Osudy vitaminu D

Odvěkým snem lidstva bylo nalezení všeléku, zázraku léčícího všechny choroby. Od dávných šamanů až k „poživatelnému zlatu“nedávných staletí. I dnes se občas, zvlášť v médiích, objeví nikoli všelék, ale preparát širokého spektra, protože uvedený sen stále žije. A za čas se objeví další: média mají téma.

Začátkem tohoto století se dostalo pozornosti vitaminu D, který měl významně pomáhat proti rakovině, kardiovaskulárním chorobám, cukrovce, autoimunním onemocněním, ale také Parkinsonově či Alzheimerově chorobě, jakož i demenci. Německý chemik Adolf Windaus objevil, že v lidském těle se vitamin D tvoří působením ultrafialové složky slunečního záření (Nobelova cena 1928). Série složitých chemických reakcí začíná u sterolů a pokračuje přes mezistupně v játrech a ledvinách ke konečné formě. Uvedený výčet účinků vedl k tomu, že se objevily potravinové doplňky s vitaminem D. To už se vyráběl uměle z lanolinu, tuku ovčího rouna.

Tým, který vypracoval pokyny pro dávkování vitaminu D, dostal štědrých 100 000 dolarů od firem vyrábějících vitaminové doplňky...

Ovšem mezi vědci jsou skeptici jako dr. JoAnn Masonová (Harvard Medical School, USA), která provedla dosud největší studii účinků vitaminu D. Samozřejmě nepopírá jeho význam pro vstřebávání vápníku a fosforu, což rozhoduje o kvalitě kostí. Ovšem dr. Masonová pracovala od roku 2009 se 26 000 zdravými dobrovolníky, kteří více než pět let dostávali buď vitamin D, nebo placebo. Cílem bylo zjistit, zda tento vitamin snižuje riziko rakoviny a kardiovaskulárních chorob. Výsledky byly šokující: vitamin nic z toho neovlivnil, překvapivě nesnížil ani četnost zlomenin. Zvlášť poslední závěr „byl pro mnoho lidí šokující“: řada dosavadních výzkumů neodhalila správně, co je příčina a co následek. Masonová však naznačila, že vitamin D možná tlumí cytokinovou bouři, silnou imunitní reakci při covidu. Zatím je to domněnka, zdá se pravděpodobná.

Jiným kritikem je dr. Anastassios Pittas, americký endokrinolog. Podle jeho výsledků stačí v mírném pásmu být vystaven slunci tři až osm minut k získání dostatečné dávky vitaminu D. Ten se navíc může ukládat v játrech, kde jeho zásoba pokryje spotřebu na deset až dvanáct týdnů. I další vědci poukazují na slabiny některých studií, kdy se pracovalo jen s malým počtem osob, a unikala příčinná souvislost. Například problém obezity a s ní souvisejících chorob je složitější: nemusí bezprostředně souviset s vitaminem D, ale s tím, že obézní lidé si často méně hledí svého zdraví.

Navíc leckomu vadí, že jiný endokrinolog dr. Michael Holick vedl tým, který vypracoval pokyny pro dávkování vitaminu D. A tenhle tým dostal 100 000 dolarů od firem vyrábějících vitaminové a potravinové doplňky s tímto vitaminem. Prý na jiné výzkumy, ale hovoří se o střetu zájmů.

Nikdo nepopírá, že vitamin D je nezbytný pro náš organismus, ale zdá se, že není třeba sahat po něm neustále. Jak mnoho výsledků ukázalo, stačí vhodná strava, zvlášť ryby, a sluneční záření. Není to tedy všelék, „jen“je významný pro zdraví. A o to se musíme prostě starat.