Lidové noviny

Z legionáře ministrem

- PETR MATĚJČEK

Vpříštím týdnu si připomenem­e 131 let od narození Vladimíra Kajdoše, legionáře, prvorepubl­ikového generála a ministra českoslove­nské vlády.

Když začala první světová válka, musel skončit se studiem a narukovat k c. k. zeměbranec­kému pluku č. 25. Zakrátko byl v hodnosti praporčíka vyslán na východní frontu, kde byl v září 1915 zajat. Do vojsk čs. legií se přihlásil již v květnu 1916 v zajateckém táboře v Carycinu (dnešním Volgogradě). Protože se však nedočkal rychlého povolání, rozhodl se v červenci téhož roku vstoupit do srbské armády, která v tu dobu v Oděse formovala dobrovolni­ckou divizi. S ní se jako podporučík a velitel čety zapojil do krvavých bojů v oblasti rumunské Dobrudže. Po stažení divize se rozhodl opustit srbské vojsko a vstoupit do řad Čs. střelecké brigády, do níž byl přijat v lednu 1917. Nejprve zastával funkci mladšího důstojníka 6. roty 2. čs. střeleckéh­o pluku „Jiřího z Poděbrad“, později do poloviny září 1917 působil jako náborový emisar Českoslove­nské národní rady v zajateckýc­h táborech ve Volyňské, Chersonské a Novgorodsk­é gubernii.

Když se vrátil ke svému pluku a stal se velitelem 6. roty, zažil ústup z Ukrajiny a střet s německými jednotkami u kyjevského řetězového mostu v březnu 1918 a od května 1918 i následnou válku s bolševiky. Se svou jednotkou zpočátku operoval v Ufské gubernii, kde se vyznamenal při bojích u Iglina a Ulu Teljak. Později byl nasazen také na povolžské frontě. Po stažení vojsk čs. legií se podílel na ochraně sibiřské magistrály v úseku Ilanskaja–Vengerka.

Vladimír Kajdoš se narodil 21. února 1893 v Němčicích na Holešovsku, jeho trvalým bydlištěm však až do počátku války byly Bílany u Kroměříže. Vzdělání získal na kroměřížsk­ém arcibiskup­ském gymnáziu, poté začal studovat na Filozofick­é fakultě pražské Karlo-Ferdinando­vy univerzity. Kvůli válce univerzitn­í studia nikdy nedokončil. Když se

KALENDÁŘ HRDINŮ OSUDY, KTERÉ INSPIRUJÍ

v roce 1920 vrátil do vlasti, rozhodl se nadále sloužit v čs. armádě. Rychle postupoval v hodnostech a uplatnil se především ve štábních funkcích. Již v září 1935 byl jmenován 2. zástupcem náčelníka hlavního štábu a rok nato byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Během mnichovské krize se stal náčelníkem hlavního štábu, později po přijetí diktátu přijal post ministra pošt a telegrafů, jejž zastával do prosince 1938.

Po nacistické okupaci v březnu

1939 byl pověřen likvidací hlavního štábu a od léta 1939 budováním Vládního vojska. Zároveň však tajně spolupraco­val s odbojem. Podílel se na přesunu peněz z tajných fondů hlavního štábu do rukou odboje a jeho spolupraco­vníky dosadil do mnoha velitelský­ch funkcí Vládního vojska. V prosinci 1939 byl penzionová­n. V květnu 1945 se zapojil do pražského povstání, poté se vrátil do armády, kde sloužil jako předseda Odvolacího kárného výboru.

V srpnu 1947 byl opět penzionová­n a odstěhoval se do Frenštátu pod Radhoštěm. Zde se až do konce života jako pracovník tamějšího okresního archivu věnoval regionální historii. Zemřel 8. července 1970.

 ?? ?? Most přes Dněpr v Kyjevě, jejž pomáhal v březnu 1918 hájit Vladimír Kajdoš (na snímku v hodnosti kapitána)
Most přes Dněpr v Kyjevě, jejž pomáhal v březnu 1918 hájit Vladimír Kajdoš (na snímku v hodnosti kapitána)
 ?? FOTO VHÚ ??
FOTO VHÚ

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia