Umoří nás osobnostní práva?

Zámek Moritzburg v Sasku, místo, kde se natáčel film Tři oříšky pro Popelku, čelí žalobě. Tu zprávu přinesla televize CNN Prima News. Josef Abrhám mladší, syn Libuše Šafránkové (1953–2021), hvězdy onoho filmu, tvrdí, že současná výstava na Moritzburgu je uspořádána bez jeho souhlasu coby nositele osobnostních práv po matce. Naproti tomu ředitelka zámku tvrdí, že výstava je poctou Šafránkové (v Německu velmi oblíbené).

Tento text rozhodně nechce analyzovat, natož zpochybňovat osobnostní práva. Chce vlastně poukázat jen na to, že i tak bohulibý institut, jako jsou osobnostní práva, může přerůst v cosi obsesivního. V něco, o čem si běžný člověk může myslet, že více než o právu tu jde o projevy umanutosti. Je to trend, jehož si můžeme všímat u nás i jinde.

Diskutéři na webu připomínají umanutý vliv dědiců architekta Karla Hubáčka (1924–2021), autora krásného hyperboloidu na Ještědu. Když Království železnic vsadilo do modelu dráhy a krajiny maketu ještědského vysílače, prý se Hubáčkovi dědicové vzepřeli: ne, jde o osobnostní práva. Výsledek? V modelovém kolejišti nestojí maketa ještědského vysílače, ale maketa její výstavby a jeřábu. Těch se osobnostní práva netýkají.

Slavnější příběh se odehrál před 23 lety. Německá pošta vydala známku s herečkou Audrey Hepburnovou (1929–1993). Známka byla nádherná, grafička použila záběr z filmu Snídaně u Tiffanyho. Hepburnová stojí jako femme fatale s dlouhou cigaretovou špičkou v ústech. Leč ouha. Do věci se vložili její synové. Maminka prý na známce kouřit nebude, jde o osobnostní práva. Výsledek? Celý vytištěný náklad (14 milionů kusů) byl likvidován. Ale jak už to bývá, pár kusů likvidaci uniklo, pět se jich dokonce dostalo do oběhu (na obálce s razítkem) a dnes patří k nejvyhledávanějším a nejcennějším známkám (v aukcích za 50 až 100 tisíc eur).

Pro jistotu to řekněme ještě jednou.

Tento text nemíří proti právu či oprávněným nárokům. Upozorňuje jen na to, že utrhne-li se boj za osobnostní práva ze řetězu, napáchá víc škod než užitku.