Jiří Šlitr stále žije
Zítra to bude rovných sto let od narození Jiřího Šlitra. Jen pro zajímavost a nesrovnatelné srovnání: byl stejný ročník jako například jazzová zpěvačka Sarah Vaughanová, skladatel filmové hudby (mj. k sérii Růžový panter) Henry Mancini nebo francouzský šansoniér Charles Aznavour. A spatřil světlo světa také v roce, kdy André Breton publikoval Manifest surrealismu a kdy zemřel Franz Kafka, což jsou dvě letos asi největší výročí, která se chystá připomínat celý kulturní svět.
Ale zpět ke Šlitrovi. Je to jeden z mála skladatelů, jehož hudba skutečně žije i dlouho po jeho smrti na Vánoce 1969. Samozřejmě vycházejí neustále nové a nové verze písniček, jež s Jiřím Suchým napsali, a také reedice jejich původních nahrávek. Rok „stých narozenin“samozřejmě není výjimkou, a tak se můžeme těšit z krásné vinylové kompilace Supraphonu Jiří Šlitr stoletý / Nejlepší písně obsahující čtrnáct hitů téhle autorské dvojice, z nichž některé patří k absolutně nejzásadnějším českým popsongům dvacátého století.
Radioservis vydává lahůdku jiného typu: na CD s názvem Půlnoční párty S+Š najdeme dosud nevydané nahrávky semaforské dvojice z roku 1968. A protože Jiřího Šlitra je dobré nejen poslouchat, ale také o něm něco vědět, u příležitosti narozenin vychází i jeho vůbec první knižní životopis Doktor Klavír, jehož autorem je osoba nad jiné povolaná, dlouholetý editor semaforských archivních nahrávek Lukáš Berný. Rozumí se samo sebou, že ani Šlitrovo „rodné“divadlo a jeho nejbližší umělecký partner Jiří Suchý nezůstanou pozadu a kulaté výročí ve čtvrtek připomenou premiérou nového představení Šli tři Šlitři.
Ale copak oficiality. Tím nejdůležitějším je, že Šlitrovy (a Suchého) písničky žijí vlastním životem mezi normálními lidmi a k jejich poslechu není potřeba elektrický proud k zapojení přehrávače nebo gramofonu, ani není nutné se svátečně oblékat do divadla. Jsou napsány tak chytře, že si mnohé z nich může zahrát i průměrně zručný „táborákový“kytarista, případně hospodský pianista a ve zpěvu se mohou připojit i velmi neškolené hlasy. A přesto se jejich kouzlo neztratí. S nadsázkou lze říct, že Jiří Šlitr a Jiří Suchý tak vlastně nevědomky obohatili český folklor.