Literatura národního hororbrození
Tři povídkové soubory odhalují, jak mocný a z dějin české literatury postupně vytlačený byl proud hrůzostrašné prózy v 19. století.
Vtomto pozoruhodném žánru najdeme jak ohlasy pohanských „pověr“týkajících se zemřelých, tak i křesťanské propagandistické zacházení s tématem smrti využívající hraniční situace k morální disciplinaci obyvatelstva. V druhé polovině 19. století byla již smrt tak vytěsněna mimo běžný žitý svět, že se stává mysteriem, příšerným hostem v normalitě, do níž již nepatří.
Vampýři jako obětní beránci
V oblasti bádání ve starém českém hororu se v posledních letech výrazně prosadil lanškrounský archivář, spisovatel a publicista Petr Boček. Po výtečné sbírce českých hororových balad 19. století Umrlčí věnec (společně s Honzou Vojtíškem) přichází s antologií strašidelných próz z 19. století V říši mrtvých. Antologie obsahuje 42 povídek, přičemž v novějších reedicích jich vyšlo jen několik málo. Mnohé jsou přetištěny přímo z dobových periodik, nejčastěji z Lumíra a Národních listů. Česká literatura byla, jak se ukazuje, na sklonku 19. století duchařských povídek plná.
První oddíl s názvem Hrůzy pro lid s poučením zahrnuje texty, které jsou spíše morbidní publicistikou. Dnes byste podobné příběhy nacházeli v bulváru. Zastoupen je zde autor „knížek lidového čtení“Václav Rodomil Kramerius textem se šťavnatým názvem Vampýr, nebo: Zohavitel mrtvých těl, což je vlastně záznam soudního přelíčení s francouzským desátníkem, který propadl vášni vyhrabávat a zohavovat pohřbená těla. Dobovou hysterii z hrůzy z předčasného pohřbu zase připomíná ukázka z knihy J. S. Menšíka Pravdivé příběhy o lidech napohled mrtvých, zaživa pochovaných a v hrobě obživlých z roku 1858.
Delumeau píše o prudce se šířícím strachu z duchů a především upírů na přelomu 17. a 18. století, který se rozmohl ve střední Evropě. Zajímavě shrnuje, že upíři byli „jakýmisi obětními beránky“, na něž bylo možné svést cokoli, podobně jako v jiných koutech Evropy za morové epidemie Židé či kolem roku 1600 čarodějnice. Motiv upíra a předčasně pohřbeného se zajímavě prolne v povídce Otakara Červinky Čaroděj-upír. Vypravěč vzpomíná na příhodu z mládí, kdy musel asistovat při pohřbu upíra, člověka, který se i po smrti hýbal a chytal se větví, když ho nesli do lesního hrobu. Nyní, po letech, ho tíží svědomí, zda nepochovali domněle zemřelého.
Hřbitov, šílenství, smrt a děsivé tajemství ukryté v zanedbané hrobce, to jsou charakteristiky povídky Tajemství hřbitova od Františka Göbla Kopidlanského, která zde zastupuje v krátkém rozsahu žánr krvavých románů. Přímo parodií na tento žánr od samotného Svatopluka Čecha editor tuto antologii uzavírá. Někdy se zdá, že samotný osud je jevem mnohem strašidelnějším než přízraky. Řada povídek tematizuje vyplněnou věštbu, osudovou předtuchu či spravedlnost, která nakonec dožene vraha. Zajímavé je, jak často je zde vrahem žena a obětí její vlastní dítě. Dalším velkým tématem je hranice mezi zdravým rozumem a šílenstvím či snem. Příběhy o mrtvých a přízracích se v době doznívajícího osvícenství zdály příliš nekompatibilními s pozitivistickým světonázorem, a tak v mnoha povídkách vypravěč nakonec procitá z hrůzného snu, nicméně nalezená památka na prožité hrůzy dál čtenáře udržuje v napětí mezi fantastickým a realistickým modem.
Pod osvícenstvím je tma
V době osvícenství se lidé začali více bát tmy. Noc přináší nejen reálná rizika, jako je například loupežné přepadení, ale také rizika subjektivní, oslabení rozlišování mezi skutečností a fikcí. To programově zpracovává povídka Jak pozorujeme od F. X. Svobody. Tu však již najdeme v jiné knize, ve výboru z tajemných próz tohoto prakticky zapomenutého autora, který připravil opět Petr Boček pod názvem Noční host. Ve jmenované povídce se student veze na slámě v kupeckém povozu a obdivuje se kráse noční přírody, která mu byla jako městskému člověku víceméně neznámá. V jednu chvíli je však povoz přepaden lupiči, a i když se student s kupcem ubrání, vnímání noci se dramaticky mění: „kraj jako by se hýbal zlem, dravostí a bojem“. Povídky jsou obratně napsané, s bohatým slovníkem a nebývale hlubokými psychologickými ponory. Rozvážně vystavěná vyprávění ohmatávají hlubiny neznámých zákoutí lidské psychiky (Vidění, Výprava za oběšencem) nebo pracují s lidovou látkou tu rázu drsně naturalistického (Soud lidu), jindy zase pohádkového, jako je Černá skála, jeden z vrcholů sbírky. Spisovatel F. X. Svoboda (1860–1943) žil v Mníšku pod Brdy, v kontaktu s brdským pohořím a hlubokými lesy, které dozajista přispěly k volbě témat jeho textů.
A do třetice starý český horor. Časově rozkročenější antologií je Příšerná hostina sestavená Radimem Kopáčem a zahrnující texty od 14. do 21. století. Téměř polovina textů ovšem spadá do století devatenáctého. Kopáč je asi hledačem nejpilnějším, dokázal nalézt scény hrůzy a šílenství opravdu v eklektické paletě zdrojů. Jenže někdy to jsou skutečně jen izolované scény v rozsáhlejším vyprávění. Zde se skrývá problém s touto knihou. Značnou část textů představují úryvky z větších celků. Jedná se tedy spíše o čítanku než čtenářsky zaměřenou antologii. Jenže ani čítanka by se neměla obejít bez úvodních textů, které okomentují autora nebo děj, k němuž se úryvek vztahuje. Hrůza je tu nacházena i v pamětích Mikuláše Dačického z Heslova či v Komenského
Labyrintu světa, překvapivě absentuje známá duchařská scéna v životopisu Karla IV. Záhy však již stojíme na prahu 19. století spolu s obvyklými podezřelými Krameriem, Erbenem (v knize je zahrnuto množství básní), Máchou či Sabinou. Nechybí však ani ukázky z dobové černé kroniky, které knize dodávají příměs černého humoru.
Více než příběhy duchů tu zapůsobí naturalistická líčení šílených okrajů lidského života, jako v prózách Štěpána Rektoříka, Viktora Dyka či J. K. Šlejhara. Editor se žánrovému hororu, zejména v meziválečném období, spíše vyhýbá, zajímají ho vznešenější jména a také jeho oblíbení surrealisté. Biografie autorů citelně chybějí, zato je výbor vyzdoben ilustracemi Františka Štorma, který je dnes již ikonickým výtvarníkem nadpozemské hrůzy.
Petr Boček (ed.): V říši mrtvých
Tajemné a děsivé příběhy české literatury 19. století
Velešín. Golden Dog, 2023.
F. X. Svoboda: Noční host
Sestavil Petr Boček Kroměříž. Carcosa, 2023. Radim Kopáč (ed.): Příšerná hostina Strach, tajemství, hrůza a šílenství v české literatuře 14. až 21. století
Praha. Slovart, 2023.