Klimatolog: Sníh v únoru bude vzácný
Jde tedy o stav počasí, který je relativně v normě, nebo se již pohybujeme v extrémním výkyvu?
LN
Málo si pamatujeme – loňský rok také začal vysokými teplotami, leden 2023 byl dokonce 3,4 °C a únor 1,6 °C nad průměrem. Některé dny i letos sice hodnotíme jako extrém, ale pokud bychom srovnávali jen několik posledních let, mohli bychom považovat takový průběh počasí již za běžný a normální.
LN Jaký je zatím únor z hlediska srážek? Je zde šance na doplnění spodních vod?
Srážky jsou zatím 20 až 30 procent nad normálem, půdní horizont není zmrzlý, takže voda částečně prosakuje i do spodních vrstev. Problematika spodních vod je však komplikovaná, hodně záleží i na hydrogeologických podmínkách v jednotlivých oblastech a pořád musíme mít na paměti, že máme za poslední roky velké deficity, které několik málo sezon nenapraví.
LN Proč je důležité, aby v zimních měsících byly teploty pod nulou? V čem nám mráz pomáhá?
Česko leží ve střední Evropě, kde je krajina adaptovaná na podmínky vyplývající ze střídání ročních období. Zimní mrazy zpomalují životní cyklus rostlin i živočichů, některé druhy škůdců z velké části zmrznou a nepůsobí ve vegetační sezoně tak velké škody, pro některé zemědělské plodiny je mráz přirozenou součástí jejich vývoje, a proto je například vyséváme před zimou.
Pokud se zimní mráz v nižších polohách stane raritní, začnou se na naše území šířit teplomilnější druhy z jihu nebo z nižších nadmořských výšek do vyšších. To nemusí být vždy špatně, ale je nutné s takovou změnou v krajině počítat.
Dá se předpovědět, na co se máme připravit v dalších měsících? Můžeme se ještě dočkat sněhové nadílky, nebo bude už jen pršet, případně bude sucho?
LN
Sníh v nížinách je už tuto zimu u nás málo pravděpodobný. Ale často vzpomínám na teplý začátek jara v březnu 2013 zakončený významným sněžením na velikonoční neděli 31. března, které už jsme nikdo v takové intenzitě neočekávali. V počasí se může stát cokoliv a předpovídat na měsíc dopředu nelze. Stejně tak neumíme odhadovat, zda bude v létě sucho,
nebo vlhko. Existují sezonní předpovědi s výhledem na šest i více měsíců, i u nás se jim věnujeme, ale spolehlivost je ve střední Evropě hodně malá.
LN A co v dalších letech? Dá se říci, co nás v České republice z hlediska počasí čeká?
Čeká nás rozmanité počasí tak, jak je ve střední Evropě obvyklé. V průměru vyšší teplota však mění charakter zimních srážek i rozložení srážek v průběhu roku, bude více krátkodobých silných dešťů, méně sněžení a s vyšší průměrnou teplotou zcela jistě vyšší výpar.
Ve výsledku bude v krajině dlouhodobě vláhový deficit. To je kromě častějších extrémních událostí asi nejvýznamnější problém, na který bychom se měli adaptovat. Takto lze shrnout výstupy nových scénářů, které máme aktuálně k dispozici z projektu PERUN a které teď analyzujeme.
LN Velkým strašákem je například půdní sucho. Máme šanci udělat nějaká opatření, která by jeho následky alespoň částečně zmírnila?
Jako zemědělský laik jsem přesvědčen o tom, že můžeme vhodným hospodařením lépe využívat půdní vláhu, která je k dispozici. Déle ji v půdě zadržovat, a zkracovat tak suchá období. Právě vyšší
průměrná teplota, která je už dnes realitou, nám ukazuje, že to bude nezbytné a pořád důležitější.
Ale o tom se už u nás hovoří desítky let – menší půdní celky, remízky, malé vodní plochy. Čest výjimkám, ale v průměru u nás taková změna nepřichází.
Stále platí, že musíme počítat s dalšími extrémními projevy počasí, jako jsou bleskové povodně, tornáda a podobně?
LN
S tornádem bych byl opatrný, jeho vznik a trvání se změnou klimatu souvisí jen velice okrajově. Ostatní extrémy počasí jsou častější už dnes, to přece všichni vidíme a není důvod, aby se to v nejbližších letech a desetiletích nějak zlepšovalo. Hurikány k nám nedorazí, hladomory a vodovody na suchu u nás nedopustíme, jsme dostatečně vyspělá společnost, která si s takovým nebezpečím umí poradit. Ale bude nás to stát pořád více a více pozornosti, nové technologie a postupy, a tedy i více peněz. I proto jsme součástí globálních aktivit, které směřují k tomu, abychom projevy měnícího se klimatu zmenšili, zpomalili a nejlépe vrátili klima do přirozeného, přírodního stavu.
Budeme si moci dovolit díky podnebí u nás pěstovat i jiné druhy rostlin?
LN
Pravděpodobně ano, už dnes jsou u nás vidět fíky nebo kiwi, které se k nám dostávají ze Středomoří nebo z Číny. Výskyt mrazů je u nás však pořád natolik běžný, že to musí být odolnější odrůdy, nebo je musíme umět před mrazem ochránit. Pamatuji si z dětství, že papriky se u nás pěstovaly jenom ve sklenících nebo fóliovnících, dnes jsou běžně vidět na záhonech. Takový vývoj lze předpokládat. Podívejme se na jih Slovenska nebo sever Maďarska a uvidíme plodiny, které se u nás stanou běžně rozšířenými. A naopak rostliny, které vyžadují chladnější prostředí nebo které jsou citlivé na teplotní stresy, se budou přesouvat do vyšších nadmořských výšek.
Opět se objevily zprávy, že jsme se více přiblížili otočení Golfského proudu, a tedy možnému zamrznutí části Evropy, minimálně té severní. Jak by na tom v tomto případě byla území Česka?
LN
Rád bych v této souvislosti podotkl, že se jedná jen o několik studií, které předpokládají, že tento problém nastane již v následujících desetiletích. Většinově se klimatologové shodují, že by k významnému zeslabování AMOC (Atlantická meridionální cirkulace – pozn. red.) mohlo docházet až v dalším století, a to ještě s velmi nízkou pravděpodobností.
Pamatuji si z dětství, že papriky se u nás pěstovaly jenom ve sklenících nebo fóliovnících, dnes jsou běžně vidět na záhonech
Ve hře je mnoho neznámých. Reakce klimatického systému na rozhraní atmosféry a oceánu může překvapit, a to na obě strany – tento proces se může zrychlit i zpomalit. Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC však ukazují, že máme pořád možnosti nepříznivý vývoj zpomalit tím, že se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře začne snižovat, k čemuž vedou dvě cesty – musíme snižovat emise a musíme podpořit propady skleníkových plynů v krajině a oceánech.
LN Co pro to může obyčejný člověk udělat?
Pokud se budeme bavit o takzvaném bohatém severu, kam patříme i my, pak bychom se měli zamyslet každý nad vlastní spotřebou a tu snížit. To není o chudobě nebo o odpírání si výdobytků civilizace. Statistiky říkají, že se globálně na světě vyhodí až 30 procent vypěstovaných, vyrobených potravin, v Evropě je to pravděpodobně i více. Přestaňme vyrábět a kupovat to, co záhy vyhodíme, a naše spotřeba se významně sníží.
Pověřme ve volbách správou věcí veřejných takové z nás, kteří podpoří veřejnou dopravu tak, aby se nám přestalo líbit jezdit autem. Individuální dopravu nesnížíme zákazy a omezováním, to jen všechny naštve. Ale pokud bude autobus za stejnou nebo nižší cenu jako cesta autem a časově to bude pro mě srovnatelné, nebudu přece trávit čas ve vlastním autě někde v koloně. I jednotlivci mají možnosti, jak k lepší budoucnosti přispět, rozhodující je však politická reprezentace, která nastavuje pravidla.