O vlcích a vytí
Zprávy z české politické scény mi v mysli nezřídka vyvolávají židovskou anekdotu o tom, jak se synovec ptá svého strýce, poslance parlamentu: „Jak se člověk stane úspěšným politikem?“a dostává odpověď: „To chce velké sebezapření. Prvních sedm let se prostě musíš chovat jako svině.“To ale mladému muži nestačí, a tak se ptá dál: „A co po těch sedmi letech?“, na což dostane lakonickou odpověď: „Během nich si zvykneš.“
Abych nebyl až tak přehnaně kritický, dodávám, že vím, že mandátní a imunitní výbor sněmovny pracuje na kodexu chování poslance, jenže k takovému dodatku musím hned přičinit další, totiž že v praxi se to zatím neodráží. Jsem zkrátka – asi kvůli profesionální deformaci – přecitlivělý na užívání jistých jazykových forem, a to zejména ve veřejném prostoru, jenž ovšem zahrnuje nejen parlamentní řečniště, ale i mnoho dalšího, včetně (a)sociálních sítí. Ač si například nejsem jist, že peníze na platy, reprezentaci a obecně prebendy zejména některých ministrů jsou vynaložené skutečně účelně (byť agendu jejich úřadů asi plně zrušit nemůžeme), přece jen mi nepřipadá jazykově (a ani společensky) vhodné na ně veřejně pokřikovat, že jsou „nuly“. Podobně se mi nezdá, že – ať už si mluvčí myslí cokoliv – je vhodné označovat politického protivníka za „nejprolhanějšího premiéra“.
Ale dobře, někteří politici zkrátka nechodí pro ostré slovo daleko, a ač to není vůbec v pořádku, vnitřně jsme se proti tomu již obrnili. Znepokojuje mne však, když podobné rétorické figury začnou používat i osoby předtím známé, ba téměř proslulé svou jazykovou (i jinou) distingvovaností: za co jiného by totiž bylo možno považovat gratulaci předsedy ODS jeho kolegovi z ANO k opětnému zvolení do funkce, jež kromě slova „blahopřeji“obsahuje i pasáž o „králi chaosu, osobních útoků, polopravd a lží“. Vůbec přitom nehodnotím přiléhavost či naopak neadekvátnost takové charakteristiky, jde mi jen a pouze o to, že užití takového výraziva v gratulaci pokládám za zcela nevhodné. Jinak řečeno, dobře bych pochopil, kdyby si pánové pro vzájemný antagonismus žádná blahopřání neposílali, považuji však za komunikačně problematické ověnčit gratulaci takto ostrými slovy. Daleko vhodnější by přece bylo vyjádřit identický obsah např. přáním vyjadřujícím „naději na dosud chybějící kultivované politickonázorové střety vedené v zájmu občanů České republiky“.
Abych to shrnul a zevšeobecnil: praxe ukazuje, že těm, kdo vstoupí do politiky jako gentlemani (či lejdy), se časem přihodí leccos nemilého. Buď je takové prostředí vyvrhne (jako se to stalo např. jistému moravskoslezskému hejtmanovi, a i mnoha jiným), či ze své „kindrštube“časem leccos poztrácejí. To má mnohé důsledky, z nichž asi nejpodstatnější je ten, že se slušným lidem do politiky nechce.
To je z dlouhodobého hlediska velmi neblahá perspektiva…