Japonsk sektářské
Církev reverenda Muna není jen absur svatby. Je to nesmírně bohatá, extrémně propojení s politikou vyšlo najevo teprv
Vláda nakonec ustoupila tlaku a vztahy politiků s církví prověřila. Výsledky byly zdrcující: hned u 47 % členů vládní strany byly prokázány vazby na církev!
Ve světě je Církev sjednocení nejznámější díky konání hromadných svatebních obřadů. V květnu 2022 se masové svatby v Jižní Koreji účastnilo na tisíc věřících.
na sebe v minulosti nejvíc upozornila pořádáním hromadných svateb svých členů. Jenže tato mocná sekta sahá svý
Krátce před polednem 8. července 2022 začal na politickém mítinku Liberálně demokratické strany (LDS) v japonské Naře řečnit bývalý japonský premiér Šinzó Abe. Mítinku se účastnil také jedenačtyřicetiletý Tecuja Jamagami, jehož plánem ale není expremiéra vyslechnout. Jamagami se během Abeho řeči přiblížil k pódiu a dvakrát vystřelil z podomácky vyrobené brokovnice. První rána Abeho minula, ta druhá byla fatální. Abe byl zasažen do hrudníku a krku a odpoledne byl prohlášen za mrtvého.
Svůj čin samotný vrah, kterého nyní čeká soud, osvětlil záhy. Jamagami bezprostředně po zatčení uvedl, že se na Abeho zaměřil kvůli obrovské zášti, již choval k Církvi sjednocení – jihokorejské náboženské organizaci, založené reverendem Munem. Jamagamiho matka totiž přivedla celou rodinu na mizinu tím, že církvi darovala všechny úspory (100 milionů jenů, tedy více než 15 milionů korun). Když Jamagami odhalil kolaps rodinných financí, chtěl se pomstít církvi, která jeho rodinu dlouhodobě a systematicky vydírala.
Jak s tím vším souvisí japonský premiér? Jamagami původně nechtěl zastřelit Abeho. Primárním cílem byla Munova manželka Hak-ča Hanová, která Církev sjednocení převzala po Munově smrti v roce 2012. Jamagami se na atentát připravoval několik let, ale jeho plány mu zhatil covid, protože Hanová byla během pandemie mimo Japonsko. Vše změnil rok 2021, kdy se do veřejného prostoru dostala videozdravice premiéra Abeho z události pořádané Církví sjednocení. Po zhlédnutí této zdravice, ve které Abe církvi vzdává hold, se Jamagami rozhodl vykonat pomstu přímo na premiérovi.
Církev sjednocení
Církev sjednocení (japonsky Tóicu Kjókai) založil v 1954 samozvaný severokorejský reverend Son-mjong Mun (odtud pochází hanlivý termín „munisté“). Munovi se údajně v patnácti letech zjevil Ježíš, který ho pověřil stát se mesiášem a obnovit ztracenou čistotu lidstva (reverend se oficiálně prohlásil za mesiáše v roce 1992). Církev sjednocení byla vedena Munem až do jeho smrti 3. září 2012, poté se jejího vedení ujala Munova manželka Hak-ča Hanová a její synové Hjong-džin a Kuk-džin.
Církev má dnes minimálně 600 tisíc členů a operuje ve více než 120 zemích, hlavně v Jižní Koreji, Japonsku a USA. Japonsko, kde se počet členů odhaduje na 100 tisíc, je pro církev zásadní, protože asi 70 procent financí údajně pochází právě odtud.
Základem učení církve je Munova kniha Boží princip z roku 1952, která představuje směs křesťanství, hinduismu, konfucianismu, šamanismu a antikomunistické žluči. Dějiny lidstva v ní jsou vykresleny jako neustálý boj dvou protichůdných sil, boj mezi Bohem (Ábelem) a Satanem (Kainem). Mun aplikuje tento poznatek i na geopolitickou situaci, když říká, že naše planeta je rozdělena na komunistický svět typu Kaina a demokratický svět typu Ábela. Po celém světě je ovšem Církev sjednocení nejznámější díky konání hromadných svatebních obřadů: například jen v květnu 2022 se skoro tisíc japonských věřících účastnilo masové svatby v Jižní Koreji. I k tomu se pojí četné kontroverze, některé páry vybírá Mun jen na základě fotografií, zatímco celá akce má pyramidovou strukturu: podmínkou k svatebnímu požehnání je přivést do církve další tři plně oddané členy.
Církev se navenek tváří přátelsky a přívětivě, ale její členství rozhodně není pro každého. Členové se dobrovolně podřizují přísné disciplíně: musí zůstat v celibátu před sňatkem, zdržet se alkoholu a kouření a pracovat dlouhé hodiny bez výdělku. Církev se tak pro oddané členy prakticky stane celým jejich životem a jedinou skutečnou rodinou.
Tajné dějiny církve...
V Japonsku se munisté etablovali hlavně díky silným vazbám na japonskou krajní pravici. Hned po válce se Mun seznámil s Rjóičim Sasakawou – bohatým a mocným fašistou, kterého Američané uvěznili jako válečného zločince a jenž se údajně nechal slyšet, že je „Munovým psem“. Dalším významným kontaktem byl Jošio Kodama, muž s vazbami na japonské podsvětí, který údajně prohlásil, že bez jeho peněz se Mun mesiášem nikdy nestane. Krajní pravičák Kodama v roce 1955 založil stranu LDS – společně s nejdůležitějším Munovým kontaktem Nobusukem Kišim. To byl další vězněný válečný zločinec, v období 1957–1960 také japonský premiér – a též dědeček Šinzóa Abeho. Právě Kiši pozval Muna do Japonska, když slyšel o Munově protikomunistickém postoji. A byl to právě premiér Kiši, který Munovi pomohl rozjet církev v Japonsku.
Pro Církev sjednocení byl rozhodující rok 1964, kdy v Japonsku získala status „náboženské korporace“(šúkjó hódžin) – díky tomuto požívá obrovských daňových výhod anebo imunity před úředním dohledem a trestním stíháním. A tak již v 70. letech mohl Mun ohromně zbohatnout. Začal tím, že mladí sektáři přesvědčovali japonské vdovy, aby nákupem předražených religiózních předmětů osvobodily své předky z pekla. Takto nabyté peníze Mun vložil do amerických podniků – včetně firmy na stavbu lodi, kabelové televize nebo hotelu na Manhattanu. V Severní Koreji zase Mun založil automobilku, již později odkázal Kim Ir-senovi, a provozoval továrnu na výrobu zbraní. Aby toho nebylo málo, Mun také vybudoval globální mediální impérium, do kterého spadá japonský deník Sekai Nippó (1975), americký deník The Washington Times (1982) nebo deník The Middle East Times pro Blízký východ (1983). V roce 1978 navíc Mun založil Světovou organizaci novinářů, jejíž oddaní členové pohotově útočí na jakoukoli kritiku církve v médiích.
Munova sekta byla v USA intenzivně provázána nejen s byznysem, ale i s vysokou politikou. Reverend podporoval republikány a ti zase na oplátku jeho. Třeba během skandálu Watergate (1974) uspořádali Munovi stoupenci shromáždění na Kapitolu s názvem „Bůh miluje Richarda Nixona“a skupovali celostránkové inzeráty v novinách na podporu zkorumpovaného politika! Podobné to bylo i s Ronaldem Reaganem, který údajně prohlásil, že Munovy Washington Times jsou jediné noviny, které každé ráno čte.
... a veřejné dějiny kontroverzí
Kontroverze ale provázely reverenda Muna již od počátku jeho aktivit. V roce 1948 byl Mun v Severní Koreji obviněn z polygamie a poslán na pět let do vězení, v 50. letech se zase v Japonsku údajně účastnil „očistných“sexuálních rituálů. V rámci pseudokřesťanské praktiky „dělení krve“(čiwake) reverend sexuálně evangelizoval vdané ženy za účelem obnovit jejich čistotu. Žena pak měla mít sex s vlastním manželem, aby se na něj (a na jeho potomky) přenesla čistota získaná od mesiášského vůdce. K tomu vyzýval Japonky, aby se oddávaly korejským mužům a tím smyly hříchy kolonialismu. Ne náhodou se proto tvrdí, že Munova Církev sjednocení vznikla jako sexuální sekta, jejímž posláním bylo skrze pohlavní styk konvertitek s mesiášem očistit krev lidstva od sémě Satana.
Další kontroverze se týkala Munových názorů na homosexualitu. V jednom projevu ke členům církve například Mun přirovnal homosexuály ke „špinavým, hnůj pojídajícím psům“a prorokoval, že gayové budou eliminování v „očistě nařízené Bohem“. Netřeba dodat, že gayové nejsou přijímáni za členy a mají přísný zákaz vstupu na všechny obřady církve. Církev byla též obviněna z diskriminace žen a podpory pravicového extremismu (církev např. podporovala francouzskou Národní frontu pod tehdejším vedením Jean-Marie Le Pena). Americká židovská komise zase upozornila na nejméně 125 protižidovských a protikřesťanských odkazů v Munově klíčovém spise Boží princip, kde mj. říká, že oběti holocaustu tak zaplatily za ukřižování Ježíše. Církev za to na komisi zaútočila a odsoudila její obvinění jako povrchní a nenávistné.
Nedosti na tom, americký Kongres Muna obvinil i z toho, že byl součástí tajné operace korejské špionážní agentury s cílem ovlivnit politiku USA vůči Koreji. Mun byl na vrcholu moci a těšil se obrovské popularitě – po celé Americe pro něj demonstrovali stoupenci církve ve statisících. I tak byl Mun poslán na 13 měsíců do vězení. Církev okamžitě investovala 30 milionů dolarů do kampaně s cílem Munovo odsouzení zrušit a vykreslila ho jako nevinného mučedníka, stíhaného za nekonvenční víru. Munova teologie byla navíc propagována jako protilátka proti komunismu a jeho organizovaných seminářů se zúčastnila řada členů amerického Senátu.
Mediální protiútok
Také se v souvislosti s církví začaly objevovat zprávy o možném užívání psychické manipulace (brainwashing). Komunitám církve bylo vyčítáno, že členům vymývají mozky, indoktrinují je a nedopřávají jim dostatek spánku. Toto obvinění bylo potvrzeno v dokumentech „Společnosti znepokojené hnutím“, kterou v roce 1978 založili bývalí rektoři univerzit Waseda a Sophia, novináři, historici a představitelé Horní i Dolní sněmovny parlamentu. Právě tito erudovaní kritici poprvé upozornili na to, že v době svého největšího rozkvětu církev „vysávala“z japonských věřících tolik peněz, až mnozí zbankrotovali.
V návaznosti na tuto kritiku si v 80. letech v Japonsku na církev posvítil přední deník Asahi Šimbun, který představil nový termín „duchovní prodej“(reikan šóhó) a zarámoval jej jako vážný společenský problém. Vyšlo totiž najevo, že členové církve prodávají za astronomické částky různé „svaté“předměty (vypalované vázy, svaté knihy, drahé kovy, kimona, obrazy, kožešiny nebo ženšen), a to formou prodejních výstav i podomního prodeje. Komunistický deník Akahata to označil za „obchod na kolenou“(dogeza šóhó), protože členové církve se často vydávali za snaživé studenty, klekali si u vchodu domů a s pláčem vnucovali lidem předražené cetky.
Zisky z prodeje ovšem byly nezměrné: investigativci zjistili, že jen v průběhu posledních třiceti let se církev podílela na prodeji duchovního zboží ve výši přesahující 20 miliard korun! Na základě těchto zjištění se ozvaly tisíce japonských seniorů, kteří tvrdili, že byli Munovými následovníky podvodem připraveni o své celoživotní úspory. Od té doby se církev prakticky nonstop s někým soudí. V současnosti je „duchovní prodej“v Japonsku zakázán, ale vláda LDS je kritizována za to, že tyto nekalé praktiky ignoruje. I proto se oběti mohou cítit zoufale a opuštěně – stejně jak tomu bylo v případě Abeho vraha.
V 90. letech se k mediálnímu lynčování církve přidala i Munova snacha Nansook Hongová, bývalá manželka nejstaršího Munova syna.
Ta z církve vystoupila, nechala se rozvést s Munovým synem a v roce 1995 vydala zdrcující memoáry Ve stínu rodiny Munů. O tři roky později Hongová vystoupila v populárním americkém televizním pořadu 60 minut, kde ještě jednou potvrdila, že v soukromí žije rodina Munů v naprostém protikladu k učení církve.
Obracení na víru
Nansook Hongová a další kritici důkladně popsali, jak církev verbuje nové členy na základě důmyslně vypracovaných manuálů pro ovládání mysli. V první fázi pěkně oblečení a usměvaví mladí lidé oslovují potenciální členy na univerzitních kampusech, na letištích či v nákupních centrech. Zde je důležité, že tito „verbíři“skrývají svou pravou identitu, tají název církve nebo říkají, že nejde o žádné náboženství.