Porazil rakovinu, vystřelil titul
Útočník Haller dal rok po návratu vítězný gól ve finále afrického šampionátu
Je to dojemný příběh, vždyť ani on sám se v pozápasovém rozhovoru neubránil slzám. I díky němu nakonec fotbalisté domácího Pobřeží slonoviny vydřeli na africkém šampionátu z minima maximum a po výhře 2:1 nad Nigérií si došli pro zlato. Útočník Sébastien Haller o vysněném triumfu rozhodl v podstatě rok poté, co skolil rakovinu a vrátil se ke sportu, který tolik miluje.
„O tomhle jsme snili, je to úžasné,“leskly se mu oči do kamer, když myslel na to, čím vším si prošel.
Ještě nedávno měl devětadvacetiletý čahoun náramně rozjetou kariéru. Dvakrát zlomil přestupový rekord klubů, do kterých přicházel. Před přesunem do Dortmundu už jednou válel v bundeslize, skóroval i v Premier League a s Ajaxem si zahrál Ligu mistrů.
Jenže pak, pár týdnů po velkém oznámení, kdy měl na severozápadě Německa nahradit kanonýra Erlinga Haalanda, přišla zdrcující zpráva: „Našemu hráči zjistili zhoubný nález na varlatech,“napsal černožlutý klub v červenci 2022.
V neděli večer, rok a půl nato, mu uprostřed hlavního města Abidžanu gratuloval tamní prezident k velkolepému triumfu na domácím Africkém poháru národů, u postranní čáry se potom objal i s legendárním útočníkem Didierem Drogbou.
„Ty radostné scény, které teď všude kolem nás vidíte, to co se v celé zemi děje, si všichni po tomto úspěchu zaslouží. Opravdu doufám, že se díky tomu bude mít spousta lidí lépe,“líčil Haller.
On sám k tomu přispěl vítězným gólem, když chvíli před koncem šikovně nastavil nohu do prudkého centru a tečoval jej do horního rohu brány. Rozhodl také v semifinálovém utkání proti Demokratické republice Kongo, když jeho volej po odrazu od země šťastně zapadl za brankáře.
Na trávníku po zápase pak chlapík s miniaturními, precizně zapletenými copánky a zlatou medailí kolem krku slavil i s manželkou a svými dvěma dětmi. Právě jim musel předminulé léto oznámit, že ho čeká ten nejnáročnější zápas v životě.
„Se ženou jsme se snažili najít to nejlepší řešení, jak dětem vysvětlit, že sice vypadám v pohodě, ale jsem nemocný a musím do nemocnice,“vyprávěl tehdy německému deníku Bild. „Vyřešili jsme to takovým malým videem, nakonec to musely pochopit, byly sice malé, ale hodně věcem už rozuměly.“
Hned v první chvíli věděl: „Nesmím brečet, teď musím bojovat!“
Zákeřnou nemoc přemohl, přestože ještě v listopadu téhož roku musel na druhou operaci. Zázračně se pak dostal už po pouhých šesti měsících léčby zpátky na hřiště. Po návratu dal v Dortmundu jedenáct gólů, do ideální formy má určitě ještě daleko. Při triumfu na kontinentálním šampionátu však hrál klíčovou roli.
Ve vyřazovacích bojích nechyběl. I kvůli tomu, že tam Pobřeží slonoviny proniklo na poslední chvíli jen díky šťastné remíze Mozambiku, jenž dal Ghaně dva góly v nastavení. Do play off šla pořadatelská země bez kouče, kterého předtím vyhodila v domnění, že už je postup ztracený.
A asistent trenéra Emerse Faé nakonec dovedl tým až na vrchol. Jednou postoupil na penalty, podruhé v prodloužení bez dvou vyloučených hráčů. A pak už úřadoval Haller – přestože se narodil ve Francii, reprezentuje zemi své maminky.
„Prošli jsme si opravdu náročným turnajem,“odfoukl si pak před novináři. „Ale pro mě je nejdůležitější, že tady teď vůbec můžu před vámi stát. Těch osmnáct měsíců bylo pro mě a mou rodinu nesmírně náročných.“