Kámen by se ustrnul!

Literární druhy a formy. Próza, poezie a drama

Dnes se vydáme za hranice naší reality – přímo do centra krásné, tedy zážitkové a zábavné literatury.

Pojem literatura je po obsahové stránce velmi široký. Značí totiž veškeré písemnosti – v jednoduchosti vše, co kdy bylo napsáno, sepsáno, zapsáno pro veřejné účely. Spadá sem tedy jak literatura krásná, psaná pro umělecký požitek, tak i odborná, která svým čtenářům předává důležité informace. Dnes se zaměříme právě na literaturu uměleckou, krásnou.

Krásná literatura neboli beletrie je totiž psaná (a především čtená) pro zábavu, pro ukrácení volného času, pro všechny, kteří se chtějí ocitnout v jiném prostoru i čase, v jiné společnosti a s jinými cíli, než které plní ve svém skutečném životě. Jistě jste už také někdy opustili vlastní svět a vydali jste se se svým oblíbeným knižním hrdinou vstříc dobrodružství.

Podle různého zaměření a různé formy rozlišujeme dvojí literární druhy, což je takové prvotní základní rozdělení. Literární druhy podle obsahu respektují různý obsahový styl.

Patří sem epika, mající děj, tedy vyprávěný příběh. Součástí vypravování jsou rozmanité postavy nacházející se v různém prostoru a čase, prožívající dobrodružství nejrůznějšího rázu. Epiku jistě znáte velmi dobře, je určitě z největší části zastoupena ve vašich knihovničkách.

Zcela jiným literárním druhem je lyrika, která děj postrádá. Místo toho se zaměřuje na pocity, ať už veselé, či teskné, zábavné, nebo nepochopené, anebo třeba nesmyslné. Lyrika bývá na čtení náročnější než epika, musíme se na ni správně naladit, abychom si její obsah byli schopni vychutnat. Její pisatel se na stránkách knihy vyznává ze svých nálad, otevírá čtenáři své nitro, dává nahlédnout do vlastních myšlenek. Čistá lyrika nemívá postavy, ale prožívajícího – tedy toho, kdo onu situaci vnímá skrze sebe sama. Lyrickou ukázku si opět můžete přečíst téměř na konci článku.

Posledním literárním druhem podle obsahu je drama, jehož cílem je být předvedeno herci na jevišti. Zhlédnutí divadla skýtá výborný zážitek. Jednotlivé postavy využívají promluvy, tedy přímou řeč, a v rámci ní zakomponované doplňující scénické poznámky (např. rozzlobeně, vstal, směrem k dívce). V psaném dramatickém textu se promluvy objevují vždy u každé postavy a scénické poznámky bývají psané ležatým písmem (kurzivou) a v závorkách.

Literární druhy podle formy (nebo jen literární formy) se na rozdíl od obsahové stránky zaměřují na grafickou podobu psaného textu. Podle toho, jak text vypadá, rozlišíme následující druhy:

Próza je běžná forma vyjádření, členěná do řádků, odstavců, kapitol apod. Bývá nejčastějším literárním druhem a velmi často je jí psána epika – jelikož příběhy se nejlépe vyjadřují právě prozaickým vypravováním.

„V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to žádná ošklivá, špinavá, vlhká díra, plná konečků žížal a páchnoucí slizem, ani vyschlá, holá písčitá jáma, kde by se nedalo na nic sednout a ničeho se najíst; byla to hobití nora, a to znamená komfort.“

(J. R. R. Tolkien: Hobit)

Složitější jak na sepsání, tak na samotné přečtení je poezie. Jde o královnu literárních druhů, velmi vznešenou a náročnou, která je přímo předurčena k recitaci. Poezie se člení na verše (řádky) a sloky (mezi sebou jsou odděleny mezerou) a v klasickém pojetí se rýmuje (konce veršů jsou ve zvukové shodě).

U klasického členění sloky na čtyři verše rozlišujeme čtyři základní druhy rýmů, ty jsou označeny rýmovým schématem sestávajícím z písmen. Stejná písmena (a tedy tyto stejné řádky, verše) se spolu rýmují, konkrétně jsou zakončeny přinejmenším na stejnou slabiku. Druhy rýmů jsou následující: sdružený (AABB – rýmují se spolu první dva verše a druhé dva verše), střídavý (ABAB – rýmují se 1. a 3. / 2. a 4. verš), obkročný (ABBA – rýmují se vzájemně 1. a 4. / 2. a 3. verš) a přerývaný (ABCB nebo ABCA – rým zde tvoří jen jedna dvojice veršů, a to buď 2. a 4., nebo 1. a 4.). Poezie se může pojit jak s lyrikou, tak s epikou.

„Tak to je únor, černý tvrdý měsíc.

A se sněhem, co dávno není bílý. A s vodou roztříštěnou v nízkých řečištích,

Když mrazy udeřily.“

(J. Skácel: Smuténka – lyrická poezie)

„Had se hřeje na výsluní, tajně myslí na myšku, v myšlenkách už zuby cení, jaké bude posvícení u kapradí v pelíšku!

(J. Kožíšek: Pohádka lesa – epická poezie)

Především poezie využívá ráda a často obrazná pojmenování, proto bývá tak náročná na čtení. Nechce

nám totiž sdělit své poselství jednoduše přímo, ale obrazně, pouhým náznakem. Mezi obrazná (nepřímá) pojmenování patří přirovnání – připodobnění jednoho jevu k jevu jinému (čistý jako křišťál, bledý jako stěna), metafora – pojmenování na základě vnější podobnosti (má pomněnkové oči), metonymie – pojmenování na základě vnitřních souvislostí (je můj anděl strážný) či personifikace – zosobnění (kámen by se nad ním ustrnul, strom tiše promluvil).

Drama je literární druh mající specifický obsah i formu. Z hlediska formy se člení na dějství/jednání/akty, které jsou dále rozděleny na kratší výstupy (obrazy či scény). V každém výstupu se mohou objevovat jiné postavy a děj se může odehrávat na jiném místě s jinými kulisami.

RADÚZ: Ó Mahuleno, vítám ten zde strom jak z mládí přítele! Co dítě jsem zde hrával a vyhlídka od omšených těch kamenů je velká v šírý kraj! Ó hleď, ó hleď!

MAHULENA: Jak oči tvoje planou, drahý můj!

RADÚZ: Buď vítán mi, drahý můj domove! Oh, Mahuleno, vítej moji vlast!

(J. Zeyer: Radúz a Mahulena)