Zážitek, který hodně stojí
Jaká protivenství a strasti obnáší hokejový duel pod širým nebem
Není to pouze nevšední zkušenost, ale i poměrně paradoxní situace. Když přijde na klání pod širým nebem, od hokejistů dokolečka slýcháte věty typu: „Bude to skvělý zážitek, moc se těšíme.“Přitom ale ne všichni hráči jsou tak nastavení. Utkání v retro stylu přináší také dost nepohodlí, nejen hlavním aktérům na ledě.
„Na jednu stranu má akce své kouzlo, ale podmínky jsou jiné. Největší problém dělá hráčům rozhodně světlo,“míní bývalý kouč Sparty, Pardubic či národního týmu Josef Jandač.
Ten byl hned u tří z dosavadních pěti „Winter Classic“s extraligovou účastí. V sobotu večer se odehraje šesté.
Ačkoli vzpomíná v dobrém, bez problému vyjmenovává i řadu nepříjemností. Ať už jde o zápas v Brně, kde vládly kruté mrazy, nebo vůbec první duel tohoto druhu v Pardubicích, kde před třinácti lety vystřídalo sněhovou chumelenici ostré sluníčko.
„Člověk si připomněl hodně dávné doby svého mládí, dnešní profíci jsou ale zvyklí hrát v halách. Tady jsou jiné návyky i vnímání prostoru. Pro každého to není úplně bezva zážitek, protože také hrozí vyšší pravděpodobnost zranění,“podotýká Jandač s tím, že pár hráčů takto uvažuje. „To ale nejde, takové bych v týmu nechtěl. Hráč, jenž by se bál zranění, je špatný hráč. Ten bývá spíš rozmazlený, je to otázka komfortní zóny,“reaguje Petr Ton.
Pravdou je, že legendární útočník Sparty má o čem vyprávět. V roce 2016 nastupoval na improvizovaném stánku za Lužánkami proti „svým“v řadách domácí Komety, s celoobličejovým krytem kvůli zlomené lícní kosti.
„Venku byla obrovská zima, a jak jsem se potil, každou chvilku se mi kryt mlžil. A stejně jsem si to užil,“argumentuje proti možným stížnostem. „I když jsme nakonec prohráli, bylo to parádní. Je to sice drsnější, ale tyhle akce se dělají pro diváky a pro show. Okolo mě tehdy panoval ohromný rambajs, tribuny byly kolmé, hned u ledu, přišlo přes 21 tisíc lidí. Ani Drážďany se tomu později nevyrovnaly. Přestože tam dorazilo přes 30 tisíc diváků.“
Naráží hlavně na vzdálenost fanoušků od ledové plochy. Před čtyřmi roky odehraný duel na německé půdě zůstává rekordním co do návštěvnosti. Navzdory instalaci
průhledných mantinelů však přihlížející neměli v prostředí fotbalové arény tak pohodlnou pozici ke sledování mače.
Ač se v Evropě nepřejímá předobraz tradičních klání NHL, kdy jsou třeba nejvýše posazení diváci na baseballových stadionech odkázáni na dalekohledy, problém s viditelností se opakuje.
Ani ve vychvalovaném Brně výhled moc neocenili zejména fanoušci, kteří zaujali místa za zamlženými plexiskly. Pardubice zase duel uspořádaly v rozlehlém areálu svítkovské ploché dráhy.
„Tam to bylo moc daleko. Diváci jsou ohromně závislí na pořadatelích, z mnoha míst je špatně vidět,“říká Jandač, který sledoval drážďanský duel z tribuny. A dodává, že mnohem víc si liboval na střídačce, kdy měl to nejzásadnější hezky zblízka.
Dává pak logiku, aby si fanoušci za venkovní klání v porovnání s těmi v hale ještě připláceli, když ani nevědí, jestli uvidí?
„Asi to je spíš pro fandy dotyčného utkání, kteří počítají i s tím, že ani počasí nemusí být příznivé,“odvětí Ton, který měl díky pozici sparťanského sportovního manažera vhled i do problémů, jimž čelí pořadatelé.
V Klingenthalu se až patnáct tisíc návštěvníků může těšit na intenzivní
požitky díky těsnému spojení hlediště s doskočištěm pod můstkem, kde nyní stojí ledová plocha.
Organizátoři se zprvu vylekali. Vejde se vůbec hřiště na vyhrazené místo? Nakonec ano, na stovkách tun písku, rounu a chladicím systému vyrostlo úzké kluziště zámořských rozměrů, které slibuje ještě atraktivnější podívanou.
Sníh abyste v malebném saském městečku pohledali, teplota se pohybuje kolem osmi stupňů Celsia. Přeháňky ale zatím nehrozí. A to je hlavní.
„Není to jednoduché. Podívejte se, jaké teď bývají zimy a kolik toho během února naprší. Většinou se tak hraje krátce po Novém roce, kdy nejvíc mrzne, ale ani tehdy to nemusí vyjít. Musí se udělat náročné logistické kroky,“vysvětluje Ton.
Nyní padesátiletý funkcionář před duelem Pražanů s Litvínovem obstarával veškeré požadavky a přání z klubu. Čaje, deky, chrániče navíc, pokrývky hlavy, výměny prádla po každé třetině...
„Kdybychom pak byli domácí, všude jsou sponzoři, pro které jasně platí duely odehrané v O2 areně. A najednou se přesouváte jinam. Musíte oslovit vedení extraligy, protože jde o regulérní kolo, dopředu připravujete náhradní termíny, chystáte i program pro diváky, který trvá až týden. Často se zapojují univerzity a jiná utkání.“
Hlavně aby si všichni diváci krátkodobou atrakci užili a vrátily se náklady. Třeba i za ohebné mantinely, které se v extralize od minulé sezony zařadily mezi povinnou výbavu. Spolu s chlazením vychází jen investice do hrací plochy na miliony.
Asi nebude náhodou, že pod širým nebem se extraliga v tuzemsku nehrála už osm let. A potřetí za sebou se spoléhá na zahraničí, kde vystupují z komfortní zóny. Kdy si opět troufnou Češi, aby zážitek působil plnohodnotně?