Děravý scénář zachraňuje hudba
Natočit životopisný film o Bobu Marleym musela být výzva, jde bezesporu o jednu z nejpozoruhodnějších osobností dějin populární hudby. Je škoda, že se snímek Bob Marley: One Love americkému režisérovi Reinaldovi Marcusi Greenovi nepovedl ani zdaleka stopr
Přestože je Bob Marley zásadním představitelem hned několika subkultur – je nejvýznamnější osobností velmi specifické hudby reggae, je s ním spojováno originální rastafariánské náboženství, pocházel z Jamajky, která před jeho působením rozhodně nebyla vnímána jako jedno z významných hudebních center –, zasáhl do hudebních dějin díky své přesvědčivosti, talentu a úzkým provázáním s politikou i náboženstvím podstatnou měrou. Často bývá stavěn na roveň takovým hvězdám, jako byl třeba John Lennon.
Jak ale o takovém člověku natočit film, aby z něj vysvitla plnou měrou síla osobnosti, aby i nepříliš zasvěcený divák pochopil, v čem tkví jeho skutečný význam, aby výsledek nešustil papírem děravého scénáře? Snaha Reinalda Marcuse Greena byla jistě poctivá, film o Marleym se jako komerční hollywoodská podívaná už kvůli tématu prostě dělat nedá. Nakonec se ale ukázalo, že oněch děr je ve filmu víc, než je zdrávo.
Všechny hity
Režisér sám řekl: „Pro mě nebyl důležitý ani tak scénář k filmu, jako práva na Marleyho písně, a tedy možnost nechat je ve filmu zaznít.“Budeme-li snímek nahlížet touto optikou, rozhodně nebudeme nespokojeni. Marleyho hudby tu zní opravdu hodně a patrně i člověk, který se s ní nesetkává příliš často, ocení její působivost, k čemuž dozajista přispívají i titulky s překladem textů, jež jsou samozřejmě u tohoto autora nesmírně důležité.
Červenou nití filmu je – v rozporu s názvem, který klade důraz na song One Love – Marleyho nejspíš nejlepší písnička Redemption Song, jež se už od začátku průběžně objevuje v instrumentální verzi a její zpívané podání hlavní postavou je pak jedním z jakýchsi vyvrcholení celého filmu. Byť Marleyho kýčovitou odpověď „Psal jsem ji celý život“na otázku jeho ženy, kdy tuhle píseň složil, si tvůrci mohli odpustit.
Kromě ní v různých podobách zazní alespoň fragmenty vlastně všech významných autorových
děl, ať už jako doprovod mimo obraz, v živých verzích při koncertech (tato složka filmu je velmi dobrá, což je ale u filmových životopisů hudebních hvězd standard, neboť se jedná o vizuálně velmi vděčné téma), anebo v nahrávacích studiích.
Nastudujte si dějiny Jamajky a rastafariánství
Se samotným dějem filmu je to ale přece jen slabší. Režisér takříkajíc honí několik zajíců najednou, ale žádného nechytí úplně. Vypráví příběh Marleyho coby politické osobnosti, Marleyho frustrovaného dětstvím bez otce (ona frustrace je navíc znásobena tím, že byl běloch, patrně Angličan), Marleyho hudebního progresivisty své doby, Marleyho přesvědčeného rastafariána, Marleyho manžela.
Jenomže k tomu, aby divák zcela pochopil mnohé z vyprávěných příběhů, by si měl před návštěvou kina nastudovat hned několik oborů. Za prvé dějiny Jamajky, protože i přes úvodní nástin není vůbec jasné, proč na ostrově probíhá cosi jako občanská válka či spíš válka gangů, která Marleyho a jeho ženu nejen málem stojí život při atentátu, ale také jej vyžene z ostrova do Anglie. Za druhé Marleyho životopis, neboť některá jeho hnutí, třeba právě cesta do Anglie, a ne třeba do USA, kam posílá manželku, vůbec nejsou zdůvodněna.
A za třetí alespoň nějaké obsáhlejší pojednání o rastafarianismu, který je zde brán jako hotová věc. Tušíme ale, jestli se například právě z náboženských důvodů Marley odmítl léčit, když byl stižen zvláštní formou rakoviny, na kterou nakonec v roce 1981 ve věku pouhých šestatřiceti let zemřel? Leccos tomu napovídá, ale jasné to rozhodně není. Stejně jako řada dalších jeho rozhodnutí a vůbec filmem vyprávěných událostí.
Hlavní představitel
Kromě příjemného množství hudby je jednoznačným plus filmu představitel hlavní role Kingsley Ben-Adir. Ten skutečně „trefil“Boba Marleyho jak v mluvě (specifická jamajská výslovnost zvaná patois), tak v pohybech, včetně hodně specifických tanců na pódiu, které každý hudební fanoušek zná z autentických záznamů. V tomto ohledu se jistě pozitivně odrazila producentská účast nejstaršího zpěvákova syna Ziggyho Marleyho, který údajně pravidelně docházel na natáčení a osobně dohlížel, aby herec jeho otce v každém detailu pojal správně. Na druhou stranu evidentní „autorizace“ze strany rodiny hodně potlačila některé linie Marleyho života, zejména jeho mimomanželskou sexuální apetenci a stálou zálibu v plození dětí.
Představitelka Rity Marleyové Lashana Lynchová dvakrát přesvědčivě nepůsobí, je ale těžké její výstupy hodnotit, pakliže neznáme její předobraz s výjimkou koncertních záznamů, kdy působila se svým mužem coby vokální sboristka. Možná byla v zákulisí opravdu z větší části dámou, která jen „je a smutně kouká“, a k nějakému činu ji dokáže vybičovat až opravdu velká nespravedlnost.
Film Bob Marley: One Love stojí pro hudebního fanouška za zhlédnutí díky skutečně pěkně natočeným koncertním záběrům anebo dalším čistě hudebním momentům, jako je třeba vůbec první nahrávání Marleyho s jeho tehdejší kapelou ještě na Jamajce. Nicméně jako životopisný film o této ikoně má Greenovo dílo vcelku dost rezerv. Je škoda, že reparát nejspíš hned tak nikdo skládat nebude.
Bob Marley: One Love
USA, 2024 / distribuce CinemArt
Režie: Reinaldo Marcus Green
Scénář: Terence Winter, Frank E. Flowers, Zach Baylin
Kamera: Robert Elswit
Hrají: Kingsley Ben-Adir, Lashana Lynchová, James Norton, Michael Gandolfini ad.