Nemilují Green Deal

Uslyšíme zkazky o venkovských dezolátech?

Východoevropští zemědělci se ozývají a chystají koordinovanou demonstraci na 22. února, přidávají se tak k demonstrujícím západoevropkým kolegům. Protest v Česku, Maďarsku, Polsku, Litvě, Lotyšsku a na Slovensku je namířen na Evropskou unii a její zemědělskou politiku, byrokracii i dopady zelené politiky na zemědělce a v neposlední řadě též proti levnému ukrajinskému obilí. Nežili bychom v Česku, kdyby se vůči protestujícím zemědělcům nevymezovala Asociace soukromého zemědělství ČR, jejíž názor zní: protestující nezastupují zájmy skutečných sedláků.

O zemědělství u nás panují poměrně ideologické představy, především vinou toho, že Agrofert Andreje Babiše je dominantním podnikem a spoustě politiků se veškeré zemědělství scvrklo v tento kolos, proti kterému rádi bojují. Avšak o tom, že je cosi v nepořádku, svědčí nespokojení zemědělci napříč Evropou. Nejhloupější reakcí je ideologizace problému. Ano, zemědělci nejsou početnou komunitou a nepředstavují obrovskou nátlakovou skupinu, avšak jejich bagatelizace z ideologických důvodů by jen zesměšnila obhájce stávajících pravidel. Odpor k levnému obilí z Ukrajiny či dopadům Green Dealu není vyjádřením prokremelské orientace ani propadnutí dezinformacím, ale výrazem nespokojenosti. A ta je legitimní. Ohánějí-li se nejrůznější politici řečmi o tom, že zemědělci jsou tvůrci kulturní krajiny s obrovskou odpovědností k půdě i hospodaření s vodou, pak je bagatelizace jejich hněvu čirou arogancí.

Ano, zemědělci se sociálními inženýry v čele EU nepohnou a v lepším případě na nich nyní, před volbami, vymohou nějaký ten ústupek. Nicméně i samotná konfrontace velikášských opatření tvářících se, že zachrání svět, s poněkud jinou životní zkušeností producentů potravin je užitečná. My ostatní alespoň uvidíme, nakolik je v Bruselu pánem ideologie a nakolik snaha racionálně řešit problémy. Je to nesmírně užitečná předvolební rozcvička.