Tichá voda břehy mele
Vztahy mezi slovy, frazémy
Lexikologie je jazykovědná nauka, která se zabývá slovy, souslovími a slovními spojeními. Slovo jako takové je také základní jednotkou lexikologie a jeho důležitou vlastností je to, že nese slovní význam.
Slovní významy rozlišujeme dvojí. Věcný význam definuje, co konkrétně slovo či slovní spojení znamená po své obsahové stránce, např. hřiště – místo upravené pro hry, sport ap.; sakura – ozdobný keř nebo strom (pův. z východní Asie) s růžovými nebo bílými květy (zdroj: SSČ).
Mluvnický význam pak vyjadřuje mluvnické kategorie u slov ohebných a grafickou podobu některých slov neohebných (Na hřišti kvetou sakury. – Na: předložka pojící se s následujícím podstatným jménem, určuje jeho pád; hřišti: podstatné jméno v 6. pádě čísla jednotného, rodu středního;
kvetou: sloveso ve 3. osobě čísla množného, způsobu oznamovacího, času přítomného; sakury: podstatné jméno v 1. pádě čísla množného, rodu ženského).
Vedle slova se lze setkat i s pojmem sousloví, které definujeme jako několik slov (dvě, někdy i více) pojmenovávajících jedinou skutečnost (třídní kniha, šicí stroj), často jde o odborné názvy
(střední ucho, modřín opadavý, Velká francouzská revoluce). Sousloví je ustáleným výrazem, jeho jednotlivá slova tedy nelze vypustit ani zaměnit za synonyma, aniž by se změnil význam.
Slova mající jediný věcný význam nazýváme slovy jednoznačnými, opět sem spadají mimo jiné odborné názvy (sakura, láva). U výrazů majících vícero významů rozlišujeme dvojí pojetí. Slova mnohoznačná vyjadřují významy, které spolu úzce souvisí, často zde dochází k přenesení slovního významu formou metafory (přenesené pojmenování na základě podobnosti) nebo metonymie (přenesené pojmenování na základě vnitřní souvislosti).
Příklady slov mnohoznačných:
větrník – původní význam je větrný mlýn, posléze i to, co větrný mlýn připomíná: papírový či plastový větrník jako hračka či cukrářský výrobek (obojí metafory);
světlo – záření umožňující vnímání zrakem a také umělý světelný zdroj, svítidlo či přímo používání energie ke svícení (metonymie).
Naproti tomu existují slova mající více významů, které spolu však nijak nesouvisejí, vznikla totiž zcela náhodně a nezávisle na sobě – jde o homonyma (slova souzvučná, jelikož stejně znějí), např. matka – může být 1. příslušnice rodiny, jeden z rodičů a také 2. technická součástka, přičemž uvedené významy spolu nijak nesouvisejí. Slova stejného či podobného významu (alespoň v určité situaci) nazýváme synonyma (slova souznačná): strašidlo – duch – bubák – příšera – přízrak – zjevení. Uvedená synonyma jistě nemůžeme zaměňovat v jakékoli situaci – určitě cítíme, že mezi slovy bubák (použitelné evidentně pro dítě) a přízrak (které může mít až hororový nádech) je významový posun. Naopak absolutní synonyma jsou slova zcela totožná, zaměnitelná v jakémkoli kontextu (volejbal – odbíjená, experiment – pokus, mluvnice – gramatika). Antonyma jsou protiklady, tedy slova opačného významu (přírodní – umělý, moderní – tradiční, tragédie – komedie).
Od slovního významu se posuneme ke vztahům mezi slovy. Slovo nadřazené (může jím být i sousloví) tvoří jakousi kategorii, pod niž spadají slova podřazená. Tedy konkrétně více slov podřazených může mít jedno společné slovo nadřazené (souhvězdí – např. Orion, Velká medvědice, Pegas, Kasiopea). Slova podřazená, která jsou v našem případě na stejné úrovni a zároveň mají shodný nadřazený pojem, se vůči sobě nazývají slova souřadná.
Na závěr ještě zmíníme slovní zásobu spadající pod frazeologii.
Frazémy neboli ustálená slovní spojení existují v naší kultuře již odnepaměti, v minulosti se předávaly ústně z generace na generaci a zapsány byly teprve později. Používáme je stále, přestože si to často možná ani neuvědomujeme. A o co vlastně konkrétně jde? Zmíníme si nejčastější ústně tradované žánry:
Rčení je ustálené spojení slov nevětné povahy, jehož základem je sloveso (jíst vtipnou kaši, hrát všemi barvami), které lze časovat – tedy volně na kohokoli aplikovat. Pořekadlo komentuje nějakou situaci a z gramatického hlediska bývá zcela neměnné (Tichá voda břehy mele.). Pro nás známější, i co se příkladů týče, jsou přísloví a pranostiky. Přísloví je krátká průpovídka vyjadřující lidskou zkušenost a mající mravní ponaučení, např. Práce kvapná málo platná. V nouzi poznáš přítele. Nechval dne před večerem.
Pranostika je rovněž průpovídka krátkého charakteru, která se však vztahuje ke koloběhu přírody a počasí a která radila hospodářům ohledně úrody v rámci roku, např. Když v březnu fouká a v dubnu leje, máj se květinami směje. Svatý František – v poledne košile, ráno kožíšek. Na Tři krále zima zlá je.