Neubližuj si! Dupej či buš do polštáře
Sebepoškozování, sebevražedné tendence, šikana. Telefonáty s těmito tématy doslova zavalují Linku bezpečí určenou pro děti a mladistvé. „Věci se na sebe nabalily a řada dětí to nemůže unést, některé pak hledají rychlou úlevu třeba v tom, že se říznou,“řík
Zhoršující se duševní zdraví dětí a dospívajících je nejen čísly podloženou realitou. Obrací se více dětí i na Linku bezpečí?
V loňském roce jsme odbavili více než sto tisíc kontaktů. Pokračuje setrvalý výrazný nárůst tematicky obtížnějších hovorů, nejčastěji z oblasti psychických potíží. U tematiky sebevražd jsme zaznamenali meziroční nárůst o 33 procent, u sebepoškozování o 54 procent. O dvě třetiny vzrostl počet intervencí, tedy situací, kdy v zájmu klienta kontaktujeme další instituce. Ano, můžeme říct, že se na nás obrací čím dál více dětí a dospívajících s tématem psychických potíží. Na druhou stranu to může být způsobené i tím, že je vyšší informovanost a děti si pro sebe hledají pomoc, což je dobře.
LN Co dožene dítě k tomu, aby zavolalo na Linku bezpečí, tedy na číslo 116 111?
Tematika sebevražd, sebepoškozování, depresí, úzkostí a dalších psychických poruch patří k pěti nejčastěji řešeným problémům na Lince bezpečí. Dále se zabýváme potížemi v rodinné komunikaci a ve vztazích s vrstevníky. Ve srovnání s rokem 2022 byl zaznamenán nárůst například i u tématu šikany ve škole (nárůst o 13 procent), poruch příjmu potravy (o 12 procent) či tělesného týrání (růst o 14 procent). Děti se na nás obracejí i v případě kyberšikany či obtěžování cizí osobou v online prostředí.
Z jaké věkové kategorie nejčastěji pocházej vaši klienti?
LN
Linka bezpečí je anonymní. Děti nám neříkají jméno, věk ani telefonní číslo. Naše statistiky jsou pouze orientační. Dvě třetiny našich klientů tvoří dívky a jednu třetinu chlapci, nejčastěji ve věku mezi čtrnáctým a sedmnáctým rokem. Dítě může zavolat z různých důvodů – například když nemá ve svém okolí nikoho, komu by se svěřilo. Nechce se svěřit rodičům, buď má obavy z jejich reakce, anebo je nechce zatěžovat. Může se dostat do situace, ve které si neví rady, co dál. Může prožívat velmi silné emoce. Nebo nám volají děti kvůli svým kamarádům a chtějí se poradit, jak jim můžou pomoct.
Do jaké míry se provozu Linky bezpečí dotkla tragická prosincová událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy?
LN
Zaznamenali jsme kolem stovky hovorů, a to prakticky ihned po oné strašné události. Často volali i studenti, kteří nebyli přímo tam, ale báli se o své kamarády, o to, co se bude dít, měli strach se vrátit. Za Linku bezpečí musím říct, že se nám velmi rychle podařilo zareagovat na tuhle tragickou událost, a to v podobě okamžitého navýšení interventů v provozu. Pohotově jsme reagovali i v oblasti komunikace, ať už na sociálních sítích, či v médiích a informovali o možnostech pomoci.
A navíc – mezi našimi zaměstnanci jsou často i někdejší studenti fakulty, případně tam ještě studují, takže i jich se to vyloženě dotýkalo. O každého, kdo v této souvislosti potřeboval pomoc, bylo na sto procent postaráno.
Obracejí se na vás děti i kvůli stresu z přijímacích zkoušek na střední školy? Jak moc je to pro ně zatěžující?
LN
Je to obrovský tlak a zároveň velké očekávání, je tomu přikládaná enormně velká důležitost. Děti i jejich rodiče mají často pocit, že když přijímačky neudělají, tak se jim zbortí svět, že nebudou mít nikdy dobrou práci, zklamou sebe i rodiče. Psychicky je to rozkládá, mají toho moc a nezvládají to.
Náročná pro děti bývá už samotná příprava na přijímací zkoušky, protože vedle školního prostředí ještě navštěvují různé kurzy, které je na přijímací zkoušky připravují. Obecně u tématu škola jsme zaznamenali loni v úhrnu 2406 kontaktů.
LN Pojďme to trochu poodhalit. Pokud se na linku někdo obrátí, jaký zvolíte postup, abyste dítěti pomohli?
Dítě se nejprve dovolá na ústřednu. Na té pracovník zjistí, o čem potřebuje mluvit, a pokud je na směně volný konzultant, propojí je. S dítětem probíráme jeho situaci, společně hledáme možnosti pomoci, pracujeme s prožíváním. Při hledání řešení vycházíme z klientova vnímání situace, respektujeme jeho individuální možnosti a přirozené zdroje v blízkém okolí. V případě potřeby dítěti předáváme kontakty a informace o další odborné pomoci v blízkosti místa jeho bydliště.
Důležitým pilířem práce Linky bezpečí je nicméně anonymita. Primárně nezjišťujeme jméno ani adresu volajících. V některých vážných případech, kdy nám dítě sdělí své údaje, kontaktujeme v jeho prospěch další instituce. Nejčastěji spolupracujeme s Toxikologickým informačním střediskem, se záchrannou službou, Policií ČR nebo s orgány sociálně právní ochrany dítěte. Většinou to bývají případy, kdy je bezprostředně ohrožen život dítěte.
Dnes snad neexistuje školní třída, kde by některé z dětí netrpělo depresí a podobně. Kdy došlo k takovému zlomu? Stále se skloňuje nedávná pandemie, ale začalo to opravdu až covidem?
LN
Nárůst počtu případů s tématem psychických potíží jsme registrovali ještě před covidem. Bylo to dáno obecným tlakem na děti, který vzniká v oblasti vzdělávání, volnočasových aktivit a podobně. Dalším faktorem je růst rozvodové situace – je-li rodina nestabilní, děti tím trpí. Ale pochopitelně platí, že období covidu mělo na prožívání dětí a dospívajících značný vliv. Věci se na sebe takto nabalily a řada dětí to nemůže unést. Některé pak hledají
rychlou úlevu třeba v tom, že se říznou. Velkým problémem pořád je, že na odbornou pomoc se čeká extrémně dlouho, psychiatři a psychologové mají přeplněno, kýžená reforma se stále nedaří.
Máte pravdu, že ve školách je to dnes velmi znát. Školní psychologové čelí obrovskému náporu. Navíc svou roli sehrála také inkluze – i ta má na děti značný vliv, je to pro ně určitá zátěž.
Čísla ukazují, že na vzestupu je právě sebepoškozování. Proč se k němu děti tolik uchylují?
LN
Případy sebepoškozování určitě rostou. Jak u dívek, tak u chlapců. Na Lince bezpečí je druhým nejčastějším tématem, se kterým nás děti kontaktují. Jen za první tři měsíce roku 2023 se jednalo o 929 kontaktů. Děti a dospívající se mnohdy přiklánějí k sebepoškozování, když se snaží zvládnout stresující situace nebo pocity, jako jsou úzkost, smutek či deprese. Je to způsob, jak si pomáhají v situaci, kdy už si nevědí vůbec rady. Tyto problémy byly v posledních letech umocněny faktory jako například sociální izolace v průběhu covidu, tlak na výkon, vysoká rozvodovost či nedostatek volného času a offline režimu.
V souvislosti se sebepoškozováním jste přišli s kampaní Zvládni 20. Proč zrovna dvacet?
LN
Kampaň má motivovat ke zvládnutí kritických 20 minut bez ublížení. Aby to dítě vydrželo, aby to ustálo, aby se třeba neřízlo.
Radíme různé odkláněcí techniky, tedy na co se zaměřit, co přináší úlevu. Například poskakovat, malovat, dupat, křičet, bušit do polštáře. Zkrátka vydržet si dvacet minut neublížit. Hlava se zaměstná něčím jiným a uleví se.
Linka bezpečí funguje už třicet let. Do jaké míry se změnila otevřenost dětí?
LN
Řekla bych, že děti jsou pořád stejné, dnes však mají více možností, jak komunikovat, je více kanálů. V roce 1994, kdy linka vznikla, ještě neexistovaly mobily, volat se chodilo do telefonních budek a podobně. Na druhou stranu se proměnila i práce konzultantů. Dříve se dítě vždy nacházelo na nějakém pevném stanovišti a dalo se dohledat, bylo-li potřeba zasáhnout, poslat pomoc. Dneska se snadno dostanou mimo lokalitu, těžko se dohledají. Navíc s těžšími tématy rostou i nároky na konzultanty, na jejich vzdělávání. To je dnes na velmi vysoké úrovni. Ne každý profesionál, který je zvyklý na komunikaci s dítětem po telefonu, umí komunikovat v chatu. Chat je specifický, je to rychlá reakce, kde nemůžete moc použít emoci, okolní situaci a podobně. Každopádně každá služba má své klady i zápory.
Obracejí se na Linku i rodiče hledající pomoc pro své děti?
LN
Ano, obracejí se na nás. Dominuje opět sebepoškozování dětí, kde jsme zaznamenali nárůst kontaktů o více než dvanáct procent. Čím dál více rodičů má potřebu s námi konzultovat míru závažnosti sebevražedných myšlenek u dětí a způsob komunikace s dospívajícími v případě, že se vrací z nemocnice po sebevražedném pokusu. Téma „sebevražedné chování u dětí“se zvýšilo dokonce o více než padesát procent.
Aby mohla Linka bezpečí fungovat, musí mít na svůj provoz. Jak jste na tom s financemi? Dotkly se vás nějak vládní škrty?
LN
Jsme nezisková organizace, která je závislá na financování ze strany státu. Ten nás podporuje zhruba z 55 procent. Schází nám jistota, výhled do budoucna. Peníze ve státním rozpočtu nejsou, jistých nemáme ani těch padesát procent. I když nám rostou náklady, tak se nůžky rozevírají. Máme přislíbeno, že dostaneme stejnou sumu jako loni, vůbec se však nepracuje s inflací; ta nebyla zohledněna ani v loňském roce. Zkrátka pořád začínáme od nuly, a nebýt generálních partnerů a dárců, které si sami hledáme, tak by linka nemohla nonstop fungovat. Vládní škrty se nás velmi dotýkají, například i legislativa ohledně pracovních dohod. Nesmírně nás to limituje.