Bylo nebylo

Literární žánry – podrobnější exkurz do světa knih

Zaměříme se dnes na žánry epické, které jsou plné postav (hrdinů, princezen, čarodějů, detektivů, mluvících zvířat apod.), jež se vyskytují v reálném či nereálném prostředí (na hradě, v jeskyni, ve velkoměstě, v kanceláři, na jiné planetě) a čase (ve středověku, před 100 lety, nyní, v budoucnosti).

Pohádka je vlastní všem dětem. Jde o smyšlený příběh, v němž dobro bojuje se zlem o udržení své pozice. V pohádce figurují reálné i nadpřirozené postavy (drak, elf, bezhlavý rytíř), své místo v ní mají i nadpřirozené předměty (lektvar, kouzelný prsten, kniha hříchů) a magické formule (Bylo nebylo, Byl jednou jeden..., Za devatero horami a devatero řekami). Lidové pohádky jsou ty klasické, tradovaly se ústním vypravováním z generace na generaci, proto se nám do dnešních dnů nedochovala jména autorů. Známe ale lidové sběratele, kteří ústní verze pohádek zapisovali – Karel Jaromír Erben (Zlatovláska, Otesánek, Sněhurka )aBožena Němcová (Princ Bajaja, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Čert a Káča). Na druhé straně stojí pohádky umělé, které se více inspirují v realitě a jejich autor je nám znám – za všechny jmenujme Karla Čapka (Devatero pohádek), Jana Wericha (Královna Koloběžka První) a Zdeňka Svěráka( Kolo se zlatými ráfky).

O pověsti je známo, že je sice smyšlená, ale má jakési reálné jádro – tím může být konkrétní stavba (hrad, zámek, dům) či jiné místo (hora, les), osobnost (kníže Václav, král Karel IV.). Ucelené dílo pojednávající o českých pověstech (např. O Čechovi, O Libuši, Staroměstský orloj, Kutnohorští havíři) sepsal Alois Jirásek (Staré pověsti české).

Mýtus neboli báje představuje smyšlený příběh o starověkých bozích, polobozích i lidech, kteří se podle představ starých Řeků,

Římanů a dalších národů podíleli na vzniku a chodu světa. Bohové zde ztělesňují veškeré pozitivní i negativní vlastnosti a silně zasahují do lidských životů. Připomeňme si některá jména řeckých bohů: Zeus, Poseidon, Hádés, Pallas Athéna, Afrodita apod. Nejznámější starořecké příběhy (např. Prométheus, Orfeus, Trojská válka, Odysseovy cesty) sepsal Eduard Petiška (Staré řecké báje a pověsti).

Bajka je na rozdíl od předchozích žánrů velmi krátká. Jejím úkolem je kriticky poukázat na negativní lidské vlastnosti, ale místo lidí zde vystupují nejrůznější zvířata (lev, myška, žába, čáp, liška, mravenec). Ta se chovají jako lidé – mluví, přemýšlejí, chodí po dvou, jedí z talířů, sedí na židli a spí v posteli ve svém domečku. Aby se účelnost bajky neminula účinkem, bývá její nedílnou součástí ponaučení – jakési poselství či přímo přísloví, které má nás lidi varovat. Za otce zakladatele bajky je považován starořecký Ezop, česky je převyprávěn např. Jiřím Žáčkem (O zajíci a želvě a další Ezopovy bajky) nebo Pavlem Šrutem (Ezopovy bajky).

Oblíbeným literárním žánrem, díky němuž můžeme uniknout do zcela nereálného magického světa, je fantasy (ať už román, či série povídek). Hlavní roli v něm hrají nadpřirozené postavy, leckdy podobné těm z pohádek (elfové, čarodějové, trpaslíci), kteří disponují speciálními nadpřirozenými schopnostmi a vlastní magické předměty nejrůznějšího charakteru (kouzelnou hůlku, neviditelný plášť, prsten moci). Úkolem hrdinů je konat dobro, zastavit zlo, udržet si svůj specifický svět a střežit ho před lidmi. Za otce zakladatele moderní fantasy je považován J. R. R. Tolkien (Hobit, série Pán prstenů). Jmenujme si další autory a díla na světoznámé úrovni: C. S. Lewis (Letopisy Narnie), A. Sapkowski (Zaklínač),

J. K. Rowlingová (série Harry Potter), G. R. R. Martin (Píseň ledu a ohně – první díl s názvem Hra o trůny).

Pro starší čtenáře je tu připraven vědecko-fantastický žánr, zkráceně sci-fi (science-fiction). Děj se většinou odehrává v prostředí pro nás nereálném – v minulosti, v budoucnosti, uvnitř Země, pod hladinou moře, ve vesmíru. Ačkoli se ve sci-fi objevují situace zcela nereálné, snaha o až vědeckou odbornost nás má přesvědčit o opaku. Za zakladatele můžeme považovat Julese Vernea (Cesta do středu Země, Dvacet tisíc mil pod mořem). Českým průkopníkem sci-fi byl Jakub Arbes (Newtonův mozek) a ze současníků např. Ondřej Neff (série Pán modrého meče).