Willy Wonka dabingem zkažený

Mám s českým filmovým dabingem problém. Přestože vím, že si mnoho českých herců dabingem vylepšuje gáži v divadlech, nedokážu být shovívavější.

Není žádným tajemstvím, že práce v dabingu musí „odsejpat“a dílo se musí zvládnout rychle. Právě dostatečný čas a příprava, ne-li zkoušky s herci, kteří se mají/musí převtělit nejen do rolí, ale i do jejich představitelů, bývají jádrem nezdaru. Není to odpovědností herců, ale režiséra. Namluvit česky film je jako ho znovu natočit. Mizerný dabing může dílo úplně zničit. Dabovat muzikál je ještě o dvě třídy náročnější disciplína. Zvlášť když si „někdo/režie“usmyslí, že bude dobré nazpívat česky i originální songy. Britsko-americký filmový muzikál Wonka je dobrým příkladem. Přijdou rodiny i s malými dětmi, musí to být česky.

Tvůrci žánr dlouho tajili, měli své zvědy, kteří asi našeptávali, že Mary Poppins stejně nepřekonají a že o filmové muzikály publikum už moc nestojí. Muzikálová pohádka Wonka, jakýsi prequel filmu Karlík a továrna na čokoládu natočeného podle slavné dětské knihy Roalda Dahla, má své klady, ale ty jsou jednoznačně činoherní. Britové jsou vždy perfektní v herecké stylizaci odpovídající žánru – Hugh Grant jako mužík Umpa-lumpa, Olivia Colman jako zlá majitelka prádelny, Rowan Atkinson, zkorumpovaný kněz Julius, Joseph Paterson, šéf čokoládového kartelu, který chce Williho Wonku zničit atd. Do detailů perfektně provedené „autentické“prostředí je další britskou devízou. Jakmile ale dojde na zpěvy a děj se překlopí do snových nebo fantazijních partů, vykoukne na nás Hollywood v celé své nádheře – s plejádou kýčovitých a nevkusných rekvizit v disneyovských barvách a okoukaných klišé. Najednou je z čokolády marshmallow. A co je nejhorší, děj se zastaví a písničku prostě musíte přetrpět. Ani tady se totiž zázrak nekoná.

Možná kdyby zůstaly songy v originále a čeština se jim nestavěla na odpor, zůstal by dojem z Williho Wonky o dost radostnější. Už se z něj ale dělá vánoční klasika.