koncem devadesátých let četli v angličtině. Nemáte v poličce schovaných několik milionů?
Co se týče Harryho Pottera, můžete mít doma i jinou kuriozitu. Zatímco malého čaroděje s jizvou na čele v češtině vydávalo nakladatelství Albatros, chvíli na jeho úspěchu parazitovalo také jisté Ottovo nakladatelství (s legendárním vydavatelem slavného slovníku Janem Ottou nemá nic společného). Tohle „nakladatelství“slavnou knihu ukradlo a – v podstatně horší tiskařské kvalitě – vrhlo nikoli na knihkupecký trh, ale do regálů supermarketů za výrazně nižší ceny. Prodávaly se do té doby, než tomu přítrž učinil soud. Tato rarita se sice za vyšší ceny dnes neprodává, ale kdoví, co se za pár let na sběratelském trhu s bezostyšně pirátskými knihami stane?
I v dějinách české knižní kultury pochopitelně najdeme některé knihy s kuriózními chybami. Kupříkladu jedné čínské tiskárně (tisknout v Číně a náklad převážet do Evropy na lodích je totiž mnohem levnější než využívat služby tuzemských tiskáren) se podle Jana Schicka z antikvariátu Valentinská podařilo v 90. letech vytisknout jistou českou knihu tak, že v textu vynechala všechna (malá i velká) písmena R. Tradičně se také občas stávají chyby toho typu, kdy je kniha do vazby vlepena obráceně, hlavou dolů.
Vůdce musí zmizet
Častější jsou ale ty kuriózní případy, kdy kniha vyšla ve zkrácené podobě, bez některých pasáží nebo stran, které odstranila cenzura. A není jich málo! V protektorátních vydáních Máchova Máje třeba občas chyběl verš „Vůdce zhynul! – Vůdce zhynul!“. Někde tato – v oné době cenzuru pobuřující – slova nahradily pomlčky, jinde bylo slovo „vůdce“vyměněno za „pána“. Podle literárního historika Michala Charypara asi neexistoval žádný konkrétní nacistický cenzurní předpis, který by byl adresně zaměřený právě na Máj, ale šlo spíše o aplikaci obecných pokynů, jak zacházet s exponovaným slovem „vůdce“.
A existuje také nemálo titulů, u nichž musely být dodatečně vytrhány celé předmluvy či doslovy. Jak vysvětluje literární vědec Michal Jareš, který na toto téma napsal seriál pro časopis Tvar a s kolegy chystá publikaci Knihovraždy, typické je to zejména pro přelom šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Tehdy vyšla řada knih s doprovodnými texty, které napsaly osobnosti, z nichž se po srpnu 1968 staly persony non grata – ať už kvůli svým postojům k sovětské okupaci, nevhodnému působení během tání pražského jara, anebo třeba pro následnou emigraci. Co ale dělat, byla-li kniha již vytištěna? Nakladatelství musela přistoupit k ruční likvidaci daných stránek. Naštěstí se vždy z nákladu něco podařilo zachránit v původní podobě. Kupříkladu roku 1970 vyšel v Odeonu překlad zmíněného Velkého Gatsbyho s doslovem „Umění torza“Josefa Škvoreckého. To ve většině dnes dostupných exemplářů chybí, ale existují i výjimky. Velmi cenné výjimky.
V některých případech je dokonce oněch původních, zachráněných a nevykleštěných výtisků tak málo, že je antikvariáty často ani nenabízejí. Mohou se ovšem vyskytovat třeba v aukcích, kde jejich ceny dosahují tisíců korun, jako je tomu v případě knihy Cikaniáda (Odeon, 1972). Tu přeložil Josef Hiršal, v době počínající normalizace už zakázaný. Místo likvidace celého nákladu Odeon prosadil variantu, aby byl odstraněn titulní list a tiráž byla nahrazena novou.
Fanoušci a kulty
Výrazněji se u nás ale šponují ceny u jiných knih: totiž těch, které mají kultovní status a takové množství potenciálních vlastníků, jež výrazně převyšuje množství vydaných výtisků. Kupříkladu první české vydání již zmíněné knihy Harry Potter a Kámen mudrců J. K. Rowlingové z roku 2000 (ne to pirátské) jsou někteří schopni koupit i za 12 tisíc korun. Ale pozor! Ve stejném roce přišel pro velký zájem Albatros s dotiskem – a to přitom už má na sběratelském trhu hodnotu mnohem nižší.
Znovu tedy zdůrazněme, že v tomto případě jde o vlastnictví nějakého konkrétního artefaktu, nikoli o samotné čtení, protože kniha od té doby vyšla mnohokrát a v jiných vydáních se dá koupit i za cenu stokrát nižší.
Totéž se týká i ceněné, dnes již v podstatě legendární sci-fi série Divocí a zlí Jiřího
Kulhánka. U té autor zakázal reedice, na čemž je patrné, že Milan Kundera rozhodně nebyl a není jediným zdejším literátem, který výrazně korigoval či omezoval vydávání některých svých textů. Těžko rovněž Kulhánka podezírat, že by tak učinil z toho důvodu, aby jeho knihy během času stoupy v ceně.
Pokud někdo chce vlastnit Divoké a zlé v původním a jediném vydání, vstupuje podle literárního vědce Jareše „do oblasti sběratelství, kde se honba za pomyslným modrým Mauritiem děje odjakživa a patří k provozu a zábavné hře, která se v průběhu času bude proměňovat“. Jak ovšem Jareš dodává, i tyto Kulhánkovy texty jsou v naskenované podobě dostupné na nejrůznějších webových platformách a velmi snadno dostupné. Pokud tedy někdo si chce jeho knihy „jen“přečíst, má dost možností, jak to provést.
Jednou z možností je výpůjčka. Ale pozor, i knihovny jsou sběratelstvím (v tomto případě spíš napišme „sběratelstvím“) ovlivněny. Třeba Městská knihovna v Praze zmíněnou sérii už dlouho nemá, přestože ještě k roku 2003 disponovala 16 svazky. Některé další Kulhánkovy knižní série tam pořád seženete, byť někdy jen k prezenčnímu půjčení, tedy že se ke čtení posadíte do studovny a neopustíte budovu. Důvod je nasnadě: mnozí Kulhánkovi fanoušci chtěli knihu tak moc vlastnit, že se nezastavili ani před krádežemi. Bohužel to neplatí jenom zdaleka pro Kulhánka...
Za zmínku také stojí, že podle Mirka Šnýdra z Národní knihovny se v době komunismu z fondů největší české knihovny ztrácely nejprve knihy zakázaných autorů a pak postupně i detektivky, pohádky či náboženská a ezoterická literatura. Zato v 90. letech byly knihovní fondy, a zvláště deponované sklady, několikrát terčem cílených útoků skupinových profesionálních vykradačů, kteří se zaměřovali na dobře zpeněžitelné staré tisky, jež pak končily na aukcích.
Móda je móda
Podobně nedostatkové jako Kulhánkova díla je i kniha 21 úderů (Škoda auto, a. s., 2018) od Františka Kotlety. Jak podotýká publicista Ivan Adamovič, Škoda tuto knihu posílala v době vydání jako reklamní předmět zdarma, ale nyní se draží na Aukru a stojí tisíce. (Bodejť, anotace je přece lákavá: „Na nejvyspělejší automobilku v zemi zaútočily neznámé magické síly. Podaří se nebezpečnému průmyslovému konsorciu ukořistit převratné IT technologie? Boje si vyžádaly první životy. A proto je na čase povolat experta na nevysvětlitelné jevy, Tomáše Koska, který dokáže zmobilizovat síly z jiných světů. A když nepomůže ani voodoo? Zbývá už jen jeho IT parťačka, přebornice v softballu.“)
Obliba některých knih nebo žánrů se ovšem jakoby periodicky vrací či obměňuje a určit přesné důvody je obtížné. Jareš připomíná třeba vzedmutou vlnu sběratelství české avantgardy, která se dnes dá v mnoha případech sehnat už zase v celkem normálních cenových relacích. Po roce 1989 mělo na růstu cen těchto tisků svůj podíl i otevření hranic a příliv kupců ze zahraničí. Pro mnoho majitelů těchto pokladů ale začalo těžké dilema: prodat, či neprodat? Jeden z autorů tohoto textu vzpomíná, jak si mu v době vysokoškolských studií v soukromém rozhovoru postěžovala jedna pedagožka, že potřebovala vyměnit střechu na chalupě, tak kvůli tomu „s těžkým srdcem musela prodat první vydání Nezvalovy Pantomimy“. Po opravě jí ještě dost peněz zbylo – ji ovšem trápilo, že má střechu, má peníze, ale co na tom, když nemá Nezvala!
Někdy můžou svoji roli v krátkodobé módní vlně hrát faktory generační: třeba v 90. letech podle Michala Hully z 1. Podzemního antikvariátu začínaly úspěšné kariéry mužů, kteří si v době normalizace pod lavicí četli verneovky ilustrované Zdeňkem Burianem, a protože záhy začali vydělávat, vyhnali nahoru cenu děl, k nimž se nostalgicky vraceli.
Smrt, televize a sex
Móda je ale značně vrtkavá. S cenami mohou výrazně, byť obvykle krátkodobě zahýbat i výročí či úmrtí. Zkrátka po smrti slavné osobnosti nebo celebrity prý mnozí lidé online objednají knihy o jejich životě či díle, ale často si je už ani nevyzvednou, protože jejich zájem mezitím upoutalo něco jiného. Z hlediska antikvariátníka je tak podle Jana Schicka vhodnější ten model, jenž se uplatnil po smrti Karla Schwarzenberga (mimochodem pravidelného návštěvníka antikvariátů): pokud mezi smrtí a pohřbem uběhne delší doba, může být ochabující zájem potenciálních kupců znovu nabuzen pohřebním rituálem.
Známou vzpruhou pro nákup starších děl bez ohledu na to, v jakých vycházely nákladech, je jejich filmové zpracování a uvedení do kin či na televizní obrazovky: díky vysílání F. L. Věka se krátkodobě zvedá prodej Jiráska, díky Válce a míru zase Tolstého, film Zaklínač podpořil prodeje Andrzeje Sapkowského, Pán prstenů zase J. R. R. Tolkiena. Na portálu TrhKnih.cz, který u jednotlivých titulů graficky znázorňuje pohyb cen (pokud někdy došlo k nějakému uskutečněnému prodeji), je souvislost s filmovou premiérou zřetelně patrná.
Někdy je zásah ovšem ještě širší. V jednom antikvariátu s nadsázkou tvrdí, že po odvysílání televizní minisérie Božena, v níž se probíral sexuální život Boženy Němcové, se následně vyprodaly nejen knihy slavné spisovatelky. Na dračku šly i publikace všech, s nimiž souložila, a dokonce i těch, se kterými souložit mohla.
V době, kdy klasické antikvariáty v podobě, v jaké jsme je znali dosud, rychle mizí (případně se transformují ve výdejny online objednávek), jsou všechny tyto prodejny rády za jakéhokoli zákazníka. A je jedno, zda ho vede sběratelská vášeň, voyeurství, nebo jen přelétavá zvědavost. Anebo prostě jen snobismus. Jan Schick tvrdí, že několikrát ročně dostává zakázku na vybavení soukromé knihovny nebo třeba kavárny určitým množstvím metrů knih, u kterých vůbec nezáleží na obsahu, ale jen na rozměru, tloušťce a reprezentativní vizáži jejich hřbetů. Snobové jsou ale i někteří antikváři, kteří svoje povolání mnohdy líčí skoro jako magickou činnost, kdy měsíce čekají, než si pro danou knihu konečně přijde ten jediný správný zájemce...
Zákazníka v podobě sběratele ale nic z toho zajímat nemusí. Jeho zajímá jen neukojitelná touha po Knize s velkým K. A co vy? Nemáte taky doma náhodou nějaký poklad?
V londýnské aukční síni Bonhams se exemplář Harryho Pottera s překlepem na obálce a podpisem autorky prodal v přepočtu za více než šest milionů korun
Po odvysílání minisérie Božena se vyprodaly nejen knihy slavné spisovatelky, ale knihy všech, s nimiž Němcová souložila, a dokonce i těch, se kterými souložit mohla