Rozkvetlá secese Hlaholu
Budova pěveckého sdružení Hlahol od Josefa Fanty na Rašínově nábřeží patří k nejkrásnějším secesním stavbám v Praze Když se řekne jméno Josef Fanta, většině z nás se jako první vybaví
budova pražského hlavního nádraží.
Neměli bychom ale také zapomínat, že tento architekt je podepsaný pod řadou dalších secesních staveb.
VPraze není mnoho čistě secesních domů. Většinou se totiž jedná o eklektickou směs různých historických stylů a právě secese, jak to můžeme vidět třeba na fasádách staveb v Pařížské ulici. K novému stylu tíhli na přelomu století samozřejmě především architekti nastupující generace, kteří ho přinesli z Vídně. Byli to kupříkladu Jan Kotěra, Jiří Justich a další, nicméně okouzlit se nechali novou módou i někteří
v té době již starší projektanti a někdejší představitelé historismu. Zde máme na mysli především Friedricha Ohmanna, autora první secesní stavby v Praze, jíž byl dnes už neexistující palác Corso v ulici Na Příkopě, a hotelu Central v Hybernské ulici, dále Osvalda Polívku, projektanta dřevěného divadla Uránie na Výstavišti (později vyhořelo) a secesní dostavby Náprstkova muzea.
A zapomenout nesmíme také na Josefa Fantu (1856–1954). Ten byl známý především svými neorenesančními kreacemi, ovšem po roce 1900 si vyzkoušel i rozevlátý styl s rostlinnou dekorací. Tak v roce 1901 vyhrál soutěž na novostavbu nádraží Františka Josefa, musel si ale počkat ještě osm let, než byla tato pražská dominanta v secesním hávu dostavěna.
Stánek Hlaholu
Nový styl si však Fanta naštěstí mohl vyzkoušet už dříve. Na počátku století zakoupil tehdy již renomovaný zpěvácký spolek Hlahol parcelu na novoměstském vltavském nábřeží, kde se rozhodl vystavět spolkovou budovu a také obytný dům pro své členy, obrácený do souběžné Vojtěšské ulice.
V prostoru mezi oběma stavbami měl vzniknout nízký objekt s horním osvětlením pro koncertní síň spolku. Tyto snahy byly vyvrcholením úsilí Hlaholu vybudovat si vlastní stánek, protože do té doby soubor musel koncertovat na různých místech. Mužský pěvecký sbor Hlahol byl založen již v roce 1861 sbormistrem Janem Ludvíkem Lukesem, jeho prvním předsedou byl zvolen kníže Rudolf Thurn-Taxis. O rok později navrhl malíř Josef Mánes krásný spolkový prapor.
Mezi sbormistry Hlaholu patřili Bedřich Smetana, Karel Bendl nebo Karel Knittl, který založil v roce 1879 také ženský sbor, později přibyl i sbor dětský. Slavné osobnosti spolku připomínají Fantovy plakety na průčelí i řada bust ve velkém sále. V době největší slávy dosáhl počet členů Hlaholu více než tisícovku. V průběhu druhé světové války i v komunistické éře se spolek dostal do vážných finančních problémů, nyní je ale opět ve formě a koncertuje doma i v zahraničí.
Oceňovaný architekt
Vraťme se však k oběma Fantovým domům. Byly postaveny souběžně v letech 1903–1905, ale jejich architektonický výraz se liší. Zatímco hlavní budova má průčelí do Masarykova nábřeží pojednáno v elegantních secesních formách, dům ve Vojtěšské je svým pojetím neorenesanční, byť detaily jsou již secesní.
Obě průčelí zdobí pro architekta typické nápisy s různými citáty, slogany a hesly. Nábřežní fasáda vrcholí krásným segmentovým štítem s mozaikou malíře Karla Klusáčka. Autorem rovněž velmi kvalitní sochařské dekorace byl Josef Pekárek. Jak je pro secesní styl typické, objevují se tu i hladké plochy, chybí historizující aparát, jako jsou římsy, šambrány nebo bosáže. Naopak tu najdeme řadu přírodních motivů. Výtvarně působivý je i vstupní portál s mozaikou fénixe a rostlinnými prvky na dveřních křídlech.
V budově se nachází rovněž spolkové muzeum, jemuž dominuje výše zmíněný Mánesův prapor. Hlavní sál, vetknutý mezi oba domy, zdobí krásné Fantovy lustry, zadní stěnu pak velké plátno Alfonse Muchy Česká píseň, které tu bylo osazeno ve dvacátých letech.
Fanta v následujícím období vytvořil další významné secesní stavby. Patří k nim monumentální památník bitvy tří císařů u Slavkova, půvabný areál ondřejovské observatoře u Prahy, hřbitov v Poděbradech nebo Obereignerova vila tamtéž. Tento někdejší žák a asistent Josefa Zítka působil také dlouhá léta jako profesor na pražské technice. Zemřel ve svých osmadevadesáti letech, odměněn mnoha hlavami státu: Františkem Josefem počínaje a Antonínem Zápotockým konče. Spolková budova Hlaholu s unikátně zachovalým interiérem je jeho mistrovským dílem, bohužel zůstává trochu ve stínu jeho budovy hlavního nádraží.
Josef Fanta zemřel ve svých osmadevadesáti letech, odměněn a oceněn mnoha hlavami státu: Františkem Josefem I. počínaje a Antonínem Zápotockým konče