Délka totálního zalednění: 57 milionů let

Letošní leden byl opět nejteplejší v historii měření. Průměrná teplota povrchu planety vyšla o 1,7 stupně Celsia vyšší než střední hodnota z časů před průmyslovou revolucí. Podobné zprávy už však málokoho překvapí. Žijeme v časech globálního oteplování. Byly však i doby, kdy měla Země opačný problém. Podle části geologů si prošla obdobím úplného nebo téměř úplného zamrznutí. Světový oceán byl během těchto nevlídných časů kompletně překrytý ledem. Teplotní průměr se mohl pohybovat okolo dvanácti stupňů pod nulou.

Teorii o zamrznutí naší planety se říká také hypotéza sněhové koule. Země se v ni mohla změnit i víckrát. Snad největší shoda, že k zamrznutí opravdu došlo, panuje o období tzv. sturtského zalednění mezi 717 a 661 miliony lety před dneškem.

Skupina badatelů vedená Adrianou Dutkiewiczovou ze Sydneyské univerzity teď v časopise Geology tvrdí, že odhalila, proč nastalo. Vědci vzali počítačový model pohybu kontinentů a propojili ho s dalším modelem, který simuloval množství oxidu uhličitého v atmosféře. O vliv živých organismů se nemuseli moc starat.

„Za těch časů vládla klimatu geologie,“prohlásil jeden ze spoluautorů článku Dietmar Müller, rovněž působící na Sydneyské univerzitě.

Na začátku sturtského zalednění došlo podle simulace ke zklidnění sopek na oceánských hřebenech. Přestaly uvolňovat oxid uhličitý. V oblasti dnešní Kanady naopak probíhalo intenzivní zvětrávání skal. Při něm se oxid uhličitý spotřebová.

Množství skleníkového plynu v atmosféře proto drasticky pokleslo. Dutkiewiczová a spol. ho odhadují jako něco málo pod 200 částic na jeden milion (ppm). Současná koncentrace je asi 420 ppm.

Zalednění skončilo, když se sopky znovu probraly. Po něm přišla kambrická exploze. Je to doba, během níž se na Zemi objevila většina živočišných kmenů. Patřili k nim například členovci měkkýši, nebo i my, strunatci.