Text má být smysluplný
Jak poskládat zpřeházené odstavce
Text je celistvým a komplexním cílem, jehož se snažíme dosáhnout, a reprezentuje veškeré dílčí jazykové složky – pravopisnou, morfologickou (tvaroslovnou), lexikální (zaměřenou na slovní zásobu) i syntaktickou (skladební).
Každý autor jakéhokoli textu, ať už uměleckého, či odborného, se při své práci zaměřuje za prvé na stránku obsahovou, v rámci níž nám sděluje, co sdělit chce. Musí si nejprve utřídit své myšlenky, rozdělit je na ty důležité (klíčové) a doplňující, okrajové. Text by pak měl vznikat postupně podle (předem sepsané či pomyslné) osnovy, od známého k neznámému, od úvodního seznámení s tématem přes nejdůležitější část – stať, v níž se autor „rozpovídá“až po závěr, v němž může podstatné informace z odborné oblasti ještě zopakovat, shrnout, zatímco v uměleckém díle dovede hrdinu do cíle, vhodně ukončí započatý příběh. Podstatou textu je totiž smysluplnost a logická návaznost myšlenek/informací. Hovoříme o tzv. koherenci, jež je podstatou stylistiky, nauky o textu (slohu).
Ve druhé rovině (po stránce obsahové) se autor textu soustřeďuje na stránku formální, grafickou, která je zaznamenatelná pouhým okem. Laicky řečeno text by měl být upravený, přehledný, estetický, aby se v něm čtenář vhodně orientoval, aby se vyznal v tom, co si chce přečíst, a dovedl se k vybraným myšlenkám vrátit zpět. Grafickou soudržnost textu zajišťují tzv. konektory – jazykové prostředky, které propojují jednotlivé části textu. Bez jejich využití bychom pronášeli jen jednotlivé myšlenky, neuspořádané do vhodného kontextu. Text by pak nebyl textem, ale pouze řadou informací, zcela nenavazující, nesoudržnou, nesmysluplnou.
Mezi konektory řadíme především spojky – jejich úkolem je spojovat slova a věty, tuto svou funkci uvádějí přímo v názvu („V řecké mytologii byl Kéfeus manželem Kasiopeji a otcem Andromedy. Když královniny vychloubačné řeči o své a dceřině kráse vzbudily hněv Poseidona, ocitlo se Kéfeovo království v ohrožení. A proto na radu věštkyně přikoval svou dceru ke skále. Pokud by Perseus na poslední chvíli Andromedu nezachránil, sežral by ji mořský netvor.“), dále
zájmena, jejichž úlohou je zastupovat jména („Souhvězdí Loď Argo je pojmenováno po lodi, na níž se ve starém řeckém mýtu plavili Iásón a Argonauti. Je jediným Ptolemaiovým souhvězdím, které již nemá svůj původní tvar. Celková oblast, již toto souhvězdí na obloze zabíralo, byla totiž neprakticky rozlehlá, takže ji moderní astronomové rozdělili na tři části.“) a příslovce („Latinským názvem souhvězdí Havran – Corvus – se také označuje rod ptáků z čeledi krkavcovití, kam spadají právě havrani a vrány. Podle toho, kdy souhvězdí Kasiopeja pozorujeme, vypadá buď jako jasné W, nebo M.“). Vedle konektorů z oblasti slovních druhů sem dále řadíme synonyma, která mají za úkol vystihnout tutéž podstatu jiným slovem se stejným či podobným významem („Souhvězdí Herkules je pojmenované po jednom z mnoha Diových synů. O cestách a hrdinských činech tohoto poloboha kolují nesčetné mýty, včetně slavného příběhu o dvanácti úkolech, v němž vystupuje také mnoho dalších postav noční oblohy. Jednou z nich je hydra, příšerný had, kterého zahubil při plnění druhého úkolu.“), a v rámci gramatiky koncovky přísudku, které nesou informační hodnotu v souvislosti s nevyjádřeným podmětem („Ve starých hvězdných mapách je Jižní koruna zobrazována jako věnec listů. Ve starověkém Řecku takovéto věnce dostávali vítězové různých soutěží a objevují se všude napříč řeckou mytologií. Někdy je také popisována jako věnec, který spadl z hlavy Střelci, s nímž sousedí.“) (zdroj všech citací: K. Oseidová: Co vidíme ve hvězdách; upraveno).
Při řazení textu se tedy držme toho, vyvozovat z jednotlivých odstavců jejich postavení v rámci celistvého textu. Zaměřme se na stránku obsahovou, a tedy na koherenci, a vnímejme i stránku formální s konektory. Obojí nám bude v uspořádacích úlohách oporou!
Jakým způsobem se dá takovýto typ cvičení zvládnout? Jelikož je časově poměrně náročný, pracujme s tím, kolik času nám na něj zbývá – doporučujeme (pokud to bude možné) zrovna v tomto případě nespěchat. Ideální je přečíst si všechny odstavce postupně, jak jsou řazeny za sebou. Už při tomto prvním čtení můžeme vnímat některé náznaky (jakými slovy odstavec začíná, na která slova navazuje, na co přesně reaguje apod.). Důležitým prvním krokem je najít úvodní odstavec. Měl by teprve navozovat kontakt se čtenářem, seznamovat ho se situací, představit téma. A od toho se odvíjí ostatní – jedno navazuje na druhé...