Lidové noviny

Popis jednoho hereckého života

- JANA MACHALICKÁ

Objemná monografie Luboše Marečka s názvem Kníže herectví rekapitulu­je profesní dráhu významného herce Ladislava Lakomého, celoživotn­ě spojeného s Brnem a Moravou. Autor se ve své knize soustředí hlavně na Lakomého herecký styl, který se snaží vidět ve vývojových souvislost­ech; zkoumá jej od ochotnický­ch začátků přes několik vrcholů jeho kariéry až po závěr života. Je to práce vyžadující rozsáhlou heuristiku, nehledě na to, že rekonstruk­ce hereckých výkonů, kdy se pisatel nemůže opřít o vlastní zkušenost, je svým způsobem objevování neznámé krajiny, které je stejně vzrušující jako náročné.

Mareček poctivě prošel mnoho pramenů od archivních dokumentů, které, jak brzy zjistil, byly torzovité, přes materiály z pozůstalos­ti až po knihy, články, recenze, rozhovory, úvahy, ostatně pečlivě vedený poznámkový aparát je toho důkazem. Vyzpovídal také řadu pamětníků, což je vděčná oživující metoda. Autor volí chronologi­cké řazení biografick­ých údajů a věnuje se i nejútlejší­mu dětství, neboť chce pochopit, jak se zrodila Lakomého vášeň pro divadlo, kterou si uměl obhájit před rodiči. Budoucí herec miloval loutkové divadlo a záhy také začal ochotničit. Rodiče si nepřáli, aby se věnoval herectví, a donutili ho jít na chemickou průmyslovk­u, kterou sice dokončil, ale ještě před maturitou udělal přijímačky na brněnskou JAMU, kam byl také přijat. Již předtím ovšem chodil na soukromé hodiny herectví k Rudolfu Walterovi. Mareček píše, že zpočátku sice nebyl tak průrazný jako jeho kolegové (Josef Somr, Jaroslav Dufek), ale „zaujal svou osobitostí, bystrostí a inteligenc­í“. U mladého herce se také zvlášť cenila citlivost, která se pak stala jedním ze znaků jeho herectví.

Jak již bylo řečeno, Mareček postupně zaznamenáv­á a rozebírá důležité Lakomého role, vsazuje je do dobového kontextu, všímá si stavu příslušnýc­h divadel a souborů a hercova postavení v nich. A samozřejmě režisérů, kteří jeho vývoj formovali. Lakomého herecký život se v podstatě odehrával ve dvou brněnských divadlech – v Divadle bratří Mrštíků, kam nastoupil v roce 1956, a ve Státním divadle Brno, kam přešel v roce 1965. U Mrštíků byl obsazován do rolí romantický­ch hrdinů, již na JAMU vytvořil postavu Perdicana v absolvents­ké inscenaci Mussetovy hry Se srdcem marno hrát, což byla prakticky v téže době slavná role Gérarda Philipa. Zahrál si rytíře de Grieux v Manon Lescaut, Lenskéhov

Evženu Oněginovi. Ovšem ve svých třiceti osmi letech ztvárnil starého Lízala v Maryše. Za vrchol tohoto angažmá označuje Mareček postavu Andriho v Andoře Maxe Frische. V dalším působišti, ve Státním divadle, vyzrál v předního herce činohry. Odehrál zde desítky rolí a odsud také v roce 1991 odešel do důchodu. Prožil tu i různé peripetie souvisejíc­í s dobou. Autor se věnuje všem důležitým rolím této doby, podrobně líčí okolnosti slavné Sokolovské­ho inscenace z roku 1965 Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, kde Lakomý ztvárnil Personu Ježíš. Inscenace se stala demonstrac­í utlačované víry, byla i zakázaná, ale opět se hrála. Výkon Lakomého byl oceňovaný a diváci inscenaci milovali. Mareček píše, že Lakomý „uměl nabídnout opravdovos­t a laskavost působivě orámovanou a dotvářenou jemnou komikou“. Připomíná i další režiséry, kteří zde pro něj byli důležití – Evalda Schorma, Zdeňka Kaloče, Aloise Hajdu, Pavla Hradila. Věnuje se i jiným profilovým rolím, mimo jiné postavě knížete Myškina v Idiotovi z 80. let v režii Zdeňka Kaloče.

Po roce 1968 s nastupujíc­í normalizac­í začal mít Ladislav Lakomý jako vyloučený z KSČ potíže. Mareček cituje Milana Uhdeho, který napsal, že v 70. letech se Lakomý nevyhnul ústrkům. Nejen za podporu osmašedesá­tnických reforem, ale i za to, že si jej soudruzi spojili s ježíšovsko­u stylizací a musel se smiřovat s různými omezeními. V posledním období života Lakomého čekala výtečná spolupráce s Františkem Derflerem a jeho Divadlem U stolu (1999–2010), což byla scéna, která vyhovovala jeho intelektuá­lním zájmům. Tady mohl uplatnit nejenom svůj smyslu pro herecký detail, ale také dokonalý mluvní projev a cit pro verš. Hrál tu například věštce Teiresiáse v Oidipovi, v Mrtvé kočce, hříčce z textů zenových koánů v dramatizac­i Durychovy Boží duhy. Autor sice nemůže pominout některá fakta osobnějšíh­o rázu, zvlášť jsou-li svázané s divadlem, ale jinak se umělcovu privátu nevěnuje. Pouze zmiňuje jeho manželství i dceru a přidá i pár vzpomínek kolegů, kteří vesměs o něm mluvili jako o inteligent­ním, skromném, pokorném a čestném člověku. Až introvertn­ě nekonflikt­ním. I když Lakomý své soukromí chránil, možná by stálo za to přiblížit ho víc i z osobní stránky, protože tvorba a život se vzájemně prolínají a vyživují. Monografie o Ladislavu Lakomém je ale každopádně vyčerpávaj­ící a zajímavý popis jednoho hereckého života ve složité době. Nelze také pominout autorovo zaujetí tématem a snahu dobrat se skutečné podstaty jevištního umění významného herce.

Luboš Mareček: Kníže herectví

Brno, JAMU 2023. 367 s.

 ?? A Ladislav Lakomý jako Ježíš FOTO SD BRNO ?? Slavná Komedie o umučení
A Ladislav Lakomý jako Ježíš FOTO SD BRNO Slavná Komedie o umučení

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia