Rusko po Navalném
Může někdo nahradit zemřelého opozičního lídra a lze bez něj vzdorovat režimu?
Tím, že stát Alexeje Navalného uvěznil, za něj převzal zodpovědnost, a tak se mu nemůže nic stát, řekla mi před třemi lety, v lednu 2021, když jsme připravovali reportáž o zatčení opozičního lídra, ruská exposlankyně, dnes politoložka a známá veřejná osobnost podporující spíše vládní kurz Natalija Naročnickaja. „Krevní sraženina zabila během několika minut mého otce. Počkejme si na závěry lékařů,“reagovala teď.
Asi se jen tak rychle nedozvíme, co bylo příčinou Navalného smrti. Putinův režim však za ni už jen tím, že ho vsadil do vězení, jednoznačně nese odpovědnost. A že překážel, je jasné. Když se po vyléčení z otravy novičokem vrátil do Ruska, ovlivňoval masy i vzkazy z vězení. A ačkoli ho stále ne všichni Rusové znali, nebyl všeobecně glorifikovaným lídrem a měl své chyby, pro lidi nespokojené se systémem znamenal hodně.
„Svou neskutečnou odvahou a optimismem i v těch nejtěžších podmínkách mě motivoval k tomu, abych i já bojoval za svobodné a demokratické Rusko,“říká mladý aktivista Navalného štábu a hnutí Vesna Andrej Karelin, který teď hledá azyl v Česku. „Těžko říci, jestli někdo v budoucnu získá v ruské společnosti takovou důvěru a vážnost. Někteří lidé s jeho vraždou definitivně ztratili naději na změny a vzdali to,“dodává.
Nová opoziční lídryně Julia
Jako lék proti demotivaci uvažuje část ruské opozice o běloruské variantě – roli Alexeje Navalného by převzala jeho manželka Julia. V Minsku se před volbami v létě 2020 stala lídryní Svjatlana Cichanouská, když jejího muže, blogera Sjarheje, nechal diktátor Alexandr Lukašenko, stejně jako další opoziční kandidáty, zavřít. Cichanouská vzápětí získala takovou podporu, že by pravděpodobně volby vyhrála, pokud by je Lukašenko nezfalšoval.
Skutečnost, že Julia Navalná byla v době úmrtí svého muže na mnichovské bezpečnostní konferenci a mohla vše bezprostředně komentovat, už dala vzniknout konspiračním teoriím, že Navalného vlastně zavraždily západní tajné služby. Kolem Navalné se určitě strhne smršť dezinformací a bude taktéž záležet na tom, zda zůstane v Rusku a nakolik ji tam režim nechá žít. Cichanouská musela hned po volbách v roce 2020 utéct do exilu, jinak by zmizela ve vězení, na rozdíl od toho ruského dokonale izolovaném.
Prezidentské volby, které lze označit spíš jako formální potvrzení Putina ve funkci, ale vygenerovaly další nadějná jména – novinářku Jekatěrinu Duncovovou a ostříleného politika Borise Naděždina, kteří si jako hlavní ideu zvolili protiválečný program, jímž zaujali pětinu lidí vystupující proti konfliktu na Ukrajině. Zabralo to, a i právě proto jim státní moc kandidaturu znemožnila.
Situace v současném Rusku se sice může jevit jako stabilní se širokou podporou války i Putina, jenže zase tak úplně tomu není. Vidíme, jak lidé chodí po stovkách bez ohledu na obrovské riziko zatčení uctít památku Navalného. Protižidovské nepokoje v Dagestánu ukázaly, jak rychle se díky sociálním sítím umí shromáždit nespokojený dav a jak je obtížné ho eliminovat. Vzpoura Jevgenije Prigožina pak vyjevila, že skupina ozbrojenců dokáže dojet z ukrajinské fronty až do Kremlu a nikdo ji není schopen zastavit. Nakonec i sám Prigožin byl vyhodnocen jako hrozba a zlikvidován.
Situace v Rusku se jeví jako stabilní, ale je křehká. Lidé chodí po stovkách bez ohledu na obrovské riziko zatčení uctít památku Navalného.
Podpisy pro Naděždina za mrazu
Pro Kreml muselo být znepokojující sledovat, jak lidé stáli v mrazu ve stovky metrů dlouhých frontách na to, aby podpisem podpořili Borise Naděždina. Svoji podporu mu bez dalších komentářů takto vyjádřila i Navalného manželka Julie.
Naděždin podle svých slov nasbíral na 211 tisíc podpisů na podporu kandidatury, volební komisi předložil 105 tisíc, ta uznala jen 95 587 a odmítla ho zaregistrovat, protože nesplnil stotisícový práh. Už jen fakt, že ho takové množství lidí podpořilo, považuje Naděždin za významný a chce s tím dále pracovat v příštích regionálních volbách v důležitých regionech, jako jsou Moskva či Tatarstán. Razí při tom smířlivý kurz protestu v mezích zákona.
„Pokud z těch 211 tisíc byť jedno procento půjde kandidovat, máme tu několik tisíc lidí,“řekl Naděždin v debatě rusko-americké televize RTVI. Počítá s tím, že z těchto politiků mohou v regionech vyrůst kandidáti, kteří se dostanou v roce 2026 do Státní dumy a změní její dosud stoprocentně loajální podobu. „Uvědomte si, že bez souhlasu dumy nelze ani zformovat vládu,“předestírá Naděždin svou vizi s tím, že Putin pak pochopí situaci a odstoupí sám. „Je to chytrý člověk, a tak si v určitém okamžiku uvědomí, že je třeba předat moc nějakému nástupci,“konstatuje Naděždin.
Utopie? Zatím asi ano. Autor vize počítá se zhoršující se ekonomickou situací a prohlubující se únavou z války, kdy dosavadní silná podpora politiky Kremlu může začít upadat. Trochu naivně nepočítá s tím, že může být odstraněn, uvězněn nebo vyhnán ze země. Každopádně jeho myšlenka v situaci, kdy tak trochu zoufale přemýšlíme nad receptem, jak eliminovat hrozby vycházející z Ruska, stojí za pozornost.