Boj s inflací ještě nekončí
Lednová čísla byla nečekaně nízká. ČNB a spotřebitelé ale musejí bojovat i nadále
Český statistický úřad včera oznámil, že české spotřebitelské ceny byly v lednu celkově o 2,3 procenta vyšší než v lednu před rokem. Jde o číslo, které je sice lehce nad dvouprocentním inflačním cílem České národní banky, ale z pohledu uplynulých několika let jde o úžasnou zprávu: zdá se, že období vysoké inflace v Česku se blíží k závěru.
Statistici naprostou většinu české prognostické obce výrazně překvapili. Všeobecně se totiž čekala meziroční inflace spíš kolem tří procent. Vysoká inflace vyprchává z české ekonomiky výrazně rychleji, než jsme si mysleli ještě před měsícem.
Abychom zjistili, co přesně se uvnitř českého spotřebitelského koše děje, musíme se trochu probrat jeho vnitřním složením. A namísto meziroční změny (letošní leden oproti loňskému lednu) se musíme zaměřit na meziměsíční změny (letošní leden oproti loňskému prosinci) – díky tomu se můžeme zaměřit na aktuální dění bez zátěže toho, co se s cenami dělo ve vzdálenějších měsících loňského roku.
Příjemné, nebo vysoké číslo?
Jaký obrázek se nám z tohoto meziměsíčního pohledu vynoří? Ceny jako celek se mezi loňským prosincem a letošním lednem zvýšily o 1,5 procenta. To se může zdát jako vcelku příjemné číslo, každopádně pod zmíněným dvouprocentním inflačním cílem ČNB.
Jenomže onen cíl je stanoven pro meziroční inflaci. Do meziměsíční řeči cíl přeložíme, pokud ho vydělíme dvanácti – a hned vidíme, že 1,5 procenta meziměsíčně je vlastně dramaticky vysoké číslo. Než ale sklouzneme k závěru, že lednová inflace byla vlastně šíleně vysoká, je třeba si uvědomit, že lednová inflace byla vysoká v minulosti prakticky každoročně. Na druhé straně je faktem, že pokud si vezmeme průměr lednových meziměsíčních inflací například za poslední tři „normální“roky, tedy období 2017–19, dostaneme hodnotu lehce pod jedno procento. Letošní lednové číslo tak bylo přece jen poměrně vysoké.
Asi nejzajímavější položkou v jeho rámci byl vývoj cen potravin. Jistě máme všichni ještě v živé paměti divoké debaty koncem minulého roku o tom, že český maloobchod bude muset v důsledku nárůstu cen výrobců a zpracovatelů přistoupit u této části rodinných útrat k jejímu dalšímu zřetelnému zdražení, a to i přes snížení sazby daně z přidané hodnoty.
Nuže, skutečnost byla výrazně méně divoká: celková cenová hladina potravin se přes konec roku takřka nezměnila. Efekt nižší daně byl tedy tak akorát vykompenzován změnou obchodnických vstupních nákladů a/nebo zisku. V posledních třech normálních letech, tedy v období 2017–2019, činilo průměrné lednové meziměsíční zdražení potravin necelé jedno procento (tedy shodou okolností zhruba stejně jako u celého spotřebního koše). Letošní stagnace cen potravin tak značí, že se obchodníci při přepisování potravinových cenovek drželi vlastně velmi výrazně při zemi. Žádná jiná část spotřebního koše pod normálním cenovým vývojem neprošla.
Opatrnost prodejců ohledně dalšího zdražování potravin je vcelku pochopitelná. Vždyť české domácnosti dnes nakupují v českých obchodech potraviny v hodnotě zhruba o desetinu menší než před rokem. Onu „zmizelou“desetinu hodnoty nakupují v zahraničí nebo se snaží ji vypěstovat doma či ji nekonzumují vůbec, třeba díky přechodu na méně kvalitní potraviny nebo díky lepšímu využívání nakoupených potravin namísto jejich vyhazování.
Co se týče lednového růstu cen meziročně, tedy oproti lednu roku 2023, rekordmanem byl cenový index v oboru stravování a ubytování s hodnotou téměř devět procent. Mimochodem právě tato kategorie, a v jejím rámci zejména veřejné stravování, zaznamenává nejvyšší cenové růsty už řadu let: zatímco ceny celkově se od doby těsně před příchodem covidu zvýšily o nějakých 35 procent (potraviny jen 27 procent), u veřejného stravování to bylo 55 procent.
Letošní stagnace cen potravin značí, že se obchodníci při přepisování potravinových cenovek drželi vlastně velmi výrazně při zemi
Důvody k obezřetnosti
Celkově vzato je nízká lednová inflace samozřejmě velmi dobrou zprávou. Nicméně rozhodně neznamená, že Česká národní banka může prohlásit svůj boj s inflací za vyhraný. K jisté obezřetnosti je zde hned několik důvodů. Zaprvé, jak už bylo zmíněno výše, meziměsíční nárůst celkové cenové hladiny byl poměrně vysoký.
Zadruhé, jádrová inflace, tedy část celkového cenového pohybu, která neobsahuje hodně kolísavé položky, a tedy lépe zachycuje poptávkovou situaci v ekonomice, činila v lednu téměř tři procenta. To je stále zřetelně nad dvouprocentním cílem ČNB.
Zatřetí, vůbec není vyloučeno, že abnormálně slabý lednový nárůst cen potravin byl jen přechodnou reakcí maloobchodní sféry na pozdvižení, k němuž vedly výhrůžné zmínky obchodníků koncem loňského roku o možnosti dalšího výrazného zdražování potravin po novém roce. Pokus o toto zdražování přece jen může proběhnout, byť méně nápadně a s opatrným zpožděním několika týdnů.
Na vypuzení vysoké inflace z ekonomiky tak nadále musíme pracovat. Nejen centrální banka, ale i každý z nás v roli obezřetného spotřebitele.