NATO očekává Rusa

Severoatlantická aliance vysílá jasný vzkaz: Je třeba zbrojit. A my nejsme připraveni

Ruská agrese vůči Ukrajině brzy dosáhne druhého výročí. NATO sice podle svého generálního tajemníka Jense Stoltenberga neusiluje o válku s Ruskem, musí se ale připravit na konfrontaci, která by mohla trvat desetiletí. Stoltenberg v nedávném rozhovoru s listem Welt am Sonntag konstatoval, že pokud Rusko válku na Ukrajině vyhraje, mohou jeho agresivní choutky zasáhnout i jiné země. A poněvadž Vladimir Putin připravuje ruskou ekonomiku na dlouhodobý válečný konflikt, NATO musí na zmíněné skutečnosti reagovat – posilováním svého odstrašujícího potenciálu včetně rozšiřování kapacit zbrojního průmyslu.

Podobně jako šéf NATO hovoří v poslední době řada významných činitelů evropských zemí, vojenských i civilních. U nás například náčelník generálního štábu Karel Řehka. Je však česká společnost na něco podobného připravena? A zavádí Česká republika adekvátní opatření? Odpověď na první otázku je přirozeně záporná, na druhou by asi mohla znít tak, že něco, a ne málo, dělá, ale pořád nedostatečně – a navíc v řadě ohledů diskutabilně.

Nezvládáme výrobu

V lednu 1939 měl premiéru film Zborov, pojednávající o prvním význačném vojenském úspěchu československých legií v Rusku, které ve střetnutí poblíž stejnojmenného, dnes ukrajinského města porazily v létě 1917 jednotky rakousko-uherské armády. Snímek tudíž vnáší na scénu motiv občanské války, kdy jsou ovšem Češi v rakouských uniformách portrétováni převážně jako lidé oportunističtí nebo nedostatečně národně uvědomělí. Dnešního diváka zvlášť přímo udeří otevřené rusofilství, ba proklamované česko-slovensko-ruské slovanské bratrství, kontrastující s tupě autoritářskou germánskou mocí.

Autoři filmu chtěli utužit bojového ducha československé společnosti tváří v tvář agresivitě nacistického Německa, ale slovanskou linku, implicitně ospravedlňující totalitní Stalinovu sovětskou říši jako potenciálního spojence, nutno označit za neobyčejně naivní a nebezpečnou.

Výroba snímku se ale protáhla a jeho premiéra proběhla až po Mnichovu, nedlouho před německou okupací. Plyne z toho minimálně dvojí poučení: s povzbuzováním odhodlání k odporu je třeba začít včas, ba radši v předstihu. A za druhé, je lepší tak činit bez prvoplánové agitační prostoduchosti, poněvadž ta má, podobně jako lež, docela krátké nohy.

Škoda ovšem, že se Zborov nepromítal koncem února 2022 členům Evropské komise či vůbec lídrům evropských zemí. A stačily by vlastně jen úvodní sekvence. Ještě totiž ani nedozní ozvěna výstřelů v Sarajevu a v plzeňských Skoda Werke, jedné z hlavních zbrojovek habsburské monarchie, hned začnou najíždět na třísměnný provoz a shánět nové dělníky.

Evropská unie však nyní po dvou letech ruské agrese zjistila, že nedovede Ukrajině dodat slíbený milion dělostřeleckých granátů, a možná je pro ni dokoupí u mimoevropských dodavatelů. České zbrojovky sice dávno „šlapou“na tři směny sedm dní v týdnu, rozšíření stávajících kapacit ale vyžaduje rozsáhlé investice, které se neobejdou bez státní podpory nebo garancí. Leč státní či unijní odhodlání v tomto ohledu donedávna spíše mdle přešlapovalo na místě, a evropské snaze o zastavení Putina na ukrajinské frontě proto stále hrozí osud podobný zmíněnému československému filmu.

Přes veškerý idealizační patos však i on jasně vypovídá, že válka prostě znamená strašně ošklivou věc, která přináší hlavně bídu, utrpení, bolest a často smrt. Skoro nikomu se do ní logicky nechce. V letech 1914–1918 doléhala k obyvatelům české kotliny drsně, ovšem převážně jen nepřímo. Tu současnou lze pomocí sociálních sítí sledovat doslova online v přímém přenosu. Všemožně motivované volání určitých politiků po míru proto bude v evropských společnostech, českou nevyjímaje, nalézat odezvu. S níž se navíc nepůjde snadno vypořádat portrétováním jejích původců i nositelů coby hanebných zbabělců nebo Putinovy páté kolony.

Českou republiku nejspíše čeká velmi nelehké období. Rozhádaná a polarizovaná politická scéna se jeví spíše jako další rizikový faktor.

Hašteřiví politici

Zostřující se napětí ve světě pak vede též k růstu zbrojních zakázek, často z řady ohledů problematických. Ostatně české pořízení amerických vrtulníků kritizuje Evropská komise, nákup supermoderních amerických letadel F-35 opozice prezentuje jako předražený a špatně vyjednaný. I kdyby se však obě zmíněné akvizice českého letectva nakonec ukázaly být v zásadě bez poskvrnky, mnoho lidí čelících zhoršování životní úrovně ocení jejich pořizovací náklady jako přemrštěné. A české F-35 představují hudbu poměrně vzdálené budoucnosti, na válku na východě zatím nemohou mít žádný, ani nepřímý vliv.

Českou republiku tak nejspíše čeká velmi nelehké, ba permanentně krizové období. Rozhádaná a polarizovaná politická scéna, zvyklá na pohodlí sice emotivních, leč v zásadě žabomyších sporů, na kombinaci vzletných obecných frází a konkrétních osobních útoků, se však zatím jeví spíše jako další rizikový faktor, nikoliv jako generátor správných řešení.