Osm mýtů o ledvinách

Ledviny slouží k filtraci škodlivin z krve. Udržují rovnováhu tělních tekutin. Kontrolují i krevní tlak a tvorbu krevních buněk. Koluje o nich však řada mýtů a omylů.

Jedním z nich je například, že máme co nejvíce pít, abychom ledviny proplachovali. Nebo to, že když mě tento párový orgán nebolí, jsou zdravé. Jak to ve skutečnosti je, vysvětluje primář dialyzačního střediska Fresenius Medical Care v Sokolově MUDr. Jiří Vlasák.

1. Ledviny mě nikdy nebolely, nemohou být nemocné

Ledviny mají minimální množství nervových zakončení, proto samotné prakticky nebolí. Bolesti v dané oblasti se týkají obvykle pohybového aparátu, vývodných močových cest a vzácně souvisí s tlakem na vazivové pouzdro orgánu při jejich akutním zánětu. Velká část i vážně nemocných pacientů s onemocněním ledvin žádné zjevné obtíže nemá.

2. Močím normálně, tedy ledviny fungují dobře

Zástava močení je příznakem závažné poruchy ledvin nebo močových cest. Normální ani velké množství moči však není vždy zárukou dobré funkce. Velké procento nemocných s pokročilým selháním ledvin močí zcela normálně. Lze si to zjednodušeně představit tak, že tito nemocní vylučují jen určitý objem tekutin, v moči ale nejsou obsaženy škodlivé látky, kterých se tělo potřebuje zbavit.

3. Soused holduje alkoholu a ledviny si „propil“

Alkoholické nápoje nejsou jedinou příčinou poškození ledvin, pokud nedošlo také k poškození jater. Alkohol může způsobit dehydrataci navozením velkého množství moči, ale přímé toxické poškození nezpůsobuje. Přiměřenou konzumaci alkoholických nápojů (mimo destilátů) obvykle nefrolog nezakazuje.

4. Čím více piji, tím lépe

Zdravý člověk by měl vypít v průměru dva až tři litry vody denně. Záleží na jeho váze, životním stylu i pohybové aktivitě. Obecně lze říci, že by dospělý člověk měl vypít asi 20 až 40 mililitrů tekutin na jeden kilogram tělesné hmotnosti za den. Každopádně nadměrné množství tekutin nabourává rovnováhu vnitřního prostředí, především co se týče hladiny sodíku. Příznakem převodnění, například u kardiaků, může být bolest hlavy, vyšší krevní tlak, nevolnost, zvracení nebo otoky.

5. Když mě bolí záda, jedná se o ledviny

Vzhledem k anatomickému umístění ledvin v oblasti bederní páteře může být někdy těžké odlišit bolest zad od bolesti tohoto orgánu. Bolest vycházející z ledvin se obvykle objevuje pod hrudním košem ze strany páteře. Lze ji také pociťovat jako bolest přicházející z hloubky uvnitř těla. Může se objevit na jedné či obou stranách v závislosti na tom, zda je postižena pouze jedna ledvina, nebo obě.

Že se jedná o nefrologický problém, mohou naznačit další doprovodné příznaky, například zakalená či krvavá moč, bolestivé močení, přetrvávající potřeba močit, nevolnost, zvracení, zácpa nebo průjem, ale také horečka, závratě nebo únava.

6. Každý diabetik přijde časem o ledviny

Ne každé poškození ledvin u diabetiků musí mít příčinu v cukrovce. Může jít o opakované záněty močových cest, stejně jako hypertenzi nebo aterosklerózu. K úplnému selhání dochází asi u 30 procent pacientů s cukrovkou I. typu a 10 až 40 procent diabetiků II. typu.

Nadějí pro pacienty se sníženou ledvinnou funkcí jsou některá nová antidiabetika. Poslední výzkumy ukázaly, že významně oddalují selhání u diabetiků II. typu, a překvapivě i u nediabetického poškození ledvin.

7. Jediným řešením při onemocnění ledvin je dialýza

Není pravda, že dialýzu potřebuje každý pacient. Onemocnění ledvin je progresivní nemoc – zhoršuje se tedy postupně a v raných stadiích se jeho postup zpomaluje dietou s omezením bílkovin a soli a pomocí léků. Správně volenou terapií v rukách odborníka – nefrologa – je u řady lidí možné rozvoj onemocnění zpomalit a užívat si plnohodnotný život.

Proto je důležitá včasná diagnóza a rychlé zahájení léčby. Dialýza nebo transplantace přichází na řadu v případě selhání orgánu.

8. Léčba na dialyzačním středisku je „na doživotí“

Pokud ledviny definitivně vypovědí svou funkci, krev musí být filtrována prostřednictvím pravidelných dialyzačních procedur. Znamená to dojíždění zpravidla třikrát týdně na čtyř- až pětihodinovou léčbu na dialyzační středisko. Někteří pacienti se ale po konzultaci s nefrologem rozhodnou pro domácí léčbu peritoneální dialýzou nebo domácí hemodialýzou a na kontrolu k nefrologovi dojíždí pouze jedenkrát měsíčně.

Alternativou dialyzační léčby je pak transplantace orgánu. Ta však pro některé pacienty není vhodná. Zařazení na čekací listinu pro transplantaci probíhá v úzké spolupráci s transplantačními centry.