Pohřeb či Mnichov

Kde se mohou sejít a jednat protivníci

Víte, že před 40 lety byl pochován Jurij Andropov? Tedy šéf KGB, který se na rok dostal do čela Kremlu. Byla to doba, kdy generální tajemníci Komunistické strany Sovětského svazu umírali na běžícím pásu (1982 – Brežněv, 1984 – Andropov, 1985 – Černěnko), leč mělo to význam. Na jejich pohřby se sjížděly různé osobnosti, jež by jinak do Moskvy nezavítaly. A díky alibi funusu spolu mohly jednat.

Nyní je takovým fórem bezpečnostní konference v Mnichově. Letošní ročník začíná dnes a končí v neděli. Normálně platí toto: tato bezpečnostní konference je obdobou hospodářského fóra v Davosu. Sejdou se desítky potentátů – od špiček států a vlád až po špičky NATO – a otevřeně debatují o všem, co je pálí. Nic se nerozhoduje, o ničem se nehlasuje a právě ta nezávaznost ústí v otevřenost. Loni to zažil Petr Pavel. Když ještě jako designovaný prezident mluvil na konferenci a zkusil krotit optimismus ohledně války na Ukrajině, Ukrajinci mu vynadali, leč Američané ho hájili.

Proč o konferenci v Mnichově píšeme už předem? Hlavně proto, že letos to může být trochu jinak. Nemusí až tak úplně platit „nic se nerozhoduje, o ničem se nehlasuje“. Válka na Ukrajině se příliš řešit nebude. I proto, že k tomu by bylo třeba jednat s Ruskem, a to v Mnichově zastoupeno není. Ale řešit se může válka s Hamásem v Gaze, potažmo konflikty s dalšími klienty Íránu (Hizballáh v Libanonu, Hútíové v Jemenu, Katáib Hizballáh v Iráku).

Prosadí se pro Gazu příměří? Prosadí se názor, že Gaza pod vládou Hamásu fungovat nemůže a nesmí? Může ji nahradit Palestinská samospráva ze Západního břehu? A pokud ano, tak jaká? O tom všem se píše už měsíce v médiích. Nyní se o tom bude diskutovat, ba snad i jednat na akci v Mnichově, na níž se sejdou odpovědní zástupci Saúdské Arábie, Libanonu, Iráku, Kataru, Izraele, Jordánska i dalších zemí. Tudíž lidé, kteří by se jindy a jinde pohromadě nesešli. Leč odhadovat z toho předem výsledky by bylo pošetilé.