Když si stát dal cer-mat
Vinu na tom, jak dopadla úprava systému přijímacího řízení na střední školy, nesou všichni zúčastnění
Jestli Česko v něčem exceluje, tak je to frustrace, se kterou očekává samo od sebe to nejhorší. A následně schopnost toto očekávání bezezbytku naplnit. Nejlepším případem poslední doby je systém elektronických přihlášek na střední školy. V něm se odráží vše, co je pro Česko typické: upřímná prvotní snaha všech aktérů něco zlepšit, těžkopádný politický proces, který vytvoří první bariéry, následná překotná snaha realizátora dodat něco, co připomíná původní zadání, a pak zklamání veřejnosti z toho, že „to dopadlo jako vždycky“, ačkoliv výsledek je vlastně slušný. Výsledkem je všemrskající frustrace.
Situace s přijímacím řízením na střední školy v roce 2023 byla velmi dramatická, ale nikoliv plošně. Stresovala hlavně tam, kde se to očekávalo: v Praze a ve Středočeském kraji, tedy v místech, kde se rodiče perou o střední školu ve vidině její jinakosti. Zde se snadno mohlo stát, že žadateli nedopadla ani jedna ze dvou přihlášek a zbyly mu oči pro pláč. A jelikož přihlášky se podávaly papírově, nebylo možné nabídnout informace o počtu uchazečů či přebytečných kapacitách jinde. Nakonec situace vyvrcholila značným rozladěním veřejnosti a mediálním tlakem na okamžitou změnu. Hlavně proto, že situace vybuchla v mediálně exponovaném regionu. Kdyby takto havaroval systém třeba v Karlových Varech, Sokolově a Znojmě, nestalo by se pravděpodobně nic (obyvatelé těchto měst nechť mi tento názor odpustí).
Ve zrychleném režimu
A tak mělo dojít k úpravám systému: prioritizace přihlášek, možnost podat až tři místo dvou a především podávat je digitálně do centrálního systému. Což byl velmi rozumný postup, na kterém se shodly všechny zainteresované strany během prvního měsíce po přijímacím
řízení. Do legislativního procesu se potřebná úprava dostala už v září, ale i díky obstrukcím potrvá do konce roku 2023, než úprava zákona projde. Cermat, který byl za akci zodpovědný, neměl vlastní tým programátorů, soutěžil si dodavatele. Soutěž sice spustil v nejkratším možném termínu ještě na sklonku léta, jenže v tu chvíli pro ni neměl zcela jasnou oporu v zákoně. Na začátku října se proti výsledku výběrového řízení odvolal jeden z uchazečů a tím bylo zřejmé, že již tak našponovaný termín se po vypořádání námitek nedá stihnout.
V tuto chvíli měl Cermat možnost záležitost odpískat a nechat další rok proběhnout ještě po staru, papírově. Místo toho se ale jeho vedení rozhodlo „hecnout“a projekt zrealizovat, jak ajťáci říkají, „agilně“– tedy ve zrychleném režimu s maximálním soustředěním na dodání výsledku v termínu. Ten byl daný: termín podávání přihlášek. V tuto chvíli zbývaly do startu čtyři měsíce, což je šibeniční termín na start projektu i v jakékoliv soukromé firmě.
Že jde o „pár formulářů“? Inu, tak jednoduché to vůbec není. Do systému se přihlašujete přes Národní identifikační autoritu, systém vidí vaše nezletilé děti, školy, je propojený s Jednotnou přijímací zkouškou. U každé školy nabízí detailní informace o tom, jaké byly počty přijatých uchazečů, jaké jsou podmínky přijímacího řízení
a také třeba to, z kolikátého místa podle výsledků přijímacích testů byl přijat poslední uchazeč.
Dozvíte se tak například, že na jihlavské gymnázium se hlásilo 152 uchazečů, přijato bylo 84, jenže poslední přijatý uchazeč byl přijat ze 128. místa, takže byla zjevně slušná šance se dostat. Oproti tomu třeba placené pražské Gymnázium Evolution vzalo 27 uchazečů z 80 hlásících se a poslední se dostal z 37. místa. To jsou údaje, které rodičům (i dětem) pomáhají se strategií pro jakou školu se rozhodnout a které z aplikace pro vyplnění formuláře dělají něco, co má velký smysl. Připočtěme k tomu totéž na straně škol – podporu pro zpracování přihlášek, nutné proškolení personálu – a rychle zjistíme, že nejde o zcela jednoduchý formulář, který by „student spíchl za víkend“, jak zněly časté odsudky v mediálním prostoru.
Jak to dopadlo, dnes víme. Cermat chvíli před startem našel chybu a rozhodl se start webu posunout. Dlužno dodat, že chyba nevypadala příliš šokantně a v minulosti se spouštěly služby, u nichž bylo později nalezeno pár závažnějších chyb. Zde převážila předběžná opatrnost. Bylo lepší se maléru vyhnout než jej pak žehlit.
Čímž ale vznikl malér další. Služba odstartovala s dvoudenním zpožděním, za což se na Cermat snesla smršť nespokojenosti, mimo jiné proto, že o ty necelé dva dny nebyl posunut termín pro podávání. Ten zůstal stejný. Bralo se to za papalášství – problém uchazeči nezpůsobený byl na ně přenesen. Ve skutečnosti šlo o to, aby se neměnil harmonogram, na který bylo řízení nastaveno v případě škol. Zatímco žadatelé jen vyplní žádost – a papírové přihlášky mohli podávat beze změny – střední školy je pak musí zpracovat s týmy, které na to mají k dispozici. Posun termínů by dopadl především na střední školy.
Chvályhodné a současně typicky české
Proč Cermat nezačal vybírat dodavatele dříve? Inu, protože nevěděl, na co jej vybírá, a neměl zákon, o který by se mohl opřít. Státní instituce si nemůže jen tak něco koupit, musí vědět, že si pořizuje něco, čím naplňuje zákonné zadání. A zákon dříve na stole nebyl, ačkoliv o digitalizaci přijímacího řízení se deklarativně snažíme již od roku 2013.
Kdo má máslo na hlavě? Po pravdě řečeno my všichni. Cermat se vědomě pustil do šibeničního termínu hraničícího s nereálnem, do čehož jej natlačili politici. Deset let bez zájmu probíhající digitalizace přijímacího procesu se tak skokově udála za půl roku, což je na jednu stranu chvályhodné, na stranu druhou typicky české. Ředitel Cermatu pan Miroslav Krejčí si zaslouží medaili Za zásluhy a jeho nezletilý syn při dosažení zletilosti být přijat bez přijímaček na obor programování dle svého výběru. A my všichni ostatní si z toho máme odnést informaci, že vzdělání je sice podle programového prohlášení tradiční prioritou všech našich vlád, ale slibem především nezarmoutíš.
Cermat se vědomě pustil do šibeničního termínu hraničícího s nereálnem, do čehož jej natlačili politici